23. února 2022, předměstí Kyjeva. Taras (Roman Luckij) a Olja (Ira Nirsha) tráví první noc ve svém novém bytě. Ráno je však probudí výbuchy. Novomanželé nestihnou utéct a v jejich paneláku si zřídí štáb ruští okupanti. Byt se stává pastí bez elektřiny, vody a mobilního signálu. Pět následujících dnů ze vztahu Tarase a Olji vyprchá vše zbytečné a zůstane pouze pravda o nich samotných a skutečné blízkosti dvou lidí…
Celou Ukrajinu nevyhnutelně poznamenala ruská invaze na Ukrajině, není proto moc těžké se divit tomu, že se jedná o téma, kterému se ve svých filmových projektech věnuje výrazný počet ukrajinských filmařů. Výjimkou nejsou ani Líbánky od režisérky, scenáristky a střihačky Zhanny Ozirny. Její celovečerní debut začíná 23. února 2022, do konce února poté zaznamenává to, jak jeden čerstvý ukrajinský manželský pár vnímá okupaci, která se odehrává za zdmi jejich bytu. Film Ozirny se většinu času odehrává v jednom jediném bytě a komorním zpracováním snadno evokuje námět, který by šlo snadno zpracovat do podoby divadelní adaptace. Je to nicméně zároveň slušná ukázka toho, že v minimalismu často tkví nedoceněná síla.
Líbánky – Minimalisticky vyprávěné ukrajinské drama
Oficiálně jsou Líbánky označované jako drama, poměrně blízko ovšem především díky stupňujícímu napětí mají také k psychologickému hororu či romantickému thrilleru. Jedná se poté o ten typ filmu, u kterého příliš nezáleží na jeho ději, spíše na atmosféře, kterou zvládá vyvolávat. Především i díky faktu, že Líbánky nejsou fabulací a jsou založené na skutečné okupaci, která započala před pouhými 3 roky. Nevyhnutelně se jedná o film, se kterým bude soucítit především ukrajinské publikum, pohrdat jím naopak budou všichni, kteří nesnesou byť sebemenší negativní vyjádření vůči Rusku. Politický kontext je u tohoto filmu nepřekvapivě jasně daný, je tak individuálně na každém, jak velký dopad na něj Líbánky zapůsobí. Potenciál na zanechání emocionální stopy ovšem mají slušný.
Ústřední novomanželé se stávají uvězněnými bez elektřiny, vody a signálu; uvěznění v jejich bytě je také vede k otázkám nad tím, zda Ukrajina mimo zdi jejich bytu vlastně nadále existuje. Právě potenciálně blížící se konfrontace se smrtí je poté vede k existenciálním debatám, zároveň ovšem dvojice neztrácí naději a doufá, že budoucí dny má před sebou. Pro Ozirnu byly inspirací podobné skutečné příběhy, v zájmu autenticity se poté film natáčel na skutečné Ukrajině v průběhu války. Film poté začíná zdánlivým nejlepším obdobím pro novomanželé (označení za Tarzana a Jane), aby náhlá válečná situace jejich iluze rozbořila.
Klaustrofobická podívaná
Film se skutečně 98 % odehrává v jednom bytě, v rámci filmu tak film pracuje s větší a větší klaustrofobií. Je to film o lásce, která dvě ústřední postavy drží nad vodou, zároveň se ovšem pořád postavy pohybují v prostoru, které je nebezpečné. Musejí být naprosto ticho, sebemenší přešlap je může stát život. Je to sonda do života dvou obyčejných lidí, kteří se prostě snaží přežít, a i když se snaží, nic jim nezaručuje, že se musejí dožít následujícího dne.
Pro ústřední pár se byt stává jejich dočasným novým světem, dá se poté tak nějak odhadnout, jak přesně se bude děj uhýbat. Jeho minimalismus se ovšem za pochodu projevuje v nejednom ohledu skutečně silně, především i v momentech, kdy dokáže vyskytnout mrazivé momenty v částech, kdy je divák nevidí – buďto se dějí za dveřmi, nebo jsou divákovi popsané skrze dialogy. Díky délce 84 minut film naštěstí ani na moment neztrácí čas, postupně se stává intenzivnějším a intenzivnějším.
