Hyperkrize: 1. část tématické série o masivním komiksovém opusu!
Následující článek je prvním dílem seriálu o fenoménu zvaném „Hyperkrize“ od scénaristu Granta Morrisona – autora děsivého komiksu Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě. Na úvod si představíme sérii 52!
V tomto článku bych se rád věnoval tématu Hypercrisis komiksového scénáristy Granta Morrisona. Hyperkrize je na poli komiksu fenomén celkem nevídaný a nepřišel s ním nikdo jiný, než jeden z největších žánrových inovátorů v mainstreamovém superhrdinském komiksu – Grant Morrison.
Již desítky let existují v komiksech (což později přešlo i do filmového průmyslu) propojené vesmíry a franšízy, nicméně Morrison přišel v rámci jednoho vydavatelství a jeho vesmíru, s obřím vyprávěcím narativem a duchovně propojenou řádkou komiksů, které na sebe navazují jednak lineárně, druhak i spirituálně. Nejedná se tedy o přímo propojené minisérie nebo řady, které by tvořili jeden ucelený příběh, jde spíš o myšlenkový formát toho, co všechno se dá v rámci jednoho obřího komiksového vydavatelství vytvořit a pro nás čtenáře obří spletenec komiksových událostí, který můžeme rozplétat a sledovat.
Grant Morrison a DC Comics
Než se pustím do rozboru, či spíše popisu mých dojmů ze čtení několika klíčových děl celého tohoto opusu, je třeba ještě rozvést co se pojmem Hyperkrize myslí, jelikož nejde o zcela oficiální pojem, je to spíš taková hra mezi fanoušky a Morrisonem, který když se na začátku 21. století vracel do vydavatelství DC, měl nápad právě na masivní event s názvem Hypercrisis, což měla být ta nejvíce megalomanská událost všech dob. Vydat něco takto monumentálního mu nicméně nevyšlo. Pojem se však zachoval v mnoha dalších komiksech od tohoto tvůrce, kterého už dnes můžeme právem označit za celebritu.
V podstatě se dá říct, že vše, co Grant Morrison pro DC comics od té doby sepsal zapadá do této Hyperkrize. Svoje nápady rozlil mezi série Seven Soldiers, 52, Final Crisis, Batman RIP, Multiversity a další a další řady a minisérie, které psal, nebo na kterých spolupracoval. Také se nebál navázat tam, kde skončil se svými staršími prácemi např. u Animal Mana a hojně odkazuje na tvůrce, které sám cení, jako např. Jacka Kirbyho, jehož znalost je téměř nutná k uchopení celé Hyperkrize.
Psychedelie a Sigil magie
Jinými slovy tyto komiksy spolu souvisí, odehrávají se ve stejné kontinuitě. I když nejsou nutně propojené doslova, minimálně metaforicky ano. Různá témata, motivy a nápady se zde opakují a je ponechám obří prostor pro fanouškovské teorie, nebo domýšlení toho, co se mohlo stát mezi stránky.
Morrison údajně vkládá do svého psaní tzv. Sigil magii a podněcuje i to, aby si čtenář nacházel svoje významy v jeho dílech sám. Některé další komiksy autorů, kteří s ním spolupracovali, např. Johnsova Blackest Night nebo Dark Nights od Snydera údajně souvisí s Hyperkrizí taky.
Samozřejmě DC komiksy jako takové jsou spolu propojené dohromady všechny, patří do jednoho vesmíru, jedné kontinuity. Jenže se doposud nikdy nestalo, aby si jeden autor urval vlastní „vesmír ve vesmíru“ tím, že by propojil svoje věci do jedné velké mozaiky. Nerad bych se více ponořoval do teorií o tom, kam až sahá Hyperkrize. Materiálu ke studování je na internetu spoustu, nicméně mohu doporučit ke čtení klasický reading order přiložený k tomuto článku.
