Kodaň, 1919. Euforie z konce války rychle mizí a svět dál drtí nerovnost a bída. Karoline (Vic Carmen Sonne), chudá textilní dělnice, zůstala sama – manžel Peter (Besir Zeciri) se ztratil na frontě, krátký románek s vedoucím továrny Jørgenem (Joachim Fjelstrup) končí zklamáním. Na dně zoufalství potkává Dagmar (Trine Dyrholm), ženu, která jako jediná projeví laskavost. Jenže za její milosrdnou maskou se může skrývat cosi děsivého…
Dívka s jehlicí – Dojdou si Dánové pro Oscara?
Dánskou kinematografii jde za poslední léta vnímat za jeden z filmově nejzajímavějších trhů. A to nutně nejen díky tvůrcům jako Thomas Vinterberg, Tobias Lindholm, nebo Anders Thomas Jensen. Dánsko se za minulý rok dočkalo 15. nominace na Oscara v kategorii „Nejlepší mezinárodní film“, byť Dívka s jehlicí možná díky konkurenci jako Emilia Pérez nebo Kočičí odysea není úplný favorit. Drama režiséra a scenáristy Magnuse von Horna nicméně sklízelo pochvalu ze všech stran a bylo dokonce nominované na Zlatou palmu na posledním Filmovém festivalu v Cannes. Jak se držitel 13 nominací na Polish Film Awards ovšem povedl?
Málokoho se tak dotkne násilí, když jde o děti. Film je založen na vraždách, které měla začátkem 20. století spáchat Dagmar Overbye, ta má mít na svědomí životy až 20 dětí. Už to samotné svádí k pocitům, že Dívka s jehlicí nebude veselá podívaná. A to člověk nezmíní emotivní příběh hlavní postavy v podání Vic Carmen Sonne. Sebevíc nádherná černá kamera Michała Dymeka neskryje temnotu, které je film plný.
Dívka s jehlicí je pohádkou pro dospělé s vlastní čarodějníci
Sám režisér označil Dívku s jehlicí za pohádku pro dospělé a Dagmar jako její čarodějnici. Výprava do století zpět zvládne být v nejednom ohledu intenzivní, Dívka s jehlicí není film pro slabé povahy. Především pro matky, pro ty bude tohle vyobrazení skutečných činů až příliš nepříjemné. Dá se ovšem snadno věřit tomu, že problém budou i tací, kteří počítají s tím, že je něco jen tak nesemele.
Sázka na černobílý filtr v případě Dívky s jehlicí nepůsobí jako laciná a prvoplánová sázka, naopak přispívá věrohodnému vyobrazení nepříliš pěkných časů, kdy se snadno začne pochybovat o tom, zda je vůbec možné v dnešní době při takových možnostech říct „doba je zlá“ . Dívka s jehlicí se postupně mění ve vyložený horor a z máločeho mohlo za poslední dobu naskočit takové mrazení.
Sociální drama, psychologický thriller, horor a pohádka v jednom
Dívka s jehlicí je něčím mezi sociálním dramatem, psychologickým thrillerem a hororem. Magnus von Horn je tvůrce, který zvládne diváka skutečně svým materiálem obalit a jen tak nepustit. Byť je takový materiál poměrně rozkročený a šlo by jen těžce hledat méně sympatické ústřední charaktery. Platí to nejen o vražedkyni Dagmar Overbye v podání Trine Dyrholm, ale i Karoline v podání Vic Carmen Sonne.
Především je to ovšem pořád příběh o ženách v těžké životní situaci. Ženy, které dávají své děti pryč s nadějí, že je díky tomu může čekat větší lepší život, netuší ovšem, že je nečeká život žádný. Je lepší nežít vůbec nežli žít v chudobě? Jeden z možných způsobů, jak si někdo může obhájit to zdánlivě nejodpornější, co může člověk způsobit. Sebevíce za vlasy přitažená logika dánské vražedkyně může v jistém ohledu teoreticky dávat smysl, byť vražda kojence zůstane bezpochyby nadále odporným činem z principu.
Dívka s jehlicí vyobrazuje svět jako temné místo
Magnus van Horn k látce přistupuje se spoluscenáristkou Line Langebek realisticky, z pohádky se postupně více a více stává realistický teror, ve kterém je hlavním zlem především společnost a teprve až poté vražedkyně dětí. Už úvodní scéna zvládne vystihnout nepříjemnost tehdejší doby. V tomhle podání skutečně svět vypadá jako nepříjemné místo, zhruba takto si jde představit podobu světa, který není krásný, byť je vizuál filmu až pořád příliš vtahující. Přispívá tomu i fakt, že formát 3:2 působí jako by člověk sledoval rozpohybované fotografie z roku 1919. Téma o zoufalosti žen při neplánovaném těhotenství naopak zůstává aktuální.
Snaha o detailní vyobrazení doby je patrná při zaměření se na kostýmy i autentické šicí stroje, nejsilnější je ovšem skutečně přesvědčivá autenticita doby. Svým způsobem je to pohádka i s nějakým tím zdánlivě šťastným koncem, byť samozřejmě dojde na spousty tragických následků a nejsympatičtější postava je ve finále ta znetvořená. Dívka s jehlicí ovšem díky tomu také hned více působí jako film ze života.
Nekompromisní film s jasně danou vizí, o to více uspokojivý
Dívka s jehlicí je velmi nekompromisní film s jasně danou vizí, které by nominace v hlavní kategorii na Oscarech slušela třeba mnohem více nežli Emilii Pérez. Magnus von Horn realizoval něco mrazivého, silného a svou nekompromisností i přeci jen sympatického. Dívka s jehlicí je dalším důkazem toho, že dánská kinematografie stojí za pozornost.
Dívka s jehlicí závěrem
Dívka s jehlicí může vsadit nejen na herecký koncert dvojice Vic Carmen Sonne a Trine Dynholm, ale také na mrazivé vyobrazení Dánska po konci 1. světové války a reflexi nad kontrastem mezi poměry začátkem 20. století a dnešní dobou. Magnus van Horn skutečně servíruje pohádku pro dospělé, která není pro slabé povahy, je v nejednom ohledu nepříjemná a přesto potěší jasnou vizí a především tím, jak jasně působí jako film, který moc dobře ví, co chce sdělit. Bohužel to není pravidlo, o to více je důležité si filmů jako Dívka s jehlicí vážit…
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Nordisk Film
