Co se stane, když manželský spor přeroste v celospolečenský konflikt? Karel (Aleš Háma), spolumajitel firmy na likvidaci odpadu, na ekologii zvysoka kašle. Svému synovi Igorovi (Maxmilián Dolanský) zakazuje se angažovat v ekologických akcích, za účast na ekologické demonstraci vyhodí Pavku, jednoho ze zaměstnanců. Ale jeden fingovaný dopis na rozloučenou udělá z Karla symbol ekologického protestu. Jistě, vždycky může říci pravdu. Ale s tím, jak se postupně zaplétá do soukolí protestních skupin a prodejů elektráren, se pravda donekonečna odsouvá, a nakonec i relativizuje….
Limity – Seriál si po 1. epizodě spravil reputaci, ale…
Seriálu Limity se už během startu povedlo rozdělit diváky, seriál Petra Zelenky přesto působil jako seriál, který má nějaký potenciál a uznávaný český tvůrce může ještě skrývat nějaké trumfy. Po všech osmi epizodách se dá říci, že Limity občas baví, občas frustrují. Nejsympatičtější na tom všem pořád zůstává to, že se Petr Zelenka nebaví seriálu, který se zabývá ekologií. Jen právě pověst, která Petra Zelenku předchází, bude ve finále největším kamenem úrazu.
Ústřední zápletka seriálu se pořádně rozjede na konci 2. epizody. Tam dochází k vývoji událostí, kdy se z Karla Kadlece Aleše Hámy stane ze spolumajitele firmy na likvidaci odpadů ekologickým hrdinou proti svému právu. Už zde je krapet podivně přitažené za vlasy to, za jakých okolností se Karel stane hrdinou, jak moc se to celé nezvládne rychle provalit a jak dlouho se vlastně čeká na předvídatelnou zápletku „lhář odhalen“. Limity se nebojí zobrazit to, že ani svět ekologických aktivistů nemusí být morálně čistý a že se občas zjeví někdo, kdo správně zatahá za nitky a ekologický aktivismus dokáže využít ve svůj prospěch. Limity v tomto ohledu působí sympaticky, protože se na svět ekologických aktivistů a jejich protivníků nedívají nutně černobíle.
Petr Zelenka se bohudík na komplexní téma nedívá černobíle
Samozřejmě zamrzí, že Petr Zelenka nezvládá více překvapovat a zdánlivě se až příliš drží jistot. Například linka ohledně Karlova syna Igora v podání Maxe Dolanského, který si projde předvídatelným romantickým trojúhelníkem, linka s kamarádem, který by rád byl více než jen kamarádem, poté vyšumí v podstatě do prázdna. Stejně předvídatelný je do jisté míry romantický trojúhelník mezi Karlem, jeho ženou Lenkou v podání Veroniky Kheb Kubařové a Markem Bíglem v podání Ondřeje Brouska, který má dost možná menší penis nežli Greta Thunberg. I samotný závěr vlastně nepřináší kdovíjakou satisfakci, byť to alespoň působí, že si hlavní hrdina prochází nějakým vývojem a otevřený konec si může leckdo interpretovat po svém. Seriál totiž bude především o tom, jak jsou pro něj ústřední témata stěžejní.
Ekologie je někomu ukradená, jiní se zase naopak o ní aktivně zajímají a seriál veřejnoprávní televize o ní cení z principu. Je možná jen škoda, že se v seriálu musí na úkor ekologické linky až příliš řešit nějaké osobní vztahy, chování postav se někdy vyloženě mění ze sekundy na sekundu a někdy to vyloženě působí jako dílo někoho, kdo nemá do komplexností ekologie takový vhled. Což zamrzí, protože za seriálem stojí Petr Zelenka, u kterého je pravděpodobné, že musel podstoupit nejednu konzultaci a prozkoumat nejednu rešerši. Přesto to působí, že se Limity bojí jít vyloženě do nitra ústředních motivů a seriál tak doslova narazil na své limity.
Když se ambice setkává se snahou o diváckou atraktivnost
Postavy jsou občas vyloženě nesympatické tím, jak se jejich charakteristika mění a trochu to krapet ztrácí jakýkoliv zájem se do nich nějak vciťovat a prožívat s nimi. Paradoxně nejkonzistentnější postavou je teenager Igor a vlastně i jeho matka Alena v podání Tatiany Dykové. Karel tu je hlavní postava a proto zamrzí, že mu nikdy není úplně možné dostat pod kůži. A to i při těch emocionálních momentech jako při rozhovoru v DVTV nebo vyložených momentech, které jasně působí, že s hnutím Limity začíná vyloženě sympatizovat. Není to přitom nutně chyba Aleše Hámy, který každým dílem působí v roli lépe. Spíše pocitu, že Limity do jisté míry vlastně neví nic ohledně toho, co chtějí reálně sdělit.
Snadno se vlastně věří tomu, že Petr Zelenka mohl přijít s původním scénářem, kde se mohla řešit čistě ekologie, někdo v České televizi mu ovšem musel říci, že takový seriál není vyloženě divácky atraktivní a tak muselo dojít k ústupu, ze kterého se vyklubala finální podoba Limitů. Na satiru to není moc rýpavé (byť se musí ocenit, že se tu nespoléhá jen na snadno nabízející se svezení na Gretě Thunberg), humor většinou padá na zadek a vážnější motivy poté ve finále nefungují, především vyvrcholení nějakých mezilidských vztahů, které je buď předvídatelné a nebo nepřesvědčivé.
Limity naráží na své… limity
Je to pořád kvalitně realizovaný seriál, který se musí ocenit už jen kvůli svému tématu a kvůli tomu, že se někdo nebojí řešit taková vážná témata, byť bude opět spousta lidí hlasitě nadávat, že přeci neplatí koncesionářské poplatky za to, aby ho někdo v televizi učil o aktuálním stavu světa. Háček je v tom, že Limity vyloženě nemusí potěšit ani ty, kteří od pořadů veřejnoprávní televize očekávají nějaký přesah a reflexi společnosti. Je to vlastně celé oukey a dojmy z první epizody se zbylým epizodám krapet podaří vylepšit. Jenže ne razantně a Limity bohužel naráží i na limity kvality. Od Petra Zelenky to trochu zamrzí, vyložená pohroma se ovšem pořád nekoná. Realizace takového projektu se musí především pořád svým způsobem ocenit.
Limity závěrem
Limity se v průběhu krapet zlepší a začnou být především zajímavější, k zásadnímu českému seriálu to ovšem nedochází. Starý Petr Zelenka v tom pořád poznat je, je ovšem vidět, že se konfrontace jeho látky setkala se snahou být divácky přístupnější a výsledek proto nedokáže být úplně uspokojivý. Zamrzí to, přeci jen ovšem potěší, že se takhle ambiciózní seriály v České televizi pořád točí. Sebevětší počet lidí brblajících na smysl placení koncesionářských poplatků na tom nic nezmění…
