Příběh začíná v okamžiku, kdy rodiče (Jana Plodková, Lukáš Latinák), dvanáctileté Nikči (Anna Vyčítalová) a šestiletého Tomáše (Martin Kubuš) odjíždějí na víkend pryč a děti mají poprvé v životě celý jejich panelákový byt pro sebe. A bez dozoru! Nikča se rozhodne uklidit bráchu do jeho pokojíčku a pozvat kámošku Gabču (Terezie Holá), s tím, že si dají pizzu, budou koukat na videu na horor a bude pohoda! Jenže sledování zakázaného děsivého filmu jim není souzeno. Namísto něho zažijí malé hororové setkání na vlastní kůži. Začne to tím, že se nečekaně zjeví maturant Ondra (Otto Dušek) s kocovinou, k narušitelům pohody se přidá brácha Tomáš, který nevydrží ve svém pokoji. Má totiž pod postelí Bubáka a ten zrovna leze ven. Holčičí víkend je zkrátka v tahu, navíc se ukáže, že Tomáš není jediný, kdo „má pod postelí bubáka“, každý z nich se něčeho bojí. Dokonce i samotný Bubák…
Režisér Tomáš Pavlíček po filmech Parádně pokecal a Chata na prodej realizoval svůj 3.celovečerní film ve spolupráci s názvem Přišla v noci s režisérem Janem Vejnarem, odměnou jim na začátku roku 2024 byl Český lev za Nejlepší režii. Pavlíček se poté očividně i do budoucna nebrání na režii svých dalších filmů spolupracovat, důkazem může být i jeho 4. celovečerní film s názvem Bubák. Na režii se tentokrát podílel s Kateřinou Karhánkovou. Pro zkušenou tvůrkyni animovaných projektů se jedná o celovečerní hraný debut, scénář Štěpánky Ansorge poté poodhaluje, jak to může dopadnout, když se euforie mladých děvčat z bytu pro sebe může proměnit v horor. A že by se informace o bubácích pod postelí neměla brát na lehkou váhu.
Bubák – S Bubákama může být sranda?
Scénář Ansorge je zasazen do období na sklonku 20. a 21. století. Nikča v podání Anny Vyčítalové je tak dvanáctiletá holka, která má v pokoji vylepeného Leoše Mareše v nejlepších letech, má tlačítkový telefon a žije v domácnosti, která je plná vycpaných zvířat. Yorgos Lanthimos by na tomto základu jistě dokázal vystavět specifické sociální drama, zápletka Bubáka se ovšem rozjíždí v momentě, kdy rodičům Nikčy v podání Jany Plodkové a Lukáše Latináka odpadne hlídání, dvanáctiletá Nikča je tak ponechána doma sama spolu s bratrem Tomášem v podání Martina Kubuše. Na první pohled by se mohlo jednat o příběh o tom, jak se bude dívka s formou úzkostí vyrovnávat sama se sebou, sbližovat se s kamarádkou Gabčou v podání Terezie Holé, prostě takovéto obyčejné holčičí dobrodružství. Jenže zrovna touto cestou se Bubák nevydává.
Šestiletého Tomáše nebere ohledně jeho strašáka pod postelí nikdo moc dvakrát vážně, postupně ovšem začíná být jasné, že má postel očividně skutečně tajemného podnájemníka. Výsledkem je poměrně specifický rodinný film. Karhánková prohlásila, že se Pavlíček jako režisér specializoval spíše na hereckou akci, ona (nejspíše i díky svým zkušenostem s animací) zase věnovala pozornost scénám, které obsahují velmi specifického titulního bubáka obdarovaného zvuky Davida Novotného. Bubák je tak sice nejvýraznější postavou svého filmu, i díky Pavlíčkově režii se ovšem může film opřít také o šikovné dětské/mladistvé herce.
Nejde jen o titulní monstrum
Nejvýraznější strach sice na první pohled hrdinům přivádí titulní bubák, nejde tu ovšem jen o něj. Nikča, Gabča i Ondra v podání Otty Duška (jeho podoba s Mirkem Čáslavkou je fascinující) mají strach z různých věcí, kdy je i právě konfrontace s Tomášovým podnájemníkem může snadno zocelit. Scénář v tomto ohledu poměrně šikovně pracuje s obavami hlavních dětských hrdinů, dělá je to poté samo o sobě postavami mnohem zajímavějšími, než se na první pohled může stát.
