Na Netflix dorazil nový film režiséra Lee Chang-donga, autora Vzplanutí, jednoho z nejlepších filmů 21. století. Jak se tedy povedl film Případně láska? Víc v jeho recenzi.
O čem je film Případně láska?
Ho-seok (Sul Kyung-gu) před dvěmi lety přišel o práci a pořád se z toho nevzpamatoval. Jeho žena Mi-ok (Jeon Do-yeon) se seznámí s Ye-ji, která má v plánu natočit dokument o propuštěných dělnících. Jenže co ze začátku působí jako obyčejný dokument, se změní v záměrnou manipulaci jeho aktérů, která bude mít následky nejenom pro Ho-seoka a jeho ženu, ale také pro Ye-ji (Cho Yeo-jeong) samotnou, která si je vědoma, že její způsob není úplně v pořádku. Stejně jako jejího manžela Sang-wooa (Zo In-sung) který se možná ze začátku tváří jako moucha na stěně, ale ve skutečnosti moc dobře ví, co dělá.
„Nepožádáš manželky bližního svého„…
Lee Chang-dong přišel po osmi letech od Vzplanutí s novým celovečerním filmem. Snímkem, který kromě jiných ocenění získal i Stříbrného lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a momentálně je nominovaný na Oscara v kategorii Nejlepší mezinárodní celovečerní film. Snímek inspirovaný skutečnými událostmi z roku 2009, na jehož scénáři začal Lee Chang-dong pracovat už před deseti lety původně v rámci jiného projektu (věnování je zmíněno na konci filmu), kdy dnešní finální verze je i tak jiná než ta původní. Přestože zůstal věrný svému původnímu desaterovému zadání Nepožádáš manželky bližního svého.
Všechno tedy na papíře zní jako dokonalá kombinace. Slavný režisér, herci, kteří ze sebe vydávají (možná i) svoje životní výkony a téma, které je v jedné své rovině aktuální pro celý svět a v druhé rovině víc stálé pro asijské země. Přesto je film natočený způsobem, aby univerzální formou sedl divákovi na celém světě. Pokud tedy přijme způsob, kterým je film natočený a následně to ocení. Je tedy Případně láska opravdu adept na film roku?
Případně pravda, případně lež, případně láska…
Případně láska má skoro tři hodiny, přesto každá minuta snímku má své oprávněné místo a zaslouží si svou existenci. Zatímco sledujeme sbližování Mi-ok a Ye-ji, které se postupně z původní dokumentární práce mění v přátelství, u kterého není z počátku jasné, zda je to zájem opravdový nebo hraný, kdy Ye-ji postupně tlačí místo aby byla pouhý pozorovatel a zapisovatel událostí, kdy jí jde i o onu senzaci kolem. Právě to jsou ty momenty, kdy je stíraný pohled na práci kameramana Kim Ji-yonga jako pozorovatele natáčení a jeho vlastního natáčení filmu. Kdy všechny tyhle scény působí zvláště nepříjemně jako když se voyeur snaží působit jako část příběhu, ne jenom jako pozorovatel.
Ho-seok svádí svůj vlastní vnitřní boj, který ho postupně dovedl k trochu víc pití než u něj bylo běžné. Kdy se postupně dozvídáme nejenom to, jak těžce nese ztrátu zaměstnání. Ale především o způsobu, jak to celé probíhalo. Je tedy logické, že se o svých emocích nezvládne bavit do nějakého dokumentu, když to nezvládne ani na terapiích pro propuštěné zaměstnance. Bývalé kolegy, kteří věřili tomu stejnému jako on: když budeš dělat svojí práci jak máš, budeš za to odměněn, že ti ani nebude vadit něco navíc. Protože se o tebe postaráme, když půjde do tuhého.
Je tedy logické, že se jeho celý svět rozpadnul do jedné velké nejistoty. Kdy nepomáhá, jaké informace se se svou ženou postupně dozvídá o nových přátelích, kteří o nich točí dokument. Kdy se dostaví ten nepříjemný pocit, že se z jedné pasti dostali do pasti druhé. Druhá polovina filmu je tedy úderným vyústěním toho, co budovala první poloviny. A do toho všeho obavy, zda mu jeden zástupce korporátu nevzal nejdřív práci a teď mu možná druhý vezme jeho ženu. Přeci jen, poslední dva roky byl manžel vlastně k ničemu.
Připravte si píšťalky a ukažte světu, že s vámi nevytře podlahu tak snadno…
Zároveň se nesmí zapomínat ještě jedno téma, které film zpracovává. To jsou sociální třídy a to že by se rozhodně neměli míchat, což je do filmu zakomponováno velice dobře. A způsobem, kdy není na nikoho ukazováno, že on je ten špatný. Jak jsem zmínila o trochu dřív, je to tím, jak scénář postupně odhaluje informace. Kdy je pro Mi-ok jako jeden z důvodů, proč na začátku souhlasí s natáčením (krom jejího vlastního vytržení z rutiny života), jak působí situace samotné Ye-ji.
Která ze začátku působí jako nadšenec do dokumentů a že jí to opravdu zajímá, aby se postupem ukázali její skutečné barvy. Což jí divák jako takové nemůže ani moc zazlívat. Jde si za svým a úplně jako každý ze čtyř hlavních aktérů, jenom jinou cestou, která je pro ní přirozená. Hlavně v případě, kdy na konci působí jako jiný člověk než na začátku. Úplně stejně jako ostatní. A je čas zjistit, kdo se vrátí ke svému základu nebo se nechá jenom na chvíli zmást tím pozlátkem, ke kterému právě stačilo jenom natáhnout ruku. A kdo by řekl, že i taková na první pohled malá a bezvýznamná věc jako píšťalka zvládne uhrát tak velkou roli a podtrhnout pravdu víc než tisíc slov.
Příliš chladný film, aby mohl vyprávět o tak těžkých a niterných tématech?
Případně láska na první pohled působí jako film, který nemůže mít sílu svému divákovi přinést zamýšlené emoce. Opak je ale pravdou. Film je za začátku opravdu chladný a vám nezbývá nic jiného než se tomu přizpůsobit. Přeci jenom díváme se neemoční zobrazení natáčení dokumentu. Ale jak jde vyprávění dál a zapojují se emoce a zmatení, mění se vizuální stránka