Konfrontace vnějšího a vnitřního světa
Vnější svět nevyhnutelně nabourává vnitřní svět manželů. Ten je nosně vykreslen i díky působivým výkonům ústřední herecké dvojice Romana Luckije a Iry Nirshy. O jejich postavách (rodinné zázemí, zaměstnání…) se divák něco dozví, nedá se ovšem říct, že by to bylo zásadní. Příběh Tarase a Oljy má přeci jen mít výpovědní hodnotu v tom, že nereflektuje ojedinělý případ. Smysl ovšem nakonec má i úloha novomanželů, především i v rámci snahy o vykreslení lásky v extrémních podmínkách. V průběhu je vše podtrženo důležitou a naštěstí neodbytou prací se zvukem.
To, že je příběh svým měřítkem i zpracováním komorní, neznamená, že nemůže mít přesah. Líbánky jde s jistotou označit za důležitý film. Tvůrci často točí výpovědi o světě kolem sebe a jeho vnímání, Líbánky od Ozirny poté dokáží obstát jako emocionální výpověď o přetrvávajících těžkých časech pro Ukrajinu. Především ovšem emociální odpovědí poměrně osobitou. Především i zdůrazněním toho, že láska a pod ní spadající intimita nevyprchá v moment, kdy jde člověku doslova o život. Film díky tomu dokáže zdůraznit hloubku propojení mezi dvěma hlavními postavami. A to například i v momentech, kdy si Taras nebere servítky se svým otcem. Film začíná jasně vyobrazenou vášní, kterou postupně nezničí ani ruští okupanti, kteří prozatím místo páru trýzní jejich sousedy.
Důležitý film nejen v kontextu dnešní Ukrajiny
Přestože je film svým prostorem omezený, Ozirna využívá prostory bytu, aby zdůraznila nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž, kterou dvojice prožívá. Každý krok, každý zvuk se stává potenciálně osudným, je poté nutná dávka strategického rozhodování. Tento tlak posiluje nejen napětí, ale i emocionální hloubku vztahu ústřední dvojice. V podání Ozirny je láska a vzájemná blízkost i praktickým nástrojem přežití. I drobná gesta vytvářejí dynamiku, která přibližuje divákovi reálný tlak a zároveň důraz na propojení lidí v krizové situaci. Každý moment něžnosti či každý dotek má význam, protože může být teoreticky také tím posledním.
Ozirna přitom ponechává prostor i pro jemné momenty absurdity či humoru, které udržují lidskost postav a dávají filmu vrstvu realismu, díky níž se napětí stává ještě intenzivnější. Líbánky díky tomu nejsou jen příběhem o válce – jsou příběhem o tom, jak se lidské vztahy a intimita vyvíjejí a přizpůsobují extrémním okolnostem, aniž by ztratily autenticitu. Snadno se tak jedná o důležitý film, přitom nejen v kontextu aktuální situace na Ukrajině.
Líbánky závěrem
Líbánky Zhanny Ozirny jsou důležitým a silným filmem, který ukazuje, že v minimalismu a komorním pojetí tkví velká síla. Přestože se děj odehrává téměř výhradně v jednom bytě, dokáže snímek vystihnout napětí a emocionální hloubku života během okupace. Film přináší autentický pohled na lásku, intimitu a přežití v extrémních podmínkách, a to nejen jako příběh konkrétního páru, ale i jako výpověď o současné situaci na Ukrajině. Ozirna ukazuje, že i v nejtemnějších chvílích zůstává lidskost, vztahy a naděje zachovány. Právě to činí Líbánky dostatečně výrazným počinem nejen v kontextu ukrajinské kinematografie…
Verdikt: 7,5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Kinovarta
