Děj filmu Bob Dylan: Úplně neznámý se odehrává na vlivné newyorské hudební scéně počátku 60. let a sleduje raketový vzestup 19letého minnesotského hudebníka Boba Dylana jako folkového zpěváka na vrchol hitparád a do koncertních sálů. Jeho písně a mystika se staly světovou senzací, která vyvrcholila jeho převratným (a kontroverzním) rock and rollovým vystoupením na elektrickou kytaru na folkovém festivalu v Newportu v roce 1965….
Bob Dylan: Úplný neznámý – James Mangold a další hudební legenda
Příběh Boba Dylana se tak trochu experimentální formou pokoušel zachytit již filmař Todd Haynes se svým filmem Beze mě: Šest tváří Boba Dylana. Boba Dylana v něm odlišných fázích jeho života ztvárnili Christian Bale, Heath Ledger, Richard Gere nebo dokonce i Cate Blanchett! Velmi netradiční film snažící se zachytit těžce uchopitelného umělce. Už tehdy ovšem bylo pravděpodobné, že v roce 2007 pokusy o zpracování příběhu Boba Dylana do filmové podoby neskončí (nepočítaje dokumenty Martina Scorseseho). Důkazem ostatně je nejnovější snímek Bob Dylan: Úplný neznámý.
Režisér James Mangold má již s hudebními filmy zkušeností. Film Walk The Line představil Joaquina Phoenixe jako Johnnyho Cashe a Reese Witherspoon vynesl Oscara za ztvárnění June Carter. Od té doby od Mangolda vznikl nějaký ten Logan, Le Mans ’66 nebo Indiana Jones, od Mangolda bychom poté v blízkých letech měli vidět také vlastní Star Wars nebo Swampa Thinga z DC Comics. Mangold ovšem chtěl opět realizovat příběh o křižovatce hudby, celebrit a kultury. A i když se v jeho novém filmu opět objevuje Johnny Cash (tentokrát v podání Boyda Holbrooka), hlavní postavou je tentokrát ikonický Bob Dylan.
Kdo to vlastně je Bob Dylan?
Bob Dylan: Úplný neznámý není biopicem, který by pokryl celý život Boba Dylana. Na to by ostatně Mangoldovi pravděpobně nestačila ani celá trilogie. Film tak zachycuje Dylana pouze v letech 1961-1965 a vrcholí kontroverzním nabouráním zajetých folkových hodnot zapojením elektronické hudby. Zdrojovým materiálem je kniha Dylan Goes Eletric! od Elijaha Walda, spolu s Mangoldem poté na scénáři pracoval Jay Cocks, scenárista Věku nevinnosti nebo Gangů New Yorku a spolu s Brianem de Palmou člověk, bez kterého by původní Star Wars neměly svůj ikonický úvod.
Kdo to vlastně je Bob Dylan? Na to vám samotný film tak úplně neodpoví, stejně jako zmíněných Šest tváří Boba Dylana. Je totiž pravděpodobně jenom jeden člověk na světě, který do hlavy a mentality Boba Dylana vidí – Bob Dylan! Už jenom na základě tohoto zpracování Boba Dylana by určitě mohl vzniknout zajímavý prequel a po konci v roce 1965 skrývá budoucnost Boba Dylana potenciál na případné pokračování. Děj událostí zachycující roky 1961-1965 je ovšem spíše takovým zachycením jedné etapy Dylanova života. Taková při které se z úplného neznámého stane hudební hvězda. A také vizionář, jehož ambice se úplně neslučují s tou klasickou představou folku. I když se ovšem Bob Dylan stává hudební ikonou, pořád v nitru zůstává především tulákem.
Dozpívá se Timothée Chalamet k Oscarovi?
