László Tóth (Adrien Brody) býval architektem evropského věhlasu, než z něj v koncentračním táboře kvůli jeho židovskému původu udělali pouhé číslo a čekatele na smrt. Válku se mu podařilo přežít, hned po ní ale raněnou Evropu opustil, aby zapomněl. Stejně jako mnozí jiní, i on se pokusil o restart ve stínu sochy Svobody, jenže zjistil, že pověst výjimečného architekta zůstala doma v Budapešti a že příslovečný Americký sen není garantován pro každého.
Malou útěchou je zjištění, že i jeho manželka Erzsébet (Felicity Jones) dokázala přežít hrůzy koncentračního tábora a že jen nedostatek peněz na cestu jí brání v tom, aby se znovu shledali. Karta se začne skutečně obracet až ve chvíli, kdy se László setká s mecenášem Van Burenem (Guy Pearce), který uvidí jeho potenciál a začne ho velkoryse podporovat. V tu chvíli se László rozletí. Všechen svůj um a talent, ale i traumata z minulosti a vnitřní démony vetkne do stavby, která mu zajistí nesmrtelnost. Ovšem jen za předpokladu, že se mu ji podaří dokončit, že během její realizace nezničí sebe a všechny kolem.
Brutalista – Krutá realita amerického snu
Brady Corbet začínal jako herec, který se objevil například ve Funny Games Michaela Hanekeho nebo Melancholii Larse von Triera. Už pár let se ovšem Corbet věnuje zcela jiné filmové disciplíně – režii. Po filmech Mládí vůdce a Von Lux je jeho 3. celovečerním snímkem Brutalista. Ten 215 minut dlouhý film, který sbírá ceny všude možně, jedná se o jednoho z největších oscarových favoritů spolu s Emiliou Pérez a Čarodějkou a výraznému nosu Adriana Brodyho dost možná po Pianostovi vynese druhého Oscara za herce v hlavní roli. V roce 2002 tu byl Pianista Romana Polanskiho a Brodyho pianista Władysław Szpilman, skutečná postava. S László Tóthem v Brutalistovi je to složitější.
László Tóth není skutečný charakter. Nenajdou se o něm informace v před-válečné ani po-válečné architektuře, pravděpodobně jeho jméno nenajdete ani na seznamu těch, kteří prošli koncentračními tábory za 2. světové války. Scénář Bradyho Corbeta a jeho partnerky Mony Fastvold představuje fiktivního protagonistu. Sám Corbet ho označil za syntézu tvůrců, kteří svými mimořádnými vizemi v poválečném světě předběhli svou dobu o takový kus, že spíše bojovali, než tvořili. Ano, Brutalista je příběhem o americkém snu. Toho amerického snu, dle kterého každý v Americe může dosáhnout výrazného společenského vzestupu. Jenomže Brutalista zobrazuje odvrácenou stranu amerického snu. Krutou realitu toho, co vlastně může americký sen znamenat.
Zapadlá podívaná ze 70-80 let? Ne, kinematografie roku 2024!
Brutalistovi se dostává pozornosti z mnoha důvodů. Jedním z nich je informace o tom, že měl Corbet celý film pořídit za v kontextu dnešního filmového průmyslu směšných 9,6 milionů dolarů. Brutalista je díky tomu film sympaticky realizován na koleni a jen přispěje k teoriím o tom, že čím dál tím více nafukující se hollywoodské rozpočty musí fungovat jako nějaké tunelování peněz. Ano, Francis Ford Coppola zvládl prvního Kmotra pořídit za 7 milionů dolarů. Jenže to se bavíme o roce 1972 a nebereme v potaz inflaci, která nám dá dohromady čísla, ze kterých se nejednomu začne točit hlava.
Revoluce, která se zařídí to, že si filmaři vystačí s minimem a zvládnou i z mála vykřesat maximální možnost produkčních možností? Spíše velmi naivní přání. Corbet ovšem snadno utvrdí pozici kandidáta, který by si měl začátkem března dojít pro Oscara za nejlepší režii. Svého Brutalistu má naprosto v pevných rukách a jeho 215 minut dlouhá podívaná zvládne být po celou dobu velmi vtahující. Když jsme u té délky…
Pauza v kině jako sympatický divácký očistec?
