Koncept, který milují diváci napříč Evropou! Skutečný herecký pár perlí ve skečích, vystavěných na naprosto běžných situacích partnerského soužití. Že i dva natolik odlišné světy, jako je ten mužský a ženský, mohou být nekonečným zdrojem humoru, dokládají Jakub Prachař a Sara Sandeva. Jakub a Sara, hlavní dvojice seriálu, jsou skvělým příkladem toho, jak pestré, a zároveň zábavné může být společné soužití. Seriál otevírá témata, která jsou blízká mnoha párům: Co si dají k jídlu? Na jaký film se podívají? Kdy plánují svatbu nebo děti? Každý z těchto momentů je příležitostí k zábavě a ukazuje odlišnosti mezi dokonalou ženskou logikou a svérázným mužským přístupem…
Jakub a Sara – úspěšný zahraniční formát v české podobě
Jakub Prachař a Sara Sandeva spolu tvoří pár už od roku 2021, dohromady se dvojice konkrétně dala při natáčení 1. série seriálu Dvojka na zabití. Jedná se o jeden z nejvýraznějších českých párů showbyznysu a proto vlastně dává smysl, že se právě Prachař a Sandeva stávají tváři české verze populárního formátu. V letech 1997-2002 (a následně také v letech 2023-2024) běžel kanadský pořad Un gars, une fille, stanice Prima se tak snaží po seriálu Vytoč mého agenta, který byl českou verzi francouzského seriálu Dix pour cent, převzít další úspěšný zahraniční formát.
Nutno dodat, že nejde o první pokus formát Un gars, une fille přenést mimo hranice Kanady. K dnešními dni existuje také francouzské Un gars, une fille (s Jeanem Dujardinem), polská verze Kasia i Tomek, americké Lovebites, maďarské Brigi és Brúnó, i slovenská verze s názvem Tomáš a Diana. Napříč všemi zeměmi jde poté koncept pořadů popsat poměrně snadno. Sledují průměrný heterosexuální pár, který zažívá zdánlivé každodenní stereotypy průměrného páru. Takové ty klasické rozdíly mezi pohlavím a povahou. Jde v podstatě o jednoduchý koncept, který jde snadno vyprávět napříč zeměmi, zároveň není realizačně kdovíjak náročný. Režisér Jakub Machala stojí například za poslední vánoční českou pohádkou Čarovné jablko, která měla pouze štěstí v tom, že se dočkala méně negativní kritiky nežli pohádka Tři princezny. Těžko ovšem říci, zda by komukoliv tahle forma pořadu dokázala napravit reputaci.
Jakub a Sara by mohli být neurážející epizodky, ale…
Je pravděpodobné, že kdykoliv by se podobný námět pořadu prezentoval při nějakém brainstormingu, většina by se k takovému námětu vyjádřila způsobem, že by tenhle formát vlastně mohl svým způsobem fungovat ve formě nějaké dvou-pětiminutové epizodky, jako například perfektně fungují epizodky z německého Kesslers Knigge. Původní verze pořadu přitom měly zhruba 5 minut, česká verze ovšem následuje slovenskou verzi v tom, že je roztažena na minut pětadvacet. A jde o jeden z těch zásadních problémů, který tuhle českou verzi shazuje dolů.
Jakub Prachař a Sara Sandeva oficiálně v tomto pořadu nemají hrát sami sebe, pouze postavy, které sdílejí jejich jména. Jejich postavy jsou hlavní tváří osmidílného seriálu, kdy každý díl = několik skečů sešitých do jedné epizody. Pokud se zbylých 7 epizod má držet základní koncepce 1. dílu, znamená to zhruba tři segmenty, na které připadá zhruba 5 scének. Opravdu ovšem nejde o nic více, než pouhý sestřih několika skečů na jednu epizodu. Seriál tak nenabídne žádný děj, žádný vývoj postav, nic co by se dalo vnímat jako vhodně investovaná investice, tedy v případě, že divák očekává něco víc, než pouhou kanonádu skečů. A to by vlastně ani možná tak samo o sobě neškodilo… kdyby výsledek byl jaksi vtipný!
Jakub a Sara jsou ideální materiál na průzkum
Je to minimálně zajímavý případ na studii. Jakub a Sara zřejmě chce těžit z nějakých stereotypů, kdy to celé chvílemi hraničí až nevkusnou stereotypizací, je ovšem otázka, zda si u sledování vlastně reálně nějaký pár řekne: „Hele, mámo, ty jsou úplně jak my, hehe!“ Jestli na něco takového dojde u jednoho ze tří zmíněných segmentů – nakupování, ložnice, večeře -, je to docela smutné. A jestli má být humorným vrcholem epizody fakt, že se někdo opije tak, že chce dát číšníkovi dýško, ale počítá dolů oproti ceně („1350-“ – ,,1200-´´), je to smutné dvojnásob. To, že si z nevysvětleného důvodu během jedné návštěvy restaurace vymění šaty, je už poté vlastně jedno.