Je to film s dětskými hrdiny, který je navíc očividně vyprávěn se snahou o dětskou optiku. I proto tak může vyprávění za pochodu působit různými formami naivně, pošetile či hloupoučce, svým způsobem se to ovšem dá akceptovat při přihlédnutí k přiznané formě. Svým způsobem je to film, který vyprávěním odpovídá nádechu dětské knížky. Na novinářské projekci nicméně byli přítomné také děti ve věku 8–10 let, vzhledem k jejich jasně projevené spokojenosti se dá poté věřit tomu, že na svou cílovku film bez problému zabere. Na dospělého diváka poté pravděpodobně pouze v případě, že je ochoten při sledování pustit na uzdu své vnitřní dítě. Pokud ovšem někdo doposud oceňoval tvůrčí hravost dosavadní tvorby Tomáše Havlíčka, Bubák jí dokáže evokovat poměrně snadno.
Kéž by se průměrné rodinné filmy točily alespoň takhle
Bubák působí jako rodinný film, jehož tvůrci si jasně uvědomují, že točí rodinný film. Za normálních okolností by to měla být jakási podmínka při realizaci podobných projektů, málokdy se to ovšem nutně setkává s pozitivním výsledkem. Kdyby se průměrné rodinné filmy točily jako Bubák, svět by byl hned jaksi sympatičtější. Do velké míry tak nezáleží na tom, že Bubák ani moc nejspíše nechce pokládat odpovědi na zásadní otázky, že se mu příliš nedaří přepínat na vážnou notu v momentech, kdy v nich je pořád především úsměvný. A titulní bubák je pořád (i když velmi pravděpodobně úmyslně) ošklivý.
Potěšující je Bubák v tom, že občas nemusí být tak úplně jasný směr, kterým se vydá. Chvílemi tak může evokovat E. T. – Mimozemšťana z paneláku, chvílemi variaci na horor o domácnosti terorizované nadpřirozenem, chvílemi tvorbu Jeffa Kinneyho. . Snadno mohou potěšit očividné vizuální reference (Tomáš nejspíše nemá obuv evokující Sullyho z Příšerek s. r. o. náhodou), fandové Zuzany Zlatohlávkové si následně mohou vrtat hlavou, zda náhodou dost materiálu s její účasti neskončilo na podlaze střižny. A v průběhu toho všeho je film snímán živou kamerou, která si vyhrává s různými úhly. Chvílemi si Bubák možná říká o to, aby byl v jistých pasážích nechtěně směšný, souboje se mu ovšem v tomto případě daří překvapivě nejednou vyhrát.
Bubáka nejde tak úplně škatulkovat
Chvílemi to může být sonda do světa dvanáctiletých dívek, které začínají okrajově řešit sexualitu, chvílemi sonda do duše studentů, kteří si musejí uvědomit, že jedna neúspěšná zkouška není koncem světa. Většinu času stráví na plátně primárně dětské postavy, na jejich bedrech ovšem dokáže film bez problémů stát, především i v těch momentech, kdy dokážou nějak věrohodně ztvárnit mentální vývoj jejich postav. Film navíc většinu času nepůsobí dojmem, že se pohybuje ve světě dětí, kterému tak úplně nerozumí. I když ho scenáristka do velké míry založila na svých dětských letech, tedy v době, která může pro moderní TikTokovou generaci působit už pomalu jako středověk.
Sympatická může pro nejednoho diváka jistě být délka (82 minut), díky níž film skutečně nemá příliš prostor pro ztrácení času, film díky tomu kvapí dopředu. Původ titulního bubáka je alespoň naznačen, film poté za pochodu nikdy vyloženě neztrácí sám sebe. Občas se sice vydává trošku jiným směrem, než mohl ještě pár minut zpět naznačit, působí ovšem jako koherentní dílo, které postupně vede ke smysluplné katarzi a vlastně i poměrně fajn formě poselství. Novou klasiku v tom pravděpodobně mnozí uvidí těžko, sympatickou jednohubkou je ovšem film Karhánkové a Pavlíčka bez problému.
Bubák závěrem
Bubák je sympatický, hravý a nápaditý rodinný film, který dokáže zaujmout nejen dětské publikum, ale i dospělé ochotné pustit uzdu své fantazii. Kombinace citu Tomáše Pavlíčka pro hereckou akci a Kateřiny Karhánkové pro animované sekvence dokáže propojit dětské strachy, dobrodružství i jemné hlubší náznaky. Přestože Bubák neklade zásadní filozofické otázky a chvílemi působí až přehnaně naivně, jeho tempo, humorné i napínavé momenty a zábavné postavy činí z filmu solidní jednohubku. Film je důkazem, že i v Česku mohou vznikat rodinné filmy, které jsou kreativní, originální a především v nejednom ohledu zábavné…
