Začne to jedné noci jako drobná nehoda, která svede dohromady bývalého politického vězně Vahida (Vahid Mobasseri) a muže Eghbala (Ebrahim Azizi), v němž pozná svého mučitele z vězení. Jeho tvář Vahid sice nikdy neviděl, ale jeho krok a specifický zvuk umělé nohy, ten pozná s jistotou… Ale je ta jistota naprostá? Neprůstřelná? Bez velkého plánování se Vahid pouští do tragikomické záškodnické akce, která svede dohromady bývalé spoluvězně poznamenané všudypřítomnou politickou zvůlí. Společně čelí otázce, jež pronásleduje mnoho národů: můžeme se krutému systému pomstít na jednotlivci, který mu oddaně slouží?
Drobná nehoda je ten typ filmu, jehož samotné pozadí vzniku vypráví fascinující příběh. Film, který si již zvládl dojít pro Zlatou palmu na letošním Filmovém festivalu v Cannes, je dílem íránského režiséra a scenáristy Džafara Panahího, který se kritice politické situace své domoviny nikdy nevyhýbal. Už v roce 2010 byl Panahí zatčen, následně odsouzen k šesti letům vězení a dvacetiletému zákazu natáčení filmů a cestování. Navzdory tomuto trestu se Panahí odmítl vzdát své filmařské činnosti a stal se symbolem tichého odporu vůči cenzuře a útlaku, i přes oficiální zákaz také pokračoval v tvorbě, často za obtížných a ilegálních podmínek. Jeho filmy se dostávaly na mezinárodní festivaly, kde sklidily pozitivní ohlasy, on sám však nemohl ocenění přebírat osobně.
V roce 2022 byl Panahí zatčen podruhé, po několika měsících ve vězení bez řádného soudního procesu byl v lednu 2023 pod tlakem veřejnosti propuštěn na kauci. Zákaz filmové činnosti u něj ovšem platí a jeho nejnovější film Drobná nehoda tak vznikl bez oficiálního schválení íránských úřadů. Panahího duch je ovšem silný a i proto mohl vzniknout dost pravděpodobně jeden z nejdůležitějších filmů aktuální doby. I díky faktu, že íránské absurdní drama nevypovídá jen o situaci v Íránu.
Drobná nehoda – Tak trochu jiný film o pomstě

Koprodukční film mezi Íránem, Francií a Lucemburskem musel Panahí natočit v tajnosti, provokativní na něm je už jen fakt, že herečky nenosí pro ženy povinný hidžáb. Panahí už v Cannes uvedl, že mu sice byla zrušena omezení týkající se natáčení filmů a cestování, stále ovšem musí zachovávat tajnůstkářství ohledně své práce a musí v podstatě pracovat ilegálně. Panahího příběh o pomstě tak stojí především na pozadí režimu, který se ho jako umělce snažil tolikrát omezovat. Dost jasně se ovšem ukazuje, že Panahího nezlomil, to může naznačit už fakt, že je Drobná nehoda do jisté míry černou komedií, ve které je poměrně dost humoru, přesto se v tomto filmu řeší velmi palčivá témata. Sílu mezinárodního filmu podtrhuje fakt, že do Íránu zasazené drama docela snadno vypovídá o i aktuálním systému v USA.
V honbě za pomstou má údajného mučitele usvědčit zvuk jeho protézy, vyložená jistotu ovšem na samotném počátku hlavní postavy Vahida v podání Vahida Mobasseriho nemá. Do vězení ho dostala pouze snaha o proplacení jeho výplat. Nejistota shromažďuje další lidi, někdo se možná nechává až příliš zaslepit touhou po pomstě, nechybí ani konspirační teorie a postupem času velmi nejistý vývoj událostí. Je to tragikomedie, důležitější je ovšem fakt, že se jedná o chytrou tragikomedii.
Autoritářský režim dostává na frak od filmaře, kterého se pokusil umlčet

