Man-su (Byung-hun Lee) má všechno, o čem snil: stabilní práci v prestižní papírenské firmě, respekt, šťastnou rodinu a velký dům se skleníkem plným bonsají. Když ale papírnu koupí Američané a Man-su přijde o místo, začne se jeho dokonalý svět rozpadat. Jediná možnost, jak vše v korporátním světě získat zpět? Odstranit konkurenci. Bizarně temný příběh ukazuje, kam až může slušný člověk zajít, když mu dojde trpělivost a opravdu není jiná možnost…
Není jiná možnost je tím filmem, kterému se nemohl vyhnout člověk, kterého již rok dopředu zajímají filmy, kterého se mohou, dle různých kritérií, potenciálně dočkat slušného úspěchu v rámci nejprestižnějších filmových ocenění. Jde přeci jen o novinku jihokorejského filmaře Chan-wook Parka, který je uznáván nejen díky kultovnímu Old Boyovi. Na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu získal film Cenu diváků pro nejlepší mezinárodní film, na letošním Benátském filmovém festivalu zase bojoval o Zlatého lva, hlavní cenu festivalu. Zahraniční ohlasy dokonce mluvily o tom, že může Není jiná možnost navázat na úspěch Parazita, tedy jiného jihokorejského filmu, který je navíc dodnes jediným ne-anglicky mluveným filmem, který na Oscarech vyhrál hlavní cenu. Není tak nejspíše překvapivé, že právě Není jiná možnost bude letos zastupovat Jižní Koreu v rámci filmů, které budou usilovat o alespoň nominaci v kategorii Nejlepší mezinárodní film.
Je samozřejmě těžké předem soudit, zda má 12. celovečerní film Chan-wook Parka šanci se 16. 12. 2025 dostat alespoň do užšího výběru 15 filmů usilujících o nominaci, jisté nicméně je, že Není jiná možnost není filmem, který stojí za pozornost čistě díky faktu, že za ním stojí uznávaný tvůrce, kterého jde bez přehánění označit za jednoho z (i mezinárodně) nejuznávanějších jihokorejských filmařů. Není jiná možnost je totiž také filmem, který Park reflektuje dnešní nevyzpytatelnou dobu, dle očekávání velmi specifickým způsobem.
Není jiná možnost – Příběh tragického antihrdiny
Yoo Man-Su v podání Byunga-huna Lee splňuje definici antihrdiny jako málokterá filmová postava za poslední dobu. Jeho zoufalství vede k zoufalým a morálně sporným činům, kdy se neštítí manipulací a především vražd, zároveň je ovšem jeho charakter pojat realisticky a jeho motivace jsou snadno pochopitelné. Film skrze ústřední postavu klade důraz na to, jak může člověka ovlivnit ztráta zaměstnání, ekonomický tlak na rodinu a sociální prestiž. Jak finanční nejistota může radikálně změnit život člověka a skrze to i formu morálních hodnot daného člověka. Je to film reflektující konkurenci na trhu práce a korporátní prostředí, zároveň obsahuje poměrně čitelnou kritiku byrokracie.
Yoo Man-Su se poté může diváckou optikou stát těžce definovatelnou postavou. Mnozí mohou jeho charakter odsoudit, mnozí se naopak mohou zamyslet nad tím, zda by v jeho pozici náhodou neučinili stejné kroky, aby zabezpečili své nejbližší v moment, kdy se opravdu zdá, že jim jiná možnost nezbývá. I proto tolik důležitou roli sehrává rodinná dynamika, protože Man-Sua rozhodně nevykresluje jako opovrženíhodný charakter. Spíše jako milujícího manžela i otce, který je pro svou rodinu schopen zajít opravdu daleko. A že volby dospělých často mohou zásadně ovlivnit ty nejcitlivější v jejich blízkosti.
Film Chan-wook Parka přichází do kin v nevyzpytatelné době
Novinka Chan-wook Parka přichází do kin v časech, kdy je díky umělé inteligenci budoucnost pracovního trhu nevyzpytatelná. Mnozí již začínají mít pocit, že do budoucna nepůjde tolik o kariérní úspěch, jako o čisté přežití v nevyzpytatelném budoucím pracovním prostředí. Automatizace již delší dobu ovlivňuje fungování pracovního trhu, není poté nutné být vyložený mudrc, aby se mnozí dovtípili, že právě to mimo jiné Parkovu novinku inspirovalo. Muž s 25 let dlouhou praxí může stejně jako tisíce jeho kolegů během jednoho dne přijít o pracovní pozici, musí si poté s rodinou začít odpouštět dřívější luxus, včetně zubní péče.