Morrison jako jedinečný mág
Grant Morrison má velice jedinečný a ve své podstatě psychedelický způsob psaní. Většina jeho věcí jsou složitější, komplikovanější, víceméně pro fajnšmekry a setkává se proto často s nepochopením. Je to můj oblíbený komiksový autor, proto se nevyhnu jeho vychvalování. Pokud se někdy nedopatřením dopustím spoileru, přijměte to jako moji omluvu a zároveň varování.
Než se vrhnu na rozbor nejzásadnějších úseků Hyperkrize, je třeba říct, že jsou některé jeho komiksy považovány za velice složité, těžko uchopitelné, nebo nepochopitelné. Něco vyžaduje více času. Některé věci jsem musel číst dvakrát, nebo třikrát a stále jsem nacházel další a další vazby na ostatní jeho díla.Někdy je nutné načíst hromádku toho, co předchází danému komiksu k plnému pochopení. Stává se, že vyznění komiksu není jednoznačné, nebo jeho rozuzlení nemá až takovou důležitost jako samotný průběh. Nevadí si domýšlet vlastní významy, a i nepochopení komiksu může být cílem. Nicméně zážitek po dočtení těch několika tisíců stránek stojí za to! Je to komplexní, geniální a svým způsobem šílená komiksová jízda.
Proč je potřeba číst 52?
Původně jsem se nachystal na dlouhou pouť čtením v rámci pochopení a plného užití komiksu Final Crisis, který mě velice fascinoval a je středobodem celé Hyperkrize. Po prvním přečtení jsem absolutně netušil o co jde. Bláhově jsem si myslel, že stačí 7 čísel hlavní řady a tím to hasne. Přesto jsem cítil, jak moc skvělé to je. Začal jsem zkoumat, co vše si musím načíst.
Od Krize identity přes 52
Aby člověk pochopil Finální krizi musí projít sedmi bránami pekelnými neboli několika tisíci stranami komiksů, které tomu celému předcházely. To znamená, že jsem začal u starší, kontroverzní, ale skvělé události Identity crisis, o které se dlouho mluvilo, pokračoval přes výbornou Infinite crisis a dostal se k 52.
Každý ten komiks sám o sobě samozřejmě vyžaduje přečtení dalších komiksů, které jim předcházejí. Měl jsem tedy před sebou obří kontinuitu jednoho komiksového Multivesmíru, která se rozplývá jako pavoučí síť a působí tak jako skutečný organický svět, kde se dějí události, které spolu souvisí v jednom čase.
52 byla velká a úspěšná událost DC vesmíru té doby. Začala vycházet v roce 2006. Jednalo se o sérii 52 čísel, vycházejících jednou týdně v průběhu jednoho roku (+ tie iny World War III a Aftermath), odehrávajících se v reálném čase a psali to naráz Grant Morrison, Geoff Johns, Greg Rucka, Mark Waid a Keith Giffen jako tým, přičemž nevíme, kdo psal co, můžeme se jen dohadovat. Jasné ale je, že už zde začal Morrison rozsévat nápady, které měl schované právě pro nikdy nerealizovanou Hyperkrizi. Vše, co vložil do této série následně prosáklo do dalších děl.
Musím říct, že se jedná o jeden z nejzajímavějších komiksových eventů, alespoň do té doby. Máme zde několik hlavních dějových linek méně známých postav, které se odehrávají během jednoho roku, kdy byla na superhrdinské scéně citelně znát absence Trinity (tedy Supermana, Batmana a Wonder Woman), kteří zmizeli po událostech v Infinite Crisis.
A nejen, že je to skutečně skvěle napsané a číst 1600 stran vás fakt baví. Ale vyústění všech zápletek je ukončeno naprosto uspokojivě! Do toho tu máme tunu DC postav a vše je tak perfektně konzistentní, až je k nevíře, že se něco takového povedlo ukočírovat!
V příštím díle se podrobněji podíváme na metasérii Seven Soldiers!
Zdroj: autor článku, DC Comics
Zdroj titulního obrázku: DC Comics
