Pilot (Mark Wahlberg) přepravuje leteckou maršálku Harrisovou (Michelle Dockery), která doprovází informátora Winstona (Topher Grace) k soudu. Při cestě přes aljašskou divočinu stoupá napětí a důvěra je podrobena zkoušce, protože ne každý na palubě je tím, kým se zdá….
Flight Risk – Úpadek Mela Gibsona v přímém přenosu
Úpadek málokteré filmové hvězdy byl za poslední roky tak moc frustrující jako úpadek Mela Gibsona. Hvězda sérií Šílený Max nebo Smrtonosná zbraň se už koncem 20. století projevila jako jedna z těch hereckých hvězd, která nepostrádá režijní ambice. A už jeho 2. režijní snímek Statečné srdce z roku 1995 si nejen došel pro Oscara za nejlepší film, ale sám Gibson obdržel Oscara za nejlepší režii. O 9 let později Mel Gibson realizoval Umučení Krista, které i přes svou kontroverzi dodnes je jeden z nejúspěšnějších mládeži nepřístupných filmů všech dob (a už příští měsíc by mělo započít natáčení Vzkříšení Krista).
V roce 2006 došlo ještě na Apokalypto, teprve poté došlo k pádu Mela Gibsona na dno. Domácí násilí, antisemitské komentáře a spousta dalších důvodů, které Gibsonovi narušily jeho kariéru. Ještě v polovině uplynulé dekády to došlo, že Gibsona čeká nejen opětovné nakopnutí jeho herecké kariéry, ale také mu jeho 5. režijní snímek Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny vynesl další nominaci na Oscara. Starého psa bohužel novým kouskům nenaučíš a Mel Gibson očividně nemá ani ambice svou kontroverzní personu nějak nabourat.
V posledních letech hraje spíše v béčkách, chodí do podcastu k Joeovi Roganovi (!!!) a k tomu ho Donald Trump čerstvě spolu se Sylvesterem Stallonem a Jonem Voightem jmenoval po počátku své nové jurisdikce za hollywoodské ambasadory. Může být Gibson vlastně v horší pozici? Bohužel ano. Znamená to totiž také fakt, že se Gibson už ani jako režisér nejspíše nedostane k nějakým větším látkám. A proto může skončit u vyloženého béčka jako je Flight Risk!
Flight Risk – Osud Mela Gibsona může strašit nejednoho talentovaného režiséra
S výjimkou svého režijního debutu Muž bez tváře se Mel Gibson od Statečného srdce zabýval především výlety do historie, jeho 6. režijní projekt ovšem působí jako béčko, ke kterému se Mel Gibson, Mark Wahlberg a vlastně i Michelle Dockery s Topherem Gracem dostali tak nějak omylem. Tedy až na toho Gibsona, který si za svůj úpadek samozřejmě může především sám. Scénář Jareda Rosenberga sice pár let zpět skončil na Black Listu nejlepších nerealizovaných scénářů, častěji se ovšem ukazuje, že umístění na tomhle seznamu vlastně zase tak moc neznamená.
Všechno by vlastně bylo v pořádku, kdyby to celé alespoň byla hloupá zábava. Od oscarového a dříve alespoň trochu uznávaného tvůrce sice pořád krapet ostudné, alespoň něco pozitivního by ovšem šlo o filmu říct. Jenomže to nejhorší je fakt, že ten film ani není zábavný svou blbostí. A byť Mark Wahlberg jako plešatící pilot/nájemný vrah může chvílemi snadno evokovat cageování Nicolase Cage, zábava to rozhodně není. A osud Mela Gibsona může snadno strašit nejednoho talentovaného režiséra.