Man-su nicméně rozhodně není v průběhu filmu vykreslován pouze jako oběť okolností. Jeho rozhodnutí a činy se postupně mění v extrémní a morálně se začínají pohybovat na samé hranici obhajitelnosti. Takovým způsobem, kdy bylo vůbec těžké si hrát na Man-suova ďáblova advokáta. Především i proto, že jeho zoufalost opravdu ovlivňuje členy jeho rodiny: manželku Mi-ri v podání Son Ye-jin, hudebně nadanou dceru Ri-one v podání So Yul Choi i syna Si-onea v podání Wooa Seunga Kima. Právě skrze syna dokáže Parkův scénář vykreslit, jak svět dospělých může svým konáním ovlivnit svět dospívajících. A že na rodinných vazbách stojí klíčové morální dilema, které film tak nosně zkoumá.
Slabost pro černý humor
Parkův film nicméně obsahuje i úsměvné situace, které většinou stojí na černém humoru. Od bizarních pokusů Man-su eliminovat své konkurenty až po absurdní komplikace v každodenním životě. Kdyby měl tento film fyzickou podobu, slovo satira bude mít nejspíše vytetované na čele, protože okatější jeho zoubky být nemohou. Ztráta zaměstnání, ekonomický tlak a sociální prestiž se tu stávají katalyzátorem extrémních činů, které paradoxně odhalují nejen absurditu korporátního světa, ale také prozkoumávají různé formy lidských slabostí a pokušení, kterým člověk snadno čelí v životních situacích. Man-sua proto nejde jednoznačně označit za psychopata. Netrpí totiž absencí empatie, chladnokrevností či neschopností pociťovat vinu.
Byung hun Lee dokáže výtečně vykreslit vnitřní konflikty své postavy, právě jeho výkon bude nejspíše mít zásluhu na tom, že protagonistovi budou mnozí přát, aby vesele odtančil do západu slunce. A to i přes fakt, že se to za pochodu může zdát sebevíce nepravděpodobné. Americkou předlohu s názvem The Ax od Donalda E. Westlakea přesouvá se svými scenáristy Park z Ameriky do Jižní Koreje funkčním způsobem, který nikdy nedokáže vyvolávat pocit, že se někdo snaží přenést americký koncept do jihokorejských kulis. Je jen pravděpodobné, že mnozí v podobě Není jiná možnost dostanou trochu jiný zážitek, než čekají. A kdo tak čeká například vyložený vigilante thriller, svým způsobem nevyhnutelně tak trochu koupí zajíce v pytli.
Napětí graduje, vyprávění neztrácí
Bylo by nejspíše nedůvěryhodné tvrdit, že jednání Man-sua nezačne věci přeci jen komplikovat, a že nejen díky němu nedojde v průběhu filmu k stupňujícímu chaosu. V gradování napětí novinka Chan-wook Parka nezklame, zároveň se ovšem film neztrácí ve svém vyprávění. A to i vizuálně, kdy se hrátky s kamerou nejspíše ani nemohou za celý film více předvádět. Film je v tomto ohledu audiovizuálně hravý a dokáže si navíc vždy výrazně vyhrát s lokacemi, ve kterých se zrovna odehrává (pokud Parazit získal nominaci na Oscara za výpravu, Není jiná možnost by jej měla v tomto ohledu hned následovat). Chvílemi je možná audiovizuální jazyk filmu až příliš extravagantní, a moc tomu nepomáhá ani častá sázka na absurdní černý humor (film v tomto ohledu velmi spoléhá na fakt, že Man-su není profesionální zabiják), nikdy se ovšem nejedná o prvky, které by způsobily, že se film začíná radikálně rozpadat.
Scénář dokáže ostatně poměrně nosně vykreslit i postavy, které má Man-su ideálně sprovodit ze světa, dokáže poté funkčně (i když místy neohrabaně) přeskakovat z bláznivé škatulky do té vyloženě thrillerové, i do té melancholické. Včetně finále, které snad ani nemůže být více hořkosladké. Tento závěr potvrzuje, že Není jiná možnost je filmem, který kombinuje temné prvky se specifickým humorem a vizuální hravostí, přesto dokáže divákovi nabídnout uspokojivou narativní tečku. Park Chan-wook má i dle své předchozí tvorby očividně slabost pro práci s antihrdiny, přes lehké přešlapy ve stylu či tempu filmu se jedná o dílo, které baví, provokuje a nutí přemýšlet o hranicích lidské morálky, sociálních tlaků a absurditách moderního pracovního života. Mnohým to tak nejspíše bude stačit minimálně na umístění na seznamu nejzajímavějších filmů roku.
Není jiná možnost závěrem
Není jiná možnost potvrzuje, kombinuje temné a thrillerové prvky s černým humorem a vizuální hravostí. Scénář dokáže komplexně vykreslit nejen hlavního protagonistu, gradace napětí a střídání žánrových poloh poté přispívají k v celku minimálně výraznému audiovizuálnímu počinu. Jedná se o film, který baví, provokuje a vybízí k úvahám o hranicích lidské morálky a absurditách moderního života. Automaticky to z něj nedělá naprosto geniální dílo, v mnoha ohledech podnětný film nicméně ano…
Verdikt: 7,5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: CJ Entertainment