Dobře, ty situace možná nejsou v jádru úplné sci-fi a je jisté, že se v nich někdo přeci jen najde, byť se to zdá podobně jako u komedií Zdeňka Trošky nemožné. I kdyby ovšem tyto dané momenty měli nějak donutit dvě polovičky v jednom páru na sebe navzájem ukazovat, tím to ovšem končí. Jakub a Sara jakoby sázeli na ohrané fóry (minimálně většina z nich je pravděpodobně ,,vykradena´´ z předchozích verzí pořadu), zároveň těm vtipným momentům chybí nějaká snaha dodat jim něco navíc. Přitom by klidně bylo možné v roce 2025 rezignovat na ambice, stačilo by přeci jen, kdyby výsledek byl zábavný, vyloženě vtipný, alespoň cynický. Jenže se v tomhle ohledu nekoná nic. Nejvíce bolestivé jsou ty momenty, které se i dle zvukových momentů snaží divákům připomenout, že by se měli začít smát. A vyloženě to evokuje zoufalost tvůrců Vánočního Kameňáku.
Pořad o stereotypech je až příliš stereotypní, svým způsobem urážející
Je to vlastně až smutné, jak pořad o stereotypech začne být stereotypní. A moc tak nesejde na tom, že je Sara Sandeva pořád nejsympatičtější makedonskou herečkou s českým občanstvím a Jakub Prachař začíná po Studně definitivně více a více připomínat svého dědu Ilju Prachaře. Tento formát mohl fungovat v domovské Kanadě na sklonku 20. a 21. století, vlastně pořád neurazí jako formát nějakých mini epizodek, je pravděpodobné, že kdyby podobná krátká videa vydávala průměrná influencerka, hned jí díky nim přibude spousty sledujících. V roce 2025 je ovšem tohle v televizním vysílacím pořadu jaksi málo. Sara vymění během jedné večeře šaty.
25 minut je u tohohle formátu prostě moc, už jenom jeho desetina by byla příliš. Především proto, že se to celé rychle unaví už po pár prvních vtipech, už jenom kvůli častým předělům, které epizody nesmyslně jen protahují o další sekundy. Je to vlastně strašně prázdná a skrze to také nesnesitelná podívaná, především proto, že v jejím centru je pár, kterému se skrze nulovou chemii dá těžce uvěřit, že spolu už skoro 4 roky tvoří reálný pár. Není to navíc jenom o vtipech, ale také o nějaké energii a přednesu. Stačí si vzpomenout na zmíněné Kesslers Knigge a Michaela Kesslera.
Takovou třešničkou na dortu jsou poté už jenom skutečně nevkusné stereotypy, které často působí až na hraně. Pro mnohé feministky a gendermany bude už samotná existence tohoto pořadu pravděpodobně symbolizovat formu nevkusu. A do toho se ještě sám Jakub Prachař rozohní, že jestli tedy někomu s jeho partnerkou vadí, nemají se na to dotyční lidé dívat. Problém přitom není ani tak v přítomnosti Prachaře a jeho polovičky. Problém je spíše v tom, že byl zdánlivě lehký koncept brutálně podceněný. A výsledek proto jednoduše bolí.
Jakub a Sara závěrem
Jakub a Sara sice vychází z osvědčeného konceptu, háček je ovšem v tom, že průměrná epizoda seriálu, která je vlastně sestřihem skečů, nemůže potěšit nikoho. Je to plné až vyloženě nevkusných stereotypů, feministky a gendermani si na něm snadno vylámou zuby. Je to celé příliš prázdné a tím pádem vyloženě nesnesitelné. A především se u sledování těžce věří tomu, že jsou v jeho centru dvě tváře, které spolu už reálně 4 roky tvoří pár, protože chemie prakticky neexistuje.
Humor je nijaký, nejzajímavější by na celém pořadu vlastně byla reálná studia ohledně toho, kolik párů se v něm reálně pozná. Lítost směřuje vůči všem, kteří se v tomto seriálu najdou, protože o to nesnesitelnější – pokud to tedy ještě jde – se takhle věc může pro někoho stát. Problém nutně netkví v tom, že se v roce 2025 rezignuje na ambice. Problém je, že výsledek není prakticky ničím. A už teď působí jako jedna z největších českých televizních podivností roku 2025…
Verdikt: 2 z 10
- Zdroj titulního obrázku: TV Prima