Distributor sice uvádí délku 215 minut, už ovšem samotný úvod filmu připomene, že součástí této stopáže je 15 minut dlouhá pauza mezi první a druhou částí filmu. Opět jde o sympatický návrat do starých časů, kdy snímky jako Kmotr II nebo Tenkrát v Americe rozdělila přestávka v kině v polovině, v případě Brutalisty se navíc 15-minutová pauza dostává speciálního odpočtu. Každý pochopitelně těch 15 minut využije jinak. Někdo si skočí na záchod, někdo si dá svačinu, někdo projede zeď Instagramu nebo Facebooku. Jenže pak se najdou tací, kteří těch 15 minut využijí tak nějak „smysluplněji“.
Je vlastně naprosto ideální, že se mezi dvěma části nachází tato pauza. Dvě části filmu jsou totiž tak trochu jiné. První část se ještě nese v takovém duchu o uspokojivém naplnění amerického snu a šťastném konci. Druhá část je naopak konfrontace s drsnou realitou a tím, že si mnozí americký sen a především přístup Američanů k imigrantům idealizují. V době, kdy se do Bílého domu vrací Donald Trump, vlastně nebylo možné uvedení snímku načasovat lépe. I proto je menší pauza uspokojivá, protože už jenom první část se musí tak nějak emocionálně vstřebat. A to v ten moment divák netuší, co přesně mu nabídne část druhá. Jde vlastně o svěží zážitek, je ovšem jasné, že by častější využívání takových přestávek udělalo kinařům čáru přes rozpočet.
Brutalista – Novodobý americký epos
Brutalista není jen dobová podívaná, on působí jako dobová podívaná, která se skutečně musela ztratit v čase. Něco, co by nějakou dobu po Tenkrát v Americe natočil Sergio Leone, kdyby svět neopustil předčasně. Natočeno horizontálně na 35mm film, následně převedeno také do 70mm kopií. Corbet sám volbu VestaVision okomentoval slovy, že šlo o nejlepší možnost, jak se dostat do té doby. VestaVision byla zkonstruovaná v 50. letech, ve stejném desetiletí se odehrává děj filmu. Jde tak nejen o estetickou volbu, ale také o symbolickou volbu.
Jeden Brutalista bohatě stačí k tomu, aby se opět začalo truchlit nad faktem, že takové filmy už se jen tak dnes netočí. O to větší sympatický dárek ovšem filmy jako Brutalista jsou. Jde především opět o ten sympatický mix v zásadě komorního příběhu, který je ovšem v jádru velmi velkolepý. Především tím, co chce sdělit.
Umění definuje svého tvůrce, tvůrce definuje své umění
Film, který zvládne z imigrantského zážitku udělat psychologický horor. Plány na naplnění amerického snu mohou rychle objevit své trhliny, především v momentě, kdy se z potencionálního mecenáše a spasitele vyklube sociopat. Pro zbohatlíky jako je Harrison Van Buren a jeho syn Harry (jeho představitel Joe Alwyn přiznal inspiraci Donaldem Trumpem) jsou imigranti jako László pouze sociální pijavicí. Je až mrazivé, jak Brutalista zvládá vyprávět o jednom typu americké mentality a to především v době, kdy se v USA hlavou státu opět stane člověk, kterého vize o bariérách zřejmě pořád nepustila.
V centru je pořád László Tóth. Přeživší holokaustu, na kterém to pochopitelně zanechalo nějaké šrámy. Život se s Tóthem nemazlil a v průběhu příběhu Brutalisty tomu očividně nezačíná být jinak. Jakmile ovšem ukáže samotný epilog, jsou to právě utrpení a nepříjemné zkušenosti, které do jisté míry stojí za zásadními díly umělců. Lidé s jistým estetickým vcítěním zvládají nejednou docenit kvalitu nějakého uměleckého díla a nejsou si přitom schopni uvědomit, že v zákulisí byla jakási tragická zkušenost. Umění definuje svého tvůrce, tvůrce definuje své umění. László Tóth je možná pouze fiktivní architekt, jistě ovšem bude snadné najít paralelu s jinými umělci. Technicky i zmiňovaným Władysławem Szpilmanem.
