Čtyři páry, jedno dítě. Napínavý příběh o tom, jak spletitá může být cesta dítěte do náruče, do které opravdu patří. Klára (Judit Pecháček) žije sama se dvěma dětmi a neplánovaně otěhotní. Manipulativní a dobře situovaný exmanžel Adam (Vladimír Polívka), od kterého Klára odešla, se chce soudit kvůli malému synu Daníkovi (Adam Kocúr). Starší dcera Zorka (Magdaléna Čečo) je v pubertě. Klára se i pod ekonomickým tlakem rozhodne vydat na tenký led přímé adopce.
Do jejího života postupně vstupují čtyři dvojice – výstřední influencerka Beáta (Elizaveta Maximová) s podnikatelem Hubertem (Jan Jankovský), nepříliš harmonický pár Alice (Eva Hacurová) a Michal (Patrik Děrgel), registrovaní partneři Petr (Daniel Krejčík) a Vladimír (Andrej Polák) a o něco starší manželé Kryštof (Jaromír Nosek) a Hanka (Tereza Hofová), kteří mají za sebou mnoho cyklů IVF. Podstatnou roli tu sehrává i nekonvenční sociální pracovník Čáp (Ondřej Malý), jehož postava zastřešuje téma náhradní rodinné péče v mnoha jejích podobách. Kdo se nakonec stane rodičem nenarozeného děcka?
Seriál Děcko při svém startu v lednu naznačil, že by se mohlo jednat o funkční seriálové drama. Seriál scenáristek Kateřiny Krobové a Lucie Macháčkové a režijní dvojice Rozálie Kohoutové a Radima Špačka se přeci jen zabývá poměrně citlivými tématy. Náhradní rodičovství a všechny nástrahy, které jsou s tím spojené. Složité životní rozhodnutí spojené s tím, že se člověk zbaví vlastního biologického dítěte. A věčné diskuze o tom, jak moc samotná adopce může dítě v životě poškodit a co to vlastně znamená být rodičem. Už při svém startu odstartoval slibně a bylo nutné doufat, že si seriál nastavenou kvalitu udrží. A naštěstí v období následujících 9 týdnů k poklesu kvality nedošlo.
Děcko – Je těžké být rodičem
Děcko má jistou nevýhodu v tom, že se pořád profiluje jako seriál pro celou rodinu. Byť se tak seriál nebojí dotýkat se vážných témat a pohrávat si s emocemi diváka, snadno se dá namítat, že je seriál směřováním příběhu až lehce naivní. Těžko ovšem říci, zda to seriálu nějak zásadně ubližuje. Seriál se zaměřuje na nespolehlivou protagonistku, která má sice daleko k matce roku, zároveň ovšem působí jako milující matka, která se jen nachází v těžké životní situaci.
Adeptů na potencionální náhradní rodiče děcka Kláry je několik a každý z ústředních párů nějak reprezentuje různé podoby klasických párů. Homosexuální pár, zbohatlický pár, pár, který to mezi sebou nemá úplně vyjasněné, nakonec také pár, kterému ke štěstí zdánlivě chybí jen potomek. Každý pár si přitom prochází nějakou překážkou, kterou si mezi sebou musí ujasnit, teprve poté mohou začít reálně uvažovat o rodičovství. Děcko díky těmto linkám působí jako ze života. A nebojí se lehce kontroverzních témat, což je samo o sobě plusem.
Komplexní postavy, ne přitom vždy úplně nejsympatičtější
Postavy možná nejsou vždycky nejsympatičtější, rozhodně je ovšem jde označit za komplexní. Ústřední postavy se napříč deseti epizodami nějak vykreslují, odhalují své sympatické vlastnosti, stejně tak takové, které k nim snadno můžou vybudovat jistou formu opovržení. Stěžejní postavy především působí dojmem, že jsou dobře napsané a herci díky tomu skutečně mají co hrát.
Počet epizod zaokrouhlený na 10 mohl zpočátku působit děsivě, je ovšem překvapivě, že žádná epizoda vyloženě nešustí prstem. Zápletka o hledání rodiče pro titulní děcko se samozřejmě musí nejednou zdramatizovat, zkomplikovat a zamotat, Děcko ovšem v tomto ohledu naštěstí zvládá jaksi nalézt práh únosnosti. Jde přitom snadno o seriál, při jehož sledování mohou někteří diváci (především divačky) zohledňovat nával svých vlastních emocí a nejspíše budou namítat, že takhle by se reálný člověk chovat nemohl. Jenomže drtivá většina se pravděpodobně nedostane do tak prekérní situace a v takovém případě je rozhodně nefér soudit. Děcko je díky tomu minimálně sympatické v tom, že skutečně může sklouzávat k závažným debatám a kdekomu může rozšířit obzory v tom, co vlastně dělá dobrého rodiče.
