Začíná Den sklizně 50. ročníku Hladových her a všechny kraje Panemu svírá strach. Letos, bude do Kapitolu z každého kraje odveden dvojnásobný počet splátců. Haymitch Abernathy (Joseph Zada) z 12. kraje touží po jediném – přežít den a vrátit se k milované dívce Lenoře (Whitney Peak). Když ale mezi čtyřmi vybranými zazní jeho jméno, jeho sny se v jediném okamžiku rozplynou. Hry začínají a Haymitch brzy pochopí, že nemá šanci vyhrát. Přesto se nehodlá vzdát. Dokáže svůj boj přenést až za hranice smrtící arény?
Série Hunger Games se původně stala knižním fenoménem, který se postupně proměnil také ve fenomén filmový. Původní čtyřdílná filmová série v letech 2012–2015 globálně utržila necelé 3 miliardy dolarů. Studio Lionsgate se již po závěru původní série nechalo slyšet, že by bylo nakloněné realizaci dalších filmů z tohoto světa, muselo si nicméně ještě pár let počkat. Autorka série Suzanne Collins nejdříve v roce 2020 vydala prequel s názvem Balada o ptácích a hadech, který se o tři roky později dočkal filmové adaptace. O rok později byl oznámen další prequel s názvem Úsvit sklizně a rok po jeho vydání nyní došlo také na jeho filmovou adaptaci. Jedná se již o pátý film z této série, jehož režie se opět chopil Francis Lawrence. Sleduje mladší verzi Haymitche Abernathyho. Woodyho Harrelsona v roli střídá Joseph Zada a příběh mladého Haymitche nyní doplňuje mytologii světa Hladových her. Jak moc?
Hunger Games: Úsvit sklizně – 50. ročník Hladových her

Padesátý ročník Hladových her byl jiný. V klasické podobě se z 12 krajů vždy vylosují jedna dívka a jeden chlapec ve věku mezi 12 a 18 lety, kteří spolu následně bojují v aréně na život a na smrt. Z 24 splátců má nakonec vzejít jediný přeživší a „vítěz“. Během jubilejního padesátého ročníku ovšem přichází zásadní zvrat – počet účastníků je tentokrát dvojnásobný, tedy celkem 48. Tradiční sklizeň (ceremoniál, při kterém se splátci vybírají) připadá na narozeniny Haymitche Abernathyho. A i když to nejdříve vypadá, že se mu i na jeho šestnácté narozeniny losování vyhne, osud tomu nakonec chce jinak a Haymitch se skutečně stává jedním ze 48 splátců. Haymitch pochází z nejvíce podceňovaného kraje a svými postupnými kroky dělá vše pro to, aby se stal tím nejméně pravděpodobným vítězem. Postupně se ovšem ukáže, že Haymitch může způsobit něco jiného – rozbít hry a tím i diktátorský systém prezidenta Snowa.
Úsvit sklizně je tragickým příběhem. Tragické pozadí Haymitche Abernathyho nastínila už původní knižní trilogie, dosavadní filmové adaptace ovšem jeho minulost ignorovaly. Jedná se již o druhý prequel této série – zatímco ten první sledoval mládí nenáviděného Snowa a zároveň odhalil, jak velkou roli samotný mladý Snow sehrál v pozdějším vývoji Hladových her, druhý prequel se místo toho zaměřuje na jednu z nejoblíbenějších postav a vykresluje, jak Hladové hry fungují na vrcholu své popularity. Úsvit sklizně rozšiřuje mytologii – odehrává se pouze 24 let před začátkem původní série, i proto se zde může objevit více známých postav, tentokrát ovšem v mladším podání.
Příběh o síle propagandy