Adrien Brody bojuje o druhého Oscara, Guy Pearce dlouho neměl lepší roli
Adrien Brody si po první výhře Oscara v 29 letech prošel zajímavou kariérou. Těžko se dalo predikovat, zda se hvězda King Konga Petera Jacksona nebo Predátorů Nimróda Antala někdy opět dočká oscarové role. Vypadá to ovšem, že po Pianistovi spojeného s tématikou holokaustu se Brody ve věku 51 let dočká druhého Oscara za další film, který má spojitosti s holokaustem. Nebude ovšem těžké se divit tomu, že by měl Brody dostat dalšího Oscara. Na rozdíl od Pianisty se tu zřejmě s nikým nerozešel, neprodal byt ani auto a nezhubnul 14 kilo, jeho odevzdanost roli je ovšem i tentokrát obdivuhodná a když už Brutalista druhého Oscara Brodymu náhodou nevynese, jako důkaz o Brodyho hereckém talentu obstojí skvěle. A snad by se díky Brutalistovi mohl dočkat výraznějších rolí nejen ve filmech Wese Andersona.
Guy Pearce může mezitím Brutalistu vnímat jako spolehlivý herecký comeback. Hvězda filmů L. A. – Přísně tajné nebo Memento se nedávno rozpovídala o tom, že nevoněl jistému producentovi studia Warner Bros. a dostal kvůli tomu stopku u dalších filmů Christophera Nolana. Těžko říct, zda má Brutalista šanci vrátit Pearce do první ligy (byl v ní vůbec někdy?), jeho výkon v Brutalistovi je ovšem suverénní a jinak poměrně sympatickému Pearcovi se sociopat se zřejmě nevyjasněnou sexualitou věří snadno.
Pochválit by se měla také Felicity Jones, protože její Erzsébet rozhodně není pasivní manželkou a to i přes fakt, že na ní válka zanechala jisté šrámy. Felicity Jones dává do role Erzsébet výtečnou energii a nakonec se překvapivě i hodí k Brodymu a to i přes to, že herce a herečku od sebe dělí 10 let. I díky drogové závislosti Lászla je dynamika jejich vztahu zajímavá a nakonec i emocionálně nosná.
Výtečně realizovaná historická podívaná
Nejen, že Brutalista stojí na silném příběhu s přesahem a silných výkonech. S radostí se dají velebit také všechny ostatní klíčové složky. Výtečná kamera Lola Crawleyho, výtečně atmosférická hudba Daniela Blumberga, výtečné kostýmy i výprava. To vše ve filmu, jehož rozpočet skutečně neměl překročit 10 milionů dolarů! Hollywoodští účetní nejspíše v následujících letech budou opět a opět překvapovat, bylo by ovšem potěšující, kdyby si právě z Corbeta spousty tvůrců vzalo příklad.
Corbet totiž nepotřebuje opulentní expozici Ameriky, stačí mu jeden fungující záběr na Sochu svobody. Nepotřebuje okázalou výpravu, aby film zvládl působit výpravně, bohatě stačí, že má výprava styl a působí tak nějak věrohodně. A už vůbec není potřeba vyhazovat peníze z okna tam, kde to není nutné. Stačí se při sledování Brutalisty zamyslet nad tím, jak by podobnou látku pojal třeba Martin Scorsese nebo Ridley Scott. Bylo to celé tak nějak opulentnější? Nejspíše ano. Bylo by to nutné? Stačí se podívat na to, jak Brutalistu realizoval Corbet. Jde o ohromující kus filmařiny, který není oscarový favorit náhodou. A všechny nasbírané Zlaté glóby nebo Stříbrného lva za nejlepší režii na Filmovém festivalu v Benátkách rozhodně nezískal náhodou.
Brutalista závěrem
Je jasné, že pozici jednoho z největších kandidátů na Oscara nemá Brutalista náhodou. Jde o film, který skutečně působí jako ztracen v čase. A v tom tkví jeho největší kouzlo. Nejen, že evokuje časy starého Hollywoodu, ale zároveň je filmem aktuálním a je neobvyklým pohledem na klasickou představu o americkém snu a následné konfrontaci s realitou. Hollywoodští účetní se od Corbeta a jeho týmu poté rozhodně mají, co učit, tedy pokud vůbec vlastně chtějí…
Verdikt: 9 z 10
Zdroj titulního obrázku: Universal Pictures
