Brazilský Režisér Walter Salles již v minulosti přišel s několika oceňovanými snímky jako jsou Hlavní nádraží nebo Motocyklové deníky, které také sledují náročné životní situace. Stejný osud potkal i toto politické životopisné drama podle skutečného příběhu Eunice Paivy (Fernanda Torres). Za výkon získala Zlatý glób jako nejlepší herečka v dramatu a samotný film získal oscarové ocenění za Nejlepší mezinárodní film a stal se prvním brazilským snímkem, jenž toto ocenění obdržel. Vypráví smutný příběh Paiviny rodiny, která se musí vypořádat se zmizením svého manžela, disidenta a někdejšího poslance Rubense Paivy (Selton Mello), během vojenské diktatury v Brazílii v 70. letech.
Pro pochopení kontextu filmu Navždy s vámi/I’m Still Here je nezbytné se vrátit do období vojenských diktatur v Jižní Americe v 70. a 80. letech. V té době probíhala Operace Kondor, což byla koordinovaná kampaň politického útlaku, kterou vedly tajné služby pravicových režimů s podporou a plánováním od Spojených států amerických v zemích jako Argentina, Bolívie, Brazílie, Chile, Paraguay a Uruguay. Cílem této operace bylo eliminovat levicově smýšlející osoby, včetně ekonomů, občanských aktivistů, odborářů a politiků. Metody typicky zahrnovaly šikanu, odpírání občanských práv, věznění, mučení, vraždy a záhadné „mizení lidí“.
Operace byla zahájena v roce 1975 a trvala až do konce 80. let. O existenci a rozsahu Operace Kondor se svět dozvěděl až v roce 1992, kdy byly objeveny tzv. Archivy teroru. Tyto dokumenty, nalezené na policejní stanici na předměstí paraguayského hlavního města Asunción. Obsahovaly seznamy 50 000 zavražděných lidí, 30 000 případů nuceného zmizení a 400 000 uvězněných osob, a právě jedno takové zmizení je středobodem tohoto příběhu.
Navždy s vámi – Idylická dovolená s nádechem nostalgie
Rok 1971 čerstvě začal, je plný dozvuků kulturně a sociopoliticky nabitých „šedesátek”, a slunné nekončící letní dny na písečném pobřeží Ria de Janeira vzbuzují jen ty nejryzejší pozitivní emoce. Film zobrazuje láskyplný vztah Eunice s Rubensem a prostřednictvím jejich dětí teenagerů různé způsoby trávení volného času v mládí, bez nějakých starostí a povinností. Ať už je to hraní volejbalu na pláži, plavání, návštěvy kina, vyjížďky autem po městě a poslouchání hlasité hudby se staženými okénky. Objevují se i náznaky politické situace v Brazílii.
Při jedné takové projížďce jsou děti v autě zastaveny armádou a jsou na místě velmi agresivně vyslýchány za účelem odhalení režimu nepohodlných osob. Ale i přesto je vše vysokou mírou idealizováno, a to i díky dceři Marii, která různé všední události natáčí na svou kameru. Právě tyto záběry se prolínají s těmi běžnými, což vyvolává silné – skoro až hmatatelné pocity nostalgie a doby, kterou by divák chtěl prožít na vlastní kůži a trávit v ní čas se svými přáteli.
Ovšem pouze do momentu, když se film velmi svižným tempem přesune od života perfektní rodiny k drsné a neúprosné realitě, ve které už jisté není vůbec nic. Posledním prozatím světlým momentem je společné promítání videa a čtení dopisu od dcery Very, která studijně odletěla do Londýna. Tento velmi stmelující a sentimentální rodinný moment se stává bodem zlomu. Krátce na to je otec rodiny Rubens během policejní razie ve vlastním domě znenadání odveden neznámo kam a nevědomí toho, co se doopravdy děje, přebírá otěže do svých vlastních rukou. Stav svobody a jistoty pomalu mizí. Tento přerod funguje tak drasticky a nečekaně zejména díky cíleně vysoké idealizaci na začátku filmu. Také akcentuje dojem a myšlenku, nad kterou již určitě mnozí přemítali. To jest, že by se podobné věci přece nikdy nemohly stát. A už nezáleží jestli si to říkáme my v 21. století nebo lidé v druhé polovině toho předešlého. Iluze trvalého míru je zrádná a výsledný šok působí srovnatelně.
Práva? Nemáte. Spravedlnost? Nepotřebujete
Zmizení otce děti nechápou, i samotná Eunice je zmatená. Pět mužů najednou obývá jejich domov na dobu neurčitou. Za co ho odvedli? Nedělal přece nic nezákonného nebo něco, čím by někomu škodil. Jenže po vojenském puči v roce 1964 se začal Rubens angažovat v podpoře prodemokratických politických uprchlíků bez vědomí jeho rodiny, a to i přes ukončení jeho poslaneckého mandátu, což se s vojenskou diktaturou moc neslučuje. Tím se dostáváme k záhadnému mizení osob.
Eunice začíná pátrat, ale to bohužel vede k několika nepříjemným situacím. Další únosy, špehování tajnou policií, také přerušení kontaktu s dalšími politicky aktivními lidmi, o kterých to není veřejně známo. V těchto momentech film překvapivě zbytečně nezpomaluje a nebojí se divákovi servírovat další a další konfrontace. Ale především stále se zvyšující emoční vytížení celé rodiny je zde klíčové. Se situací se každý vypořádává odlišně. Tyto aspekty a situace podtrhává velmi intimní kamerová práce se solidním hudebním podkresem. Samotný závěr příběhu po několika časových skocích zdůrazňuje pomíjivost života, svobody a justice, zejména i boj za správnou věc a morální vytrvalost v situacích, ve kterých se člověku zhroutí svět.
Snímek funguje na emoční úrovni i díky úžasným hereckým výkonům, celá rodina působí autenticky a dětští herci role zvládají bez sebemenších problémů. Nicméně nejvíce pozornosti si pro sebe krade bez přehánění fenomenální Fernanda Torres v roli Eunice, která ze začátku nedostává z pochopitelných důvodů tolik prostoru, ale čím vážnější situace nastává, tím roste i její podstata v příběhu. Střet mateřství, svobody a utlačování vytváří zajímavé tření, které pracuje na těch správných frontách.
Navždy s vámi závěrem
Navždy s vámi je intenzivní politické drama, které zobrazuje tragický příběh rodiny během vojenské diktatury v Brazílii. Film vyniká především díky autentickým hereckým výkonům, zejména Fernandy Torres v roli Eunice, která postupně roste v klíčovou postavu příběhu. Dramatický přerod od idylického obrazu rodinného štěstí k neúprosné realitě, v níž zmizení otce přináší beznaděj a zmatek, je podpořen výbornou kamerovou prací a hudbou. Vysoké emoční napětí a citlivé zachycení politického kontextu dělají z tohoto snímku nezapomenutelný příspěvek k brazilské kinematografii.
Hodnocení: 9 z 10
Zdroj titulního obrázku: Alile Onawale/Sony Pictures Classics
