Člověk, který nezapadá, to má v životě obvykle o něco těžší než ostatní. A co teprve, když je jeho „nezapadání“ vidět na první pohled. Budoucí studentka univerzity pro čaroděje Elphaba (Cynthia Erivo) se od ostatních liší tím, že je od hlavy až k patě zelená. Osud se jí to pokusil vykompenzovat, když jí nadělil mimořádný kouzelnický talent. Toho má pro změnu nevalné množství její spolužačka Galinda (Ariana Grande), která je na první pohled opravdu okouzlující.
Tyhle dva absolutní protiklady zpočátku spojuje jen vzájemná nevraživost a společný pokoj, jenž jim (jistě s nějakým skrytým úmyslem) přidělila děkanka čarodějnické fakulty Madam Morrible (Michelle Yeoh). Z počáteční nesnášenlivosti se postupem času zrodí velké přátelství a spojenectví mimořádných dívek, jejichž schopností bude brzy zapotřebí. Nad celou říší Oz se stahují pomyslná temná mračna, a pokud ji nezachrání Mocný čaroděj (Jeff Goldblum), budou muset přiložit ruku k dílu ony….
Čarodějka – Svět Čaroděje ze země Oz ve zcela novém světle
Čaroděj ze země Oz z roku 1939 je pro americké diváky zhruba něco jako pro české diváky třeba Pyšná princezna. Adaptace dětské novely L. Franka Bauma od Victora Fleminga udělala hvězdu z Judy Garland, je na něj mnohokrát odkazováno v populární kultuře a jako jeden z mála filmů je Čaroděj ze země Oz také uveden v rámci Paměti světa UNESCO. Svět země Oz se dočkal spousty dalších zpracování, kdy si například Sam Raimi ve svém (poměrně retru) Mocném vládci Oz posvítil na původ titulního čaroděje.
V roce 1995 ovšem spisovatel Gregory Maguire realizoval temnější a dospělejší převyprávění původního Baumova příběhu. Jeho novela nese název Wicked, Zlou čarodějnici ze Západu v ní Maguire polidštil a posvítil si v ní také na témata terorismu, propagandy a smyslu existence. Maguireovo svěží pojetí světa Oz poté bylo základem pro populární muzikál Stephena Schwarze, který si ponechal název Wicked. Poprvé byl uveden v roce 2003 a jde o jeden z nejúspěšnějších muzikálů na Broadwayi. A nově došlo k realizaci dvoudílné adaptace, kdy první část dorazila do kin.
Je důvod se těšit na druhou část, která dorazí koncem příštího roku? Proč je především v zahraničí vlastně Čarodějka takový fenomén a to nejen díky marketingu, který zřejmě nezná meze? A jak je možné, že je první část filmové adaptace aktuálně považovaná za jednoho z favoritů v nadcházejí oscarové sezóně? A kde jsou ty pochybné tweety od Radovana Vávry, když je člověk potřebuje?!
Čarodějka je plná překvapení
Volba režiséra velmi sympaticky ladí s tématem filmu, který pracuje také s možnými předsudky. Jon M. Chu začínal svou kariéru nejen jako režisér snímků Let’s Dance 2-3, ale také hned dvou dokumentů o Justinu Bieberovi – Never Say Never a Believe. Z Chua se ovšem stal zkušený tvůrce blockbusterů – G. I. Joe 2: Odveta, Podfukáři 2, Šílené bohatí Asiati a nebo adaptace muzikálu Život v Heights, jehož komerční potenciál strhalo období COVID-19. S hudebními filmy má Chu prostě zkušenosti. A proto je zdánlivě tou ideální režijní volbou. Málokdo by ovšem mohl čekat, že právě Chu natočí jeden z nejzábavnějších snímků letošního roku!
