Seznámili se na dovolené v Itálii. Daltonovi, běžná londýnská rodina, a charismatický lékař Paddy (James McAvoy) se ženou a synem. Stačilo pár společných prázdninových zážitků a obě rodiny si sedly natolik, že krátce po návratu už Daltonovi frčí na venkov, aby využili pozvání a strávili nezapomenutelný víkend na Paddyho rozlehlém statku v přírodě, daleko od civilizace.
Protože manželé Daltonovi (Mackenzie Davis a Scoot McNairy) procházejí vztahovou krizí, doufají, že trocha dobrodružství je může „nakopnout“ správným směrem. Jenže od samého příjezdu jde všechno z kopce. Slibovaný ráj na Zemi má k dokonalosti daleko a z původně okouzlujícího Paddyho se vyklube podivín, jehož chování má k normálu hodně daleko. I proto se Daltonovi rozhodnou pobyt u „přátel“ ukončit předčasně. Netuší však, že je to Paddy, kdo řekne kdy a jestli vůbec odjedou…
Nepřivolávej nic zlého – Šokující horor z Dánska dostává americký kabát
Dánský režisér Christian Tafdrup před 2 roky realizoval horor Nepřivolávej nic zlého. Společně se svým bratrem Madsem Tafdrupem realizoval šokující scénář, který oplýval výraznou krutostí, silně budovanou atmosférou a silným vyvrcholením svých událostí, kdy jde film velmi snadno označit za jeden z nejdepresivnějších za poslední roky. Už po 2 letech poté došlo na americkou předělávku.
Režie a scénáře se chopil James Watkins, který stojí za Ženou v černém s Danielem Radcliffem, v hlavní roli se poté představuje James McAvoy. Slušný hororový režisér, McAvoy, který nejen v Rozpolceném ukázal, že se dokáže utrhnout ze řetězu a pochopitelně i zvědavost, zda Watkins zvládne dodat původnímu námětu nějakou invenci. Výsledek?
Námět se dočkává hollywoodské kastrace, ale….
Hned na začátek se musí podotknout, že Watkins skutečně americkou předělávku nerealizoval 50:50. Většinu času se Watkinsovi daří uspokojivě budovat atmosféru stejně jako dánskému předchůdci. I bez znalosti původního filmu či informací o tomto filmu je od počátku jasné, že něco nehraje, celé to je tak pouze o tom, jak přesně se domek z karet zhroutí. Watkins nepřekvapí žádnou velikou režijní invencí a je zřejmé, že spousty zajímavých nápadů si bere právě z dánského originálu. Především potvrdí, že dvojité rande může někdy být horor sám o sobě.
Dle očekávání se v průběhu ukáže, že tak drsná a krutá podívaná se jako v Dánsku neupekla. Watkins se rozhodne už za pochodu v jistých věcech držet více zkrátka, hollywoodská kastrace se poté dotkne i toho, že vyznění filmu chtě nechtě nemůže být tolik silné jako v případě původního filmu. Ale neznamená to, že by film nezvládal být za pochodu v nejednom ohledu podobně nepříjemný.
Watkinsovi se po vzoru Tafdrupa daří vystavět nepříjemná atmosféra, jeho „dodatek“ je chtě nechtě přesto nejslabší částí celého filmu. Přesto potěší, že Watkins zřejmě ctí myšlenky původního filmu, nesnaží se přijít s nějakým komplikovaným rozšiřováním mytologie a zvládá většinu času jen dodat uspokojivou americkou předělávku. Nejeden nepovedený americký remake může potvrdit, že se nejedná o tak snadný úkol.
James McAvoy je opět živel
James McAvoy zvládá uspokojivě uhrát obě polohy Paddyho. Jedná se o herce, kterému ani po letech nechybí nutné charisma, stejně tak se ovšem po Sviňákovi nebo Rozpolceném ukáže, že je tento herec velmi nevyzpytatelný živel, který se z charismatického otce od rodiny zvládne pomalu měnit v podivného burana a následně ve vyloženého psychopata.
McAvoy díky svému plnému nasazení zvládá zastínit všechny herecké kolegy okolo, kdy to nejvíce to odnáší ne zase tak výrazný Scoot McNairy. Na druhou stranu jistě stojí za pozornost i výkony Mackenzie Davis a Aisling Franciosi, především i díky kontrastu, které jejich postavy mezi sebou mají. A také proto, že se Davis po pár letech vrací ve výraznější rolí a dokáže, že by nebylo od škody jí vídat častěji.
Před vypuknutím toho pravého hororu se tak řeší především traumata, manželské krize a nutnost ohledně toho dospět. Watkinsův „dodatek“ tak možná není tím nejuspokojivějším, jeho momenty ovšem vlastně obstojně fungují v návaznost na klíčové momenty ústřední zápletky a vztahu mezi ústředními postavami. Především mrazivá tečka závěru zvládne ukázat, že Watkins i přes snahu jít si svou vlastní cestou v nejednom pochopil sílu původního filmu a zvládl jí uspokojivě dodat i přes fakt, že se zároveň vydal výraznou oklikou a nevyhnul se přitom sázce na různá hororová klišé.
Ta předělávka, která si mohla snadno odnést nálepku „zbytečná“, si tak náhle dokáže svou existenci plně obhájit. A dokázat, že jde americké předělávky realizovat uspokojivým způsobem. Sociální komentář se možná až příliš snaží jít směrem původního filmu a nepůsobí i díky dodatku tolik silně, stejně tak si film nemůže tak moc hrát se svými diváky, přesto Watkins rozhodně nekončí jako poražený.
Nepřivolávej nic zlého závěrem
2 roky po uvedení Nepřivolávej nic zlého dorazila americká předělávka, která vlastně v nejednom zvládla splnit svůj účel. Dle očekávání nejde James Watkins tak moc za hranu jako bratři Tafdrupové a vydává se krapet klidnější cestou, přesto se mu po vzoru dánského filmu daří pracovat s atmosférou a i díky mrazivému zakončení nemusí nutně sázet jenom na fenomenálního Jamese McAvoye.
Celé to klidně mohla být naprosto zbytečná americká předělávka, v nejednom ohledu je nicméně uspokojivá. I díky méně mrazivému a krutému vyznění možná neutkví v paměti zrovna tak jako dánský původní film, na svých vlastních nohách ovšem zvládá film uspokojivě stát.
Hodnocení: 7 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