Mangold začal biopic Boba Dylana chystat ještě před počátkem pandemie COVID-19, už počátkem roku 2020 se o castingu Timothéeho Chalameta veřejně vědělo. Start pandemie, který odložil realizaci filmu, jen přispěl Chalametovi k tomu, aby si rozšířil povědomí o Dylanovi, dokázal mu více porozumět a zároveň se mohl zdokonalit v hraní na kytaru. Už ve Wonkovi předvedl Chalamet pěvecké nadání, není ovšem Bob Dylan až příliš velká výzva? Stačí počkat na první moment, kdy Chalamet jako Dylan zazpívá a veškeré obavy okamžitě zmizí:
Chalamet jen potvrzuje pozici jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. A bude vlastně těžké divit se, pokud se naplní různé predikce a Chalamet si za ztvárnění Boba Dylana dojde pro svého prvního Oscara. A to nejen kvůli sklonům Akademie rozdávat ceny za biopicy a faktu, že Chalamet i během aktuální propagace filmu nasadil Stanislavského metodu. Mangold si kladl za cíl, aby byl Chalamatův Dylan především interpretací tohoto herce a ne pouhou imitací. Kdo má o Dylanovi jakési povědomí (nebo viděl alespoň jisté segmenty ze Šesti tváří), uzná, že Chalamet Dylana zvládl výtečně vystihnout, zároveň jí očividně dát i něco ze sebe. Ten, kdo tak Chalameta delší dobu favorizuje, není úplně mimo. A pokud se jako u Brutalisty neobjeví nějaká kontroverze s A.I., dá se snadno věřit tomu, že má Chalamet Oscara v kapse.
Výtečná práce se zvukem
Byl to právě Chalamet, který rozhodl, že nebude zpívat během natáčení na playback, ale bude zpívat naživo. 98% filmu je tak ve finále realizováno na živo, zkušený zvukař Tod A. Maintland má již ostatně zkušenosti díky filmům jako Doors, Největší showman nebo West Side Story Stevena Spielberga. Cílem bylo především to, aby hudba zněla realističtěji a méně uměle. Funkční je to minimálně v tom ohledu, že se divák více ponoří do zpěvu Chalameta a spol. a stává se divákem jejich hudebních vystoupení. Bob Dylan: Úplný neznámý není muzikál a nemůže vsadit na opulentní čísla, která by mohla udržet diváckou pozornost. Vůbec ovšem ani nejsou třeba.
Jakmile tak dojde na legendární kontroverzní vystoupení na folkovém festivalu v Newportu, divák už je dostatečně namotán, aby rozpoznal to, co spojuje typické folkové hudební vystoupení. A pak nastoupí elektrifikovaná Dylanova kapela a Dylan změní historii hudby. Zvuk je spolu s Dylanem hlavní postavou tohoto filmu a je proto potěšující vidět, že za ním stála komplexní práce. Výtečnou folkovou skladbu dělá nejen text, ale i rozpoložení jejího umělce. Tohle putování jednou kapitolu folku je i díky tomu v nejednom ohledu fascinující.
Bob Dylan Timothée Chalameta je komplexní jako skutečný Bob Dylan
Je potěšující vidět, že k životnímu příběhu Boba Dylana přistupuje Mangold jinak nežli u Johnnyho Cashe a výsledkem tak není jen Walk the Line 2.0. I díky podání Chalameta není ve filmu Bob Dylan pouhou karikaturou. Stoupá na vrchol slávy, přesto film jasně naznačuje, že mu pozornost v soukromém životě nedělá dobře. Je očividně talentovaný umělec, očividně se ovšem pořád tak trochu hledá. A i když nejdříve zdánlivě nalezne to, co od života chce, postupem času možná zjišťuje, že tomu tak úplně není.
Bob Dylan není ve filmu oslavován jako hrdina bez bázně a hany. Umí být bezcitný a cynický. Mnozí s ním pravděpodobně mohou sympatizovat, někteří jim naopak mohou snadno pohrdat. Jde o sympatická dramaturgická rozhodnutí, protože to Chalametova Boba Dylana dělá stejně nevypočitatelného jako jeho reálný předobraz. O své minulosti mluví Dylan jen v náznacích a s přístupem sobě vlastním naznačí, že se mu možná nedá tak úplně věřit. Film Dylana jednoduše zobrazuje jako suveréna se vším dobrým i zlým, co k tomu patří. A není pochyb o tom, že nevyhnutelný odchod skutečného Boba Dylana na věčnost bude pro hudební svět jednou podobná ztráta jako pro filmový svět nedávný odchod Davida Lynche.