V centru je nicméně pořád samotný Haymitch, dávno předtím, než se z něj podle vyobrazení v původní sérii stala alkoholická troska. Joseph Zada dokáže vyvolat pocit, že se člověk skutečně dívá na mladší verzi toho známého Haymitche, přesto má prostor přistoupit k této roli po svém. Je to mladší verze, která ještě není zjizvená traumatem, závislostí a zármutkem. Nejnovější Hunger Games se odehrávají ve světě, kde už jsou titulní hry zajetým fenoménem. Dává tak svým způsobem smysl, že mají někteří splátci pravidla hry už tak nějak nastudovaná. A jakmile Haymitch pochopí, že by jeho případná smrt mohla mít alespoň nějakou přidanou hodnotu, přistoupí na tato pravidla. A to i přes fakt, že Snow a jím ovládaný Kapitol mají k dispozici dost možná tu nejmocnější zbraň – propagandu.
Od počátku série je Panem, dystopický stát rozkládající se na území někdejší Severní Ameriky, vykreslován jako velmi odpudivé místo. Je to přece země, která každý rok vyšle 23 dětí na smrt. A přesto jde o diktaturu, která stabilně funguje až do začátku původní série. Proč? Odpověď nespočívá pouze v samotné vojenské převaze Kapitolu, ale také ve schopnosti systematicky manipulovat celou společností. Hladové hry nejsou jen každoroční připomínkou dávné vzpoury, ale také nástrojem, kterým si Kapitol upevňuje svou moc. Zatímco obyvatelé jednotlivých krajů přicházejí o své děti, v hlavním městě se z jejich utrpení stává společenská událost, kterou lze sledovat, komentovat a dokonce oslavovat.
Film o tragickém a nepochopeném hrdinovi

I tentokrát tak v režijním podání Lawrence Hladové hry ilustrují jako reality show dystopické budoucnosti. Lehce naivní, přece jen jde pořád o literaturu spadající do sekce young adult. Přesto to neznamená, že by série Hunger Games jako celek postrádala komplexnější momenty. Úsvit sklizně má lehkou nevýhodu v tom, že jde o prequel – dá se tak snadno odhadnout, kdo se musí dožít závěru, co se musí stát, aby to nepodkopalo pozdější dobrodružství Katniss Everdeen, a jak vlastně celá ta snaha o revoluci (ne)skončí. O zbytečnosti prequelů by se daly vést hodiny dlouhé debaty, tento příběh ovšem není zbytečný právě díky tomu, že se odehrává mezi prvním prequelem a původní sérií. Svým způsobem navíc koncept Hladových her rozvíjí nejvýrazněji ze všech. A některé motivy série do sebe možná nejlépe zapadnou až právě v tomto případě.
Je to film mimo jiné o systému, který udělá vše pro to, aby si udržel moc, i když to bude znamenat překrucování faktů a maximální využití potenciálu propagandy. V kontextu současných hybridních válek, v nichž dochází také na různé formy dezinformací, tak nejnovější Hunger Games přicházejí do kin v ideální čas. V centru může být člověk se sebevíce ctihodnými úmysly, nástroje propagandy jej ovšem snadno mohou zdiskreditovat. Jde o další faktor, který z Haymitche Abernathyho dělá tragického hrdinu. A po Úsvitu sklizně se dá také říci, že jde o hrdinu velmi nepochopeného.
Casting starých i nových postav

Spousta představitelů známých postav z původní série to bude mít těžké, protože je čeká srovnávání s jejich předchozími představiteli. Casting nicméně naštěstí dopadl dobře nejen u Zady, ale i u ostatních. Ralph Fiennes střídá Donalda Sutherlanda v roli prezidenta Snowa a potvrzuje, že démonické záporáky umí jako málokdo. Kieran Culkin a Elle Fanning sice ve svých rolích Caesara Flickermana a Effie Trinketové musí do jisté míry evokovat své původní představitele – Stanleyho Tucciho a Elizabeth Banks –, přesto se jim daří pojmout postavy po svém. Zesnulého Philipa Seymoura Hoffmana v roli Plutarche Heavensbeeho střídá Jesse Plemons. I díky němu je Plutarch rázem jednou z nejzajímavějších postav celého filmu (a začne rychle dávat smysl, proč samotný režisér Lawrence projevil zájem o spin-off, který by se zaměřil jen na tuto postavu).
Drusilla v podání Glenn Close tu nakonec spíše než Elle Fanning připomíná samotnou Effie v podání Elizabeth Banks, protože působí jako její starší a zlejší variace. Close navíc ve své roli celkově snadno vyvolává vzpomínky na své hrané podání Cruelly de Vil. Mimo Zady má ze všech představitelů splátců nejvíce prostoru Mckenna Grace. Její Maysilee Donner má i díky samotné Grace potenciál stát se jednou z nejoblíbenějších postav. Mezi ní a Haymitchem vzniká až sourozenecké pouto, přesvědčivé stejně jako láska mezi Haymitchem a jeho milovanou Lenorou v podání Whitney Peak. To, že sdílí své jméno se stěžejní postavou Havrana Edgara Allana Poea, přitom není náhodné a představuje jeden z důkazů, že jsou díla Suzanne Collins sečtělejší, než by se na první pohled mohlo zdát.
Samotný fakt, že je tentokrát účastníků 48, vlastně nepřidává nic extra navíc. Prostě se tu pohybuje větší počet „komparzistů“, přičemž u některých z nich nedojde na jejich skon ani před kamerou. Většina příběhu se pořád točí kolem Haymitche, jehož priority tkví někde jinde. Filmová adaptace je většinu času přístupnější a vyhýbá se brutálnějším výjevům z původní předlohy. Zároveň je ovšem poměrně věrná, byť se najde pár momentů, které možná čekaly na soudný den ve střižně, případně na jejich natočení vůbec nedošlo. Z filmové adaptace přesto vyznívají ty nejnutnější a nejsilnější motivy.
Prequel, který má daleko ke zbytečnosti