Wicked je snímek, který diváka chytne a nepustí do svého závěru, který schopně naláká na druhou část, která do kin dorazí koncem listopadu 2025. Adaptace prvního dějství původního muzikálu je nejpůsobivějším filmovým muzikálem letošního roku. Přístup k němu se navíc nemusí nutně zakládat na tom, jak moc divák má či nemá vztah ke kultovnímu Čaroději ze země Oz. Tvůrci nicméně Flemingovu snímku očividně vzdávají poctu již původním retro logem a následně také stylizovaným titulkem snímku. Odkazů je na původní příběh docela dost, jejich poznání ovšem subjektivní kvality snímku nějak nutně ovlivnit nemusí. A budou nejspíše důležitější až u části druhé.
Příběh s dávkou silných poselství
Všechno se od začátku jeví tak nějak pohádkové. Je to barevné, zpívá se tam, tančí se tam, všude se prohánějí antropomorfní zvířata či individua v podivných kostýmech, už úvodní hudební číslo připomene Flemingův muzikál. Jenomže už samotný muzikál vychází z díla Gregoryho Maguirea. A jeho pojetí rozhodně není tak pohádkové a především černobílé. Podobně jako Into the Woods Stephen Sondheima a Jamese Lapina dodává známému pohádkovému příběhu Čarodějka zcela nové vrstvy. A dělá ze Zlé čarodějnice ze Západu komplexní charakter.
Postižení (sestra zelené hlavní hrdinky je upoutaná na invalidní vozík, stejně jako její představitelka Marissa Bode), útlak práv inteligentních zvířat, drobné náznaky pochybného politického systému a v centru toho všeho do toho postupné budování silného přátelství. Interpretace světa Oz v tomto podání je v nejednom ohledu vtahující a je zajímavé tento svět prozkoumávat.
Jon M. Chu všechno režíruje s pevnou rukou. Jedna zábavná choreografie za sebou, chytlavé písně a především skutečně výtečně vedený příběh. I když jde pouze o první část velkého příběhu, první část končí ve zdánlivě ideální moment. Jen těžko říct, jak moc bude fungovat druhá číst, která musí po vzoru předlohy vše více nalepit na mytologii původního Čaroděje ze země Oz.
České znění
Je důležité zmínit, že na novinářské projekci byl snímek promítán v českém znění. Novináři, kteří po tomto zjištění neopustili kino, tak pochopitelně přišli o původní hlasy Ariany Grande, Cynthie Erivo, Jeffa Godbluma, nebo Michelle Yeoh. Je to škoda, protože výkony Grande a Erivo (dle zahraničních kolegů aspirující na oscarové nominace) se dají ohodnotit pouze dle očividné fyzické energie a schopnosti prodat emoce bez dialogů.
České znění si ovšem nezaslouží hned odsoudit. Muzikál Čarodějka se totiž dočkal uvedení také v divadle Goja Music Hall. A prakticky každý člen stěžejního obsazení původního muzikálu je zpět! A kozlího učitele Dillamonda navíc v českém znění mluví Jiří Dvořák, který se již prakticky stal dvorním dabérem Petera Dinklagea, který kozla mluví právě v původním znění.
Kvalita českého překladu původních písní je vysoká a písně jsou minimálně stejně chytlavé jako v původním znění. Natálie Grossová, Elis Ochmanová i Jiří Korn dávají do dabingu stejné úsilí jako v ukázkách z české divadelní verze. Původní znění bude přeci jen pro mnohé lákavější, kdyby ovšem někdo Čarodějku navštívil s malými dětmi, nemusí se českého dabingu obávat. Samotného příběhu ovšem také ne, protože skutečně nejde jen o film pro 8-leté holčičky.
Wicked nesází čistě na hezké pozlátko
Úspěch Čarodějky byl předurčen i díky kampani v hodnotě 350 milionů dolarů. Blockbuster za 150 milionů dolarů může být pochopitelně výpravnější nežli divadelní předobraz. Samotný design Smaragdového města bere dech a když už nejde objektivně hodnotit díky české verzi herecké výkony, Čarodějce se minimálně snadno věří potencionální nominace za výpravu, kostýmy, střih, masky, zvuk a vizuální efekty. Všechno to hezké pozlátko by ovšem bylo k ničemu v případě, že by samotný příběh nestál za nic. A to se nestalo.
