Kung Fu Panda z roku 2008 je dodnes po právu jedním z nejvíce velebených snímků DreamWorks Animation. Druhá Kung Fu Panda 2 zvládla v roce 2011 díky ještě silnějším emocím a příběhovým motivům na svého předchůdce skvěle navázat. A po letech se snadno s láskou vzpomíná i na Kung Fu Pandu 3 z roku 2016, uspokojivý závěr jedné z nejpovedenějších animovaných trilogií všech dob. Jenže již dávno se slibovalo, že by se série Kung Fu Panda mohla dočkat až šesti dílů (nepočítaje sváteční speciál nebo seriály). Po letech tak čerstvě dochází na Kung Fu Pandu 4, kdy se celá série po Shrekovi stává teprve druhou kvadralogii DreamWorks Animation. A paradoxně se čtvrté Kung Fu Pandy ujímá mimo celovečerní debutantky Stephanie Stine (zkušené autorky storyboardů) ten, který v roce 2010 dodal v mnoha kruzích pořád do velké míry nedoceněný (dočasný závěr) Shreka – Mike Mitchell. Původní trilogie nejen díky mohutnému protagonistovi zanechala veliký stín, bylo tak otázkou, zda se čtvrtým filmem vůbec dá nějak smysluplně navázat. Zvládl Mitchell návrat Poa na stříbrné plátno obhájit?
Franšíza Kung Fu Panda má pořád potenciál
Čtvrtá Kung Fu Panda rozhodně smysluplně pracuje s vývojem hlavního hrdiny. První film byl o nacházení sama sebe a těžení z toho, co nás dělá tím, čím jsme. Druhý film pracoval s motivem původu a otázkou toho, jak definuje naše současné já. Ve třetím filmu Po povýšil na pozici učitele, kdy šlo o hlavní hnací motiv třetího filmu. Čtvrtý film opět sází na povýšení, tentokrát z pozice Dračího bojovníka na strážce údolí. I když je v jistém ohledu znát, že Po dospěl, pořád je to ten neomalený a svéhlavý panda. Upozadění Pěti strachů dodává ještě více prostoru pro duševní rozvoj Poa, především proto, že ho tentokrát do velké míry čeká sólová mise. I když tedy ne zrovna doslova.
Pětice postrachů sice chybí, Po ovšem pořád nepřichází o staré známé – mimo Shifua konkrétně o své otce pana Pinga a Liho. Především ovšem dojde i na postavy nové. Nejvýraznější posilou je zlodějská liška Zhen. Zhen si projde nosným charakterním obloukem, který je sic předvídatelný, přesto funguje nosně, především v kontrastu s Poem, kdy Po v rámci jejich vztahu začíná krapet ,,shifuovatět.´´ Dá se vlastně čtvrté Kung Fu Pandě nějak vyčítat předvídatelnost zápletky? Do jisté míry ano, přeci jen ovšem potěší, že film dle všeho buduje hrdinku, která by mohla dorazit i příště. A pokud tomu tak bude, neměl by s tím být kdovíjak výrazný problém. Výrazná postava to je pořád a pokud má zrovna oba být jednou z ústředních tváří budoucnosti této antropomorfické franšízy, potenciálně se s její postavou ještě dá v nějaké formě nějak zajímavě pracovat. Nejen kvůli její složité minulosti.
Nový záporák to nemá jednoduché
Protivníci z původní trilogie Kung Fu Panda jsou velmi výrazní a není je snadné jen tak překonávat. Tai Lung z prvního filmu dodnes patří mezi nejoblíbenější animované záporáky, stejně chváleným záporákem se o pár let stal Shen z dvojky, stejně tak ve trojce také Kai. Důvod, proč tyto postavy tolik fungují, bylo nějaké vykreslení, motivace, které nebyly ty nejvíce ospravedlnitelné ohledně jejich konání, přeci jen ovšem zlo o záporáky, které měli nějakou osobnost a v menší či větší míře nešlo o představitele čistého zla. Jak je na tom Chameleonka?
Tvůrcům se jistě daří dodat svěžího záporáka, kdy navíc její motivace do jisté míry vybízí k tomu, že jde Chameleonku vnímat jako temný odraz Poa, díky tomu též Kung Fu Panda působí, že cyklí motivy napříč kvadralogií. Chameleonka to má díky svým předchůdcům skutečně těžké a v součtu jde prozatím o dost nejméně výrazného celovečerního Poova protivníka, přeci jen ovšem dojde k momentům, kdy si mistryně převleků zvládne svými schopnostmi vyvolat respekt. A to nejen díky návratu původních protivníků z původního filmu. V tomto ohledu by diváci jistě neměli čekat Kung Fu Panda variaci na No Way Home, minimálně s Tai Lungem se ovšem navzdory obavám z jeho návratu pracuje solidně. A nemusí přitom hned trpět syndromem, který se v posledních letech projevil u všech těch napravených záporáků.
