Anička Jesenská (Tereza Ramba) zdědí po svém tajemném strýci dům se skleníkem a zubařskou ordinací ve městě Medov. Protože její maminka zemřela po zákroku venkovského kováře, který byl považován za místního experta na léčení zubů, chce sama jako vystudovaná lékařka pomáhat hlavně dětem. K Aničce ale nikdo nechodí. Zděděná vila má totiž ve městě pověst „strašidelného“ domu, ke kterému se místní obyvatelé bojí přiblížit. Prý zde vytéká z pramene voda z pekla! Pak ale Anička díky exotické peruánské bylině ze skleníku zjistí, že zubařské zákroky nemusejí bolet, a rázem má v ordinaci plno. Jenže ve městě je i druhý konkurenční zubař – doktor Druml (Maroš Kramár), kterému se to samozřejmě nelíbí. Začíná nerovný boj, ve kterém Aničce brzy začne pomáhat i parta místních dětí…
Režisér a scenárista Pavel Jandourek má na kontě již několik televizních filmů, jeho nejnovější film Cukrkandl je ovšem po filmu Maharal – Tajemství talismamu jeho teprve 2. filmem, který vzniká pro kina. Označení za rodinný film je ve finále do velké míry přesnější nežli pohádka. V historickém kontextu je film konkrétně zasazen ještě do období Rakouska-Uherska, na výsledku je poté poznat, že se Jandourek snaží realizovat rodinný film, který jde vnímat jako kráčení ve stopách Václava Vorlíčka (Dívka na koštěti), Oldřicha Lipského (Tři veteráni) či Hynka Bočana (S čerty nejsou žerty). Je bohužel často zvykem, že když už se někdo o něco takového snaží, často narazí na své vlastní ambice. O to uspokojivější je pak sledovat povedené výsledky jako právě Cukrkandl.
Cukrkandl je sladký rodinný film
Cukrkandl může z propagačních materiálů snadno evokovat Wonku a vyvolávat pocit, že v něm Tereza Ramba ztvární Willyho Wonku v sukni. Jenže to se tak úplně nestane, protože cukrovinky hrají v tomto filmu sekundární až terciální roli (styčné plochy lze přesto snadno naleznout, Jiří Dvořák tu například v podstatě hraje roli velmi podobné té, kterou ve Wonkovi hrál Paterson Joseph). Anička v podání Ramby je zubařkou, která se snaží bojovat proti všem zubním kazům, které převážně způsobuje cukr. A tím se samozřejmě znelíbí konkurenčním zubařům i prodejcům cukrovinek. Aničce se konkrétně daří zuby léčit díky speciální mastičce z rostlin z tajemného skleníku, skrze to film naplňuje prvky magického realismu.
Po celou dobu má film skutečně spíše blíže k rodinnému filmu nežli pohádce, přesto je Cukrkandl ve výsledku poměrně sladký film. Funguje v něm pohádková atmosféra a skrze přítomnost sympatických dětských hrdinů dokáže film snadno vyvolávat nádech klukovského dobrodružství. Tereza Ramba působí dojmem, že si roli své sympatické hrdinky užívá, její Anička navíc působí jako správná ženská hrdinka, které by automaticky mohlo začít závidět většina vánočních pohádek. U většiny vedlejších postav sice platí, že jsou jednoduché, herci v nich ovšem zvládají odehrát své, a díky výrazné stylizaci je každá z nich výrazná tak nějak po svém. Je pak přeci jen pravděpodobné, že zrovna rodinnému filmu nebude nikdo vyčítat, že jeho postavy nejsou nejkomplexnější.
Film, na který se hezky kouká
Díky výpravě a kostýmům Cukrkandl nikdy nedokáže působit lacině (stát měl přeci jen pořád přes 45 milionů korun), na film se po celou dobu kouká poměrně hezky. Je to přitom poměrně jednoduchý film, který sází na prvoplánovou konfrontaci dobra a zla; sám film ostatně adresuje, že jedno bez druhého nemůže existovat – dobro dělá zlo, zlo zase dobro. Je to navíc rodinný film s poměrně sympatickým poselstvím; už jen díky faktu, že je hlavní kladná postava zubařkou, to je sám o sobě poměrně šikovný nápad. Přitom takový, který se mohl snadno rozpadnout, ve finálním filmu ovšem drží pohromadě.
Kromě Voříškové a sympatických dětských herců jsou tu navíc Jiří Lábus, který ideálně pasuje do role mentora/pohádkového dědečka Planty, Jiří Dvořák, Maroš Kramár i Vica Kerekes v úloze ústředních záporných postav i Marek Adamczyk v roli Karla, milostnému zájmu Aničky. A i když platí, že postavy nejsou nejkomplexnější, těžko vlastně říct, že by herci dané role mohli ztvárnit lépe. Atmosféře filmu navíc dokáže přispívat hudba Michala Novinskiho, který má se skládáním hudby k pohádkám/dobrodružným filmům (Kuky se vrací, Hodinářův učeň) již četné zkušenosti.
Cukrkandl má kazíky, na vrtání to ovšem není
Největším problémem téměř dvouhodinového filmu je právě jeho stopáž. Na rodinný film se do jisté míry jedná o přetaženou délku; zároveň film trpí slabším rozjezdem, kdy je potřeba počkat si do momentu, kdy se řádně rozjede zápletka a Anička konečně nastartuje svou zubařskou praxi. Film nikdy nezvládá být vyloženě nezajímavý; svým způsobem je vlastně i sympatické, že si dává na čas v oblasti seznamování s postavami a prozkoumávání toho, jak to v ústředním městě Medov funguje. Jednoduché dobrodružství dokáže nejvíce obstát v momentech, kdy se na něj dospělejší divák bude snažit dívat dětskou optikou; skrze to poté bude snazší menší kazíky filmu odpustit. Na vrtání či vytrhávání zubů to ovšem v případě filmu jako celku není.
Anička nakonec v Medově probudí snadno nabízející se revoluci; po celou dobu je to hrdinka, které je snadné fandit, protože skutečně působí jako silná ženská hrdinka, která není silná jen proto, že má ve scénáři napsáno, že by měla být silná. Celkově se dá věřit, že se na filmu pracovalo několik let. Kamera Petera Bencsíka je plná výrazných barev, jakési produkční limity nejde úplně zpozorovat. A především tahle česká rodinná podívaná s velmi pohádkovým nádechem potěší tím, že není snadno zaměnitelná. Cukrkandl nejspíše nečeká osud nové klasiky, dá se nicméně věřit, že se bude líbit nejen dětem, ale i těm, kteří za svých dětských let měli slabost pro dobrodružné filmy Václava Vorlíčka či Oldřicha Lipského. Už jen tímto je Cukrkandl snadno sympatický.
Cukrkandl závěrem
Cukrkandl není žádná nová klasika ani žánrová revoluce; je to nicméně fajn rodinná podívaná. Stopáž je na poměry rodinného filmu možná příliš dlouhá a začátek se rozjíždí pomalu, ale po hodině už se z filmu stane vyloženě zábavná podívaná, která může v někom probudit jeho vnitřní dítě. Děti budou nadšené, dospělí se podívají na film, který dokáže evokovat dobrodružné filmy z jejich mládí, všichni dohromady si poté mohou užít pohádkovou atmosféru se silnou hlavní hrdinkou v podání typicky skvělé Terezy Ramby, která jako herečka dlouhodobě prokazuje, že se nemusí spoléhat jen na svou sympatickou tvář. Mistrovské dílo se nekoná, slušně sladké, dobře udělané a sympatické dílo nicméně ano…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Bioscop