Mel Gibson zřejmě rezignuje čím dál tím více
V průběhu to působí, že Mel Gibson už rezignoval nejen jako veřejná persona, ale také jako režisér. Což je smutné, protože Statečné srdce pořád zraje jako víno a Umučení Krista nutně nemusí docenit pouze latentní antisemita. Jeho režie ovšem vlastně není ničím zajímavá a nějak se nedokáže opodstatnit, že se za kamerou stojí právě Gibson. Kdejaký řemeslník by to natočil stejně a dost možná by film pravděpodobně vypadal živelněji. Gibson vlastně nemůže moc čarovat, protože se většina děje odehrává jenom v letadle a z tohohle konceptu pravděpodobně nejde ani vykřesat něco navíc. Jenže i tak to celé působí až příliš líně, nenápaditě a někdy vyloženě ošklivě. Nedá se věřit tomu, že Gibson nerezignoval. Při vzpomínání na jeho dobré režijní filmy to prostě bolí.
Nejvíc vtipný je na filmu Mark Wahlberg. Ten Stanislavského metodu pojal po svém a místo sázky na paruku ztvárnil plešatícího zabijáka tím, že si vlasy sám vyholoval strojkem. Paradoxem je, že to vypadá směšněji, než kdyby došlo na sázku na průhlednou paruku. Wahlberg nicméně alespoň působí, že si užívá, že se může trochu utrhnout ze řetězů a svou roli si užívá jako málokterou za poslední roky. Pořád to ovšem chvílemi působí jako by snad Nicolas Cage neměl čas a Wahlberg bral takový záskok až příliš doslova. A je spíše směšný nežli děsivý (těžko říct v čem a zda vůbec byl nějaký záměr). Topher Grace je minimálně stejně fajn jako ve svému cameu v Heretikovi a Michelle Dockery je čím dál tím sympatičtější britská tvář. Ale film samotný nespasí ani jeden z herecké trojice.
Film, který má 90 minut a přesto se vleče, existovat může!
Bylo by vlastně fajn vidět, že si chce Gibson zkusit jako režisér něco jiného a pořád hrozí, že vznikne Smrtonosná zbraň 5 a Gibson jako režisér nahradí zesnulého Richarda Donnera. Nemá moc cenu rozjímat nad tím, jak zápletka Flight Risk do velké míry nedává moc smysl a zároveň to není takové filmařské peklo, aby byl film alespoň dobrý svou špatností. Když nějaký film trvá 90 minut a přesto působí dojmem, že se neustále vleče, už to je samo o sobě definující.
Je to neuvěřitelně hloupý film, kterému nepomáhají ani tragické CGI efekty. V akčních filmech, které se odehrávají v uzavřeném prostoru, může být prostor pro kreativitu, ten ovšem ve Flight Risk není. A scénář je taková pitomost, že se těžce věří tomu, že tenhle scénář mohl někdy skončit na nějakém seznamu nejlepších nerealizovaných scénářů. Mnozí budou tento film brát na milost, protože pro ně Mel Gibson pořád je ikona a nebudou chtít být na jeho režijní novinku příliš zlí. Každý si ovšem musí uvědomit, že je tohle skutečně úpadek v živém přenosu. Bolet to musí každého, kdo měl někdy Mela alespoň v nějaké úctě. Ještě pár takových omylů a velmi pravděpodobně se ještě snadněji rozplyne. A ani titul ambasadora Hollywoodu (který reálně stejně nic neznamená), to nespasí.
Flight Risk závěrem
Mark Wahlberg je poměrně zábavný, byť chvílemi působí jako záskok za Nicolase Cage, který to vzal až příliš vážně. Michelle Dockery a Topher Grace jsou také fajn, ani jeden z herecké trojice ovšem nespasí fakt, že je tohle strašně pitomá záležitost, které se těžce věří to, že za ní stojí právě Mel Gibson. Je to celé velmi hloupé a zřejmě nechtěně směšné. Mel Gibson si za svůj osud v Hollywoodu může víceméně sám, přesto sledovat jeho úpadek v živém přenosu vyloženě bolí. A těžce se vlastně věří tomu, že by ho mělo spasit i to chytané Vzkříšení Krista…
Verdikt: 4 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Lionsgate