Mike Mitchell a Stine ctí odkaz původní trilogie
Do velké míry Kung Fu Panda 4 ctí odkaz všeho, co tak fungovalo v původní trilogii. Soundtrack Hanse Zimmera (a jeho parťáka Stevea Mazzara) zvládá těžit z čínského folkloru, stejně tak potěší i akční pasáže. Neměl by se sic očekávat návrat vrcholných kvalit v akčních scénách z prvního filmu (útěk Tai Lunga z vězení, konfrontace na mostě….), pořád to ovšem má náboj, za pochodu se opět odkazuje k nejednomu hongkongskému akčnímu filmu a například jedna akční scéna, která se většinu času odehrává ve stínech, alespoň srší nějakou vizuální kreativitou.
Opět dochází k humoru, který funguje, protože humor nějak neshazuje inteligenci postav a nedochází k infantilnímu vtipkování (nápad ostatně má i scéna, která sází na prd!), především Po je pořád velmi zábavnou postavou. On sám si dojde další zajímavou charakterní cestou, kdy dojde též k pochybám, zda Oogway skutečně zvolil tak moudře, jak se mohlo po původní trilogii zdát. Nedá se přitom říct, že by se kvadralogie pořád točila v kruhu, na to je tu pořád vidět vývoj Poa napříč filmy, chopení se zcela nové úlohy a náznak toho, že i příště by to mohlo být minimálně nějak zajímavé a ne jen čistě sázet na recyklování.
Animace se vyvíjí… k lepšímu?
Vývoj animace 16 let od prvního filmu jistě vidět je. Je to vidět na větší výraznosti chlupů postav, která chvílemi zvládá evokovat i Pixar. Za pochodu film nějak působí dojmem, že si tvůrci zvládají též vyhrát se schopnostmi hlavní záporáčky, specifickými pohyby zvířat (mimo Zhen je nejvýraznější postavou její známý – pásovec Han) a i hrstkou vizuálních nápadů (hospůdka u Veselého králíčka!). S 93 minutami jen o 2 minuty nepřekonala čtvrtá Kung Fu Panda svého předchůdce jako nejdelší díl série, přesto rychle uteče, protože se v ní vlastně pořád něco děje. A po celou dobu je to též zábavné.
Smyslně tak proto v součtu i nějak funguje zapojení obou starostlivých otců Poa, specifická horda povstání i závěrečná scéna před titulky, která se jasně vrací k moudrům mistra Oogwaye a to nejen díky faktu, že i tentokrát dojde na broskev. Tvůrci se dušovali, že se na čtvrtý film muselo tak dlouho čekat, protože se čekalo na vymyšlení ideálního příběhu. A i bez přimhouřeného oka se dá říci, že se to tvůrcům povedlo. Čtvrtá Kung Fu Panda nejen v nejednom ohledu svým předchůdcům nedělá ostudu, v mnoha pohledech působí dojmem, že předchozí filmy ctí takovým dojmem, že se čtyřka může jevit jako podobně důstojný závěr kvadralogie jako Shrek: Zvonec a konec. I když je nejspíš jasné, že jsme Poa, Shifua, Zhen a Pětici postrachů neviděli naposledy.
Kung Fu Panda 4 závěrem
Navazovat na tak kvalitní animovanou trilogii jako je Kung Fu Panda není procházka růžovým sadem, Mike Mitchell a spol. to přesto zvládají. Čtvrtá Kung fu Panda díky tomu svým předchůdcům nedělá ostudu, nový záporák vedle svých předchůdců prohrává se ctí a především se tu představuje jeden z potencionálních tahounů budoucnosti série, který zvládá bez problémů obstát. Především tu ovšem dochází opět k nějakému charakternímu vývoji titulního hrdiny, devízou celé série nadále zůstává fakt, že je vždy zápletka filmu pro hlavního hrdinu nějak osobní a více a více vyvíjí jeho osobnost. Po nejspíš nadále zůstane neohrabanou pandou, přesto v téhle formě nezvládne ani jeho čtvrté celovečerní dobrodružství nikterak urazit, především proto, že je tu po vzoru původní trilogie dost vyspělejších motivů, které sledování pro dospělejšího diváka dělají dost možná zajímavější, než pro dětskou cílovku. Na několik zábavných momentů se ostatně snadno vzpomíná i pár hodin po projekci. V kontextu kvalit předchozí trilogie je to pořád tak trochu pohra, nicméně pořád v mnoha ohledech více nežli důstojná…
PS: Český dabing má své kvality, Jan Vlasák jako náhrada za zesnulé Otakara Brouska st. a Petra Pelzera v roli Shifua dokáže obstát, plusové body za to, že i tentokrát Tai Lung mluví hlasem Miroslava Táborského. Pokud ovšem preferujete Poa mluveného Sašou Rašilovem před Ondřejem Gregorem Brzobohatým, tento dabing není zrovna pro vás. Navíc se dá čekat, že původní znění i v tomto případě skrývá nějakou přidanou hodnotu….
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