Postavy fungují díky výkonům jejich představitelů
U Děcka se především povedl casting, kdy je vlastně těžké vytknout sebemenší úlohu. Judit Pecháček dává Kláře nutnou duši, Elizaveta Maximová svou nejdříve otravnou influencerku Beatu rychle promění v jednu z nejsympatičtějších postav celého seriálu, podobně překvapivě dopadne i její přítel Hubert v podání Jana Jankovského. Tak trochu buran a hulvát, v jádru ovšem přeci jen dobrý člověk. Podobně překvapivě se vyvine i Richard v podání Jiřího Rendla.
Cynický sociální pracovník Čáp v podání Ondřeje Malého je ve výsledku prostředníkem dějových linek, Vladimír Polívka se dost snaží uhrát sociopata a v menších rolích potěší i Simona Peková nebo Jan Vondráček. O hercích by se dalo ještě rozepisovat, je ovšem důležité, že se o hereckých výkonech dá mluvit o to, že postavy skutečně působí lidsky a uvěřitelně jednají jako lidské bytosti. Je smutné, že se něco takového musí vychvalovat, v průměrné české seriálové nabídce jde ovšem u takového projektu až o menší zázrak.
Jde pořád jen o rodinný seriál
Výhoda do jisté míry skutečně tkví v tom, že jde o seriál pro celou rodinu, který tak musí být do jisté míry až příliš vděčný. Je u něj samozřejmě velmi lehké rýpat do nějaké logiky jistých událostí, influencerka Beata je chvílemi napsaná až příliš otravně (Amazing!), jde ovšem vždy víceméně jenom o detaily, nad kterými je snadné mávnout rukou. Seriál jinak naštěstí působí, že u vážných témat jako je adopce nebo pěstounská péče proběhla alespoň nějaká základní forma rešerší a konzultací (což bohužel také není povinná forma!).
Některé linky by si snadno zasloužily rozpracovat, nad jinými zdánlivě stěžejními body zápletky se nakonec v zásadě mávne, zamotanost by se chvílemi dala až krájet a finále snadno evokující Ztracené (kdo ví, ten ví) jakoby by působilo až příliš předvídatelně. Děcko skutečně naráží na fakt, že jde pořád o rodinný seriál a na nejkontroverznější témata a momenty nezbývá zase tolik prostoru. Každý si musí sám ujasnit, zda pro něj půjde o nepřekonatelný problém. Větší problém ovšem je nicméně snazší mít s dávkováním humoru, který se dost často míjí účinkem.
Děcko nás nutně nenutí se svými postavami sympatizovat…
Děcko nás nutně nenutí se svými postavami sympatizovat… což jej automaticky dělá sympatičtějším. Děcko díky tomu skutečně více působí realisticky a jako ze života, což je přesně to, jak by seriál s takovou tématikou měl vypadat. Nikdy se nutně nevystavuje pocit, že jsou postavy na hranice parodie. Byť by poté výrazná skupina přehnaně rozhořčených matek samoživitelek nesouhlasila, postavy nepůsobí karikaturně, ale v těžkých životních situacích a postojích a je snadné se s nimi ztotožnit.
Režijní dvojice Rozálie Kohoutová (1,2, 5, 6, 9, 10) a Radim Špaček (1, 3, 4, 7, 8, 10) stojí za zručně realizovaným seriálem, ze kterého je snadné vždy vypíchnout vyloženě filmové úvodní titulky. Některé záběry možná chvílemi působí až vyloženě kýčovitě (Michael Bay by to natočil podobně!), přesto je to ovšem velmi dobře natočený seriál, který zvládá zanechat dojmy především pozitivní. Těžko říct, zda by mohlo reálně dojít na 2. řadu (byť závěr nabízí uspokojivou tečku, prostor pro nějaké to pokračování ve finále je), Děcko ovšem i s 10 epizodami obstojí jako povedený český seriál, který se i přes nutné kompromisy nebojí dotýkat se palčivých témat. A scenáristky přitom naštěstí nepůsobí pocitem, že si to představují jako Hurvínek válku.
Děcko závěrem
Děcko je velmi potěšující český seriál, který si zvládá celých 10 epizod udržet svou kvalitu. Je to pořád rodinný seriál a tudíž nemůže jít o nemilosrdné sociální drama, přesto se tenhle seriál dotýká palčivých témat a scenáristky přitom nepůsobí, že si problematiku spojenou s adopcemi, pěstounskou péčí a nástrahami rodičovství představují jako Hurvínek válku. Postavy přitom nutně nemusí být sympatické, působí ovšem jako komplexní lidské bytosti, kterými je v různých situacích v seriálu soucítit i pohrdat. Rozálie Kohoutová a Radim Špaček stojí za povedeným seriálem, který i přes vady na kráse v nejednom ohledu potěší…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Česká televize