Írán je ve filmu prezentován jako země, která pohrdá slušně pracujícími lidmi, příběh je přitom transparentní v tom, že se podobná situace může stát i v jiných zemích (kdo se tak nějak orientuje ve zprávách ze zahraničí, dost pravděpodobně ví, které země začínají v jistých ohledech mít k Íránu nebezpečně blízko, byť to samozřejmě mnozí odsoudí jako absurdní tvrzení a výmysly „dezinformací proukrajinských živlů“). Panahí tu vypráví o krutém režimu, který ho za poslední dvě dekády tolik potrápil, především však o lidech, jako je on sám.
Autoritářský režim se pokoušel několikrát uznávaného filmaře umlčet, ten se ovšem vrací ještě silnější. Oběti tu jsou v přesile proti jejich (minimálně údajnému) bývalému mučiteli. A přitom se samozřejmě začnou projevovat jisté morální otázky, především o pomstě a hranicích lidskosti. Panahím vytvořené charaktery jsou sympatické minimálně v tom, jak působí jako realisticky působící postavy v jejich situaci, hodně pomáhá, že víceméně nezkušení herci ve svých rolích působí autenticky. A pokud íránským knížepánům Panahí svou tvorbou lezl na nervy, Drobná nehoda se díky svému vyznění automaticky jeví jako dost možná jeho nejradikálnější film, který může některým z dotčených knížepánů minimálně vyvolat slušný potok potu. Sebevědomé a provokativní dílo ovšem Panahímu očividně za další problémy stojí.
Film ani ne tak o pomstě, spíše o nakládaní s traumatem

Ve finálním vyznění filmu tak vlastně tolik nesejde na tom, zda je Eghbal vinen či nevinen, zda je skutečně oním mučitelem, kterého by měl potkat spravedlivý osud. Ve výsledku je to totiž spíše film o tom, jak nakládat s takovým traumatem a zda se potencionálně vydat směrem, který nabízí alespoň nějakou potencionální cestu duševního vykoupení. Je to výrazně nízkorozpočtový malý film, svým přesahem a tím, co všechno chce vyprávět, je ovšem filmem velkým. Možná přitom tak velkým, že je jeho délka 101 minut příliš skromná a Panahí má jistě ještě k tématu i díky četným zkušenostem, co říci. Pokud ovšem mají hlavní ceny na festivalech a nejprestižnějších oceněních vyhrávat, které mají kromě audiovizuálního pozlátka také obsahový přesah a dokážou vypovídat o světě za hranicemi jejich domoviny, Drobná nehoda mezi ně naprosto zapadá.
Je přitom i díky dávce humoru dostatečně vděčná, jasní kandidáti na případný americký remake by okamžitě byli Martin McDonagh, nebo Quentin Tarantino (ten by z něj ostatně mohl udělat sequel Hanebných panchartů). Padahí navíc dodá povedený závěr a dost jasně jím podtrhne fakt, že se o filmu již nyní mluví jako o případném kandidátu na Oscara. V jádru je to pořád především vztyčený prostředníček aktuální podobě Íránu, kvality filmu ovšem okamžitě vyvolávají úvahy nad tím, zda Zlatá palma přece jen není spíše politickým gestem než oceněním za umělecký výkon.
Vždycky je radost sledovat film, který dokáže najít rovnováhu mezi divácky přístupným pojetím a zároveň filmem, jenž svým divákům nebrání přemýšlet o jeho obsahu. I jako první setkání s Panahím může tento snímek fungovat jako seznámení se silnou osobností, která vyšla z nepříjemné zkušenosti ještě silnější. Za těchto okolností je pochopitelně někdy těžké zůstat zcela objektivní, Panahí si ovšem za Drobnou nehodu rozhodně nezaslouží pouze medaili za zásluhy.
Drobná nehoda závěrem
S filmy, které již po prestižních festivalech předchází výrazná pověst, je to vždy nevyzpytatelné, i proto potěší filmy jako Drobná nehoda, která očekávání dokážou minimálně naplnit. Panahího chtěl Írán několikrát zastavit, ten se ovšem vrátil zocelený a natočil přesvědčivý prostředníček režimu, jehož přesah ovšem nekončí čistě v jeho domovině. Kritéria pro filmová ocenění má sice každý nastavený jinak, bylo by ovšem krátkozraké označovat přijetí Drobné nehody za pouhou formu politického gesta…
Verdikt: 8 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Jafar Panahi Productions