Stěžejní postavy jedné kapitoly Dylanova života
Stěžejní postavy v této fázi Dylanova života jsou především čtyři: Z mužů je to nejen Dylanův idol Woody Guthrie (Scoot McNairy ve velmi vděčné roli!), ale také Dylanův mentor Peter Seeger (jako vždy výborný Edward Norton) s krapet odlišnými ideály. Seeger je do velké míry sympatickou postavu, později se ovšem ukazuje, že Dylan chce být především sám sebou a nezapadat do jisté škatulky, což je něco, co Seeger úplně nezvládá pochopit. Mezi těmito dvěma postavami nevzniká něco jako rivalita, spíše něco jako odlišné přístupy, které mezi nimi staví nezbouratelnou zeď.
A pak jsou tu dvě Dylanovi milenky – Sylvie (Elle Fanning si za její ztvárnění došla pro cenu od Národní rady amerických kritiků) a Joan Baez (Monica Barbaro). Obě jsou výtečně ztvárněné a na život Dylana má každá z nich odlišný vliv. Bob Dylan: Úplný neznámý má i povedené vedlejší obsazení. Boyd Holbrook, ze kterého se pomalu stává dvorní Mangoldův herec, je skvělý Johnny Cash (a naštěstí se nesnaží imitovat ztvárnění Cashe Phoenixem), Dan Fogler tu zase má zábavnou roli Dylanova agenta Alberta Grossmana.
Zábavný a svým způsobem vtahující snímek
Podobně jako u Brutalisty není potřeba se obávat delší délky (oproti Brutalistovi má Mangoldův film pouze 140 minut, tudíž o 75 minut méně a bez přestávky!). Bob Dylan: Úplný neznámý snadno udrží diváckou pozornost, protože samotné pojetí příběhu komplikovaného umělce nepůsobí nutně zaměnitelně. Díky produkčním hodnotám se snadno uvěří dobové zasazení 60. let. Není to přehnaně retro a nutně se tu neodkazuje na Andyho Warhola, je ovšem přeci jen sympatické, že svým způsobem není výprava Úplného neznámého prvoplánově okázalá. Jestli se nějakým způsobem nedá filmu Bob Dylan: Úplný neznámý nadávat, je určitě slovo kýč.
Dylana formuje především období, ve kterém se příběh tohoto filmu odehrává – Studená válka, kubánská krize, úspěšný atentát na JFK a rasová problematika. Bob Dylan: Úplný neznámý není v tomto ohledu úplně politicky aktivistický a fakt, že Dylan vystoupil před legendárním proslovem Martina Luthera Kinga o jeho snu, v tom filmu prostě je. Na druhou stranu se ovšem Dylan v 2. polovině příběhu sám profiluje jako hudební aktivista, který se snaží nabourat klasické folkové hodnoty. Americká hudební ikona je tu tak ve výsledku skutečně pojatá jako mnohovrstevnatý člověk a komplexní figura. Něco takového není nemožné a to i přes fakt, že pravé nitro Boba Dylana dost možná nedokáže popsat ani sám Bob Dylan. Na nejlepší hudební biopic a nejlepší film Jamese Mangolda (je to lepší než Logan?) to nestačí. Na velmi dobrý film rozhodně ano.
Bob Dylan: Úplný neznámý závěrem
Timothée Chalamet se již za pár týdnů dost možná dozpívá k Oscarovi a nebude nutné se tomu divit. James Mangold realizoval funkční převyprávění kapitoly v životě Boba Dylana, která jde Dylanovi tak pod kůži, jak to u někoho jako je Bob Dylan vůbec je možné. Bob Dylan: Úplný neznámý je příběhem samorosta, kterého je možné milovat a nenávidět zároveň. A o to více je snadnější Boba Dylana obdivovat, ať už ho člověk spíše miluje, spíše nenávidí a nebo je někde mezi. Sympatický výsledek a Chalamet si pro Oscara půjde zaslouženě…
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Searchlight Pictures