Série Hunger Games vždy byla primárně blockbusterová, přičemž se zároveň pokoušela nabídnout jakousi dávku společenského komentáře. Francis Lawrence to opět celé točí ve velkolepém stylu (IMAX tomu filmu hrozně moc sluší), po trochu odlišném předchozím prequelu tak sérii vrací k formě, která z ní učinila slavnou filmovou značku. James Newton Howard sice spoléhá na osvědčené hudební motivy, ty nicméně vždy nastupují v ten správný čas a podtrhují, že se za ně Howard opravdu stydět nemusí.
Úsvit sklizně má v součtu blízko k prequelům jako Rogue One: Star Wars Story nebo Furiosa: Sága Šíleného Maxe – člověk je sice nemusí nutně vidět, protože původní příběhy šlo snadno odvyprávět i bez jejich kontextu, zároveň se ovšem přece jen nejspíše jedná o povinnost pro všechny, kteří se rádi vracejí do svých oblíbených světů a dozvídají se o nich něco navíc. U otázky zbytečnosti prequelů přece jen hraje roli i to, nakolik je jejich realizace opodstatněná. Pořád jde na jednu stranu o byznys a bylo by naivní si myslet, že Suzanne Collins nechá lukrativní značku jen tak spát (vážně někdo věří tomu, že je Úsvit sklizně poslední knihou z tohoto světa?). U Úsvitu sklizně se ovšem dostaví sympatický pocit, že je tohle příběh, který stojí za odvyprávění. Film je logicky zapovězen všem, kterým tato série, jež z Jennifer Lawrence definitivně udělala globální hvězdu, nikdy nepřirostla k srdci. Pokud se ovšem někdo naopak obává, že mu Úsvit sklizně poškodí vzpomínky na jeho oblíbenou značku, přesně toho se v případě nového filmu obávat nemusí. K dokonalosti má Úsvit sklizně daleko (především v závěrečné pasáži mu škodí jistá zkratkovitost), návrat do Panemu je přesto v nejednom ohledu uspokojivý.
Hunger Games: Úsvit sklizně závěrem
Hunger Games: Úsvit sklizně je důkazem, že návrat do již známého filmového světa nemusí být primárně pouhou snahou vytěžit úspěšnou značku. Šestý Hunger Games film sice nepřicházejí s revolučně odlišným přístupem, příběh mladého Haymitche Abernathyho ovšem dokáže rozšířit mytologii Panemu, nabídnout nový pohled na fungování Hladových her a zpětně obohatit události původní série. Francis Lawrence opět servíruje velkolepý blockbuster, kterému nechybí povedený casting, několik emocionálně působivých momentů ani společenský přesah. K dokonalosti má Úsvit sklizně daleko a především v závěru mu škodí určitá zkratkovitost, přesto jde o další návrat do Panemu, který v součtu má své opodstatnění…
Verdikt: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Lionsgate