Linka na univerzitě Shiz je do jisté míry klasickým příběhem z univerzitního prostředí, kde se navzdory předpokladům stanou nejpopulárnější holka na škole a místní outsider se speciálním nadáním nečekaně dobrými kamarádkami. Příběh skrývá spousty možností k menším satirickým rýpancům, v průběhu se ovšem příběh Čarodějky stává chytřejší a chytřejší. Je samozřejmě velká otázka, jak moc bude celkový příběh fungovat po uvedení druhé části (mnozí nejspíše zvládnou již v úvodních minutách prokouknout zásadní zvrat chystaný pro druhý snímek).
V závěru první části je ovšem vytvořené pouto mezi Elphabou a Galindou velmi přirozené. A Erivo a Grande během tohoto a podobných emocionálních momentů prezentují kvalitní herecké výkony, které se dají ocenit i přes „dabingovou“ bariéru. Zhlédnutí původního znění v tomto ohledu jistě napoví více.
Nesuďte knihu podle obalu – Jak titulní hrdinku, tak film samotný
Muzikál, který zvládá dávkovat humor, zároveň zvládne ve vhodné momenty být skutečně dospělejší a servírovat vážnější momenty. Obě ústřední hrdinky si procházejí nějakým charakterním výkonem. Glinda v podání Ariany Grande se věrohodně z otravné nány mění v sympatickou postavu, Elphaba v podání Cynthie Erivo se zase nějakým způsobem nachází. A zároveň se skutečně vyskytují motivy nějakého autoritarismu, hledání smyslu svého života a prozkoumávání různých povah. Nosná je díky tomu i postava Fiyera v podání Jonathana Baileyho, která se stává středem milostného trojúhelníku. A také několik vedlejších postav, které ovšem očividně čekají na svůj větší prostor v druhé části.
Na Čarodějce je navíc fascinující to, že trvá 160 minut. A subjektivně téměř 3 hodiny dlouhý muzikál může uniknout podstatně rychleji. Právě díky faktu, že je po celou dobu zábavný, po vzoru Barbie navíc mnohem chytřejší, než by řekli všichni, kteří film předem neprávem odsoudí. Jon M. Chu měl vizi, která z Čarodějky udělá nástupce snímků E. T. – Mimozemšťan nebo Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. Takový ten film, který diváka donutí opět propadnout kouzlo kinematografie. A i když si Chu někdy očividně neví rady s nasvícením jednotlivých scén (možná tak jediná výraznější šmouha na kráse), skutečně se mu v rámci Čarodějky daří evokovat to nejlepší z filmových muzikálů.
V nejednom ohledu jde navíc o film překvapivě aktuální (Oz v podání Jeffa Goldbluma má docela blízko k Donaldu Trumpovi), kdy to jde hezky ruku v ruce s tím, jak zůstal původní Čaroděj ze země Oz po 85 letech svým poselstvím aktuální. Pro mnohé předem těžce stravitelná a mnohými přehnaně odsouzená adaptace muzikálového hitu je jedním z nejmilejších filmových překvápek letošního roku. A jeden z těch filmů, který snadno evokuje pravé kouzlo kinematografie a bude radost ho vidět znova. Wicked Part Two hype!
Čarodějka závěrem
Čarodějka je ideální podívaná v předvánoční čas. České hudební znění drží laťku vysoce nastavenou původní zněním, produkční hodnoty jsou fascinující a v centru je navíc poměrně chytrý příběh, který schopně interpretuje pozadí světa Oz ve zcela novém kontextu.
Film navíc schopně zvládá fungovat sám o sobě a to i přes fakt, že jde o první část většího příběhu. Druhá část tak automaticky vyvolává mnohem větší očekávání. Snad do té doby dají mnozí prvnímu filmu nakonec šanci. Počáteční skepticismus totiž skutečně nebyl na místě. Nesejde příliš na tom, jak moc nemusíte muzikály. Málokterý letošní film je totiž tak výraznou ukázkou lásky k filmovému médiu….
Verdikt: 9 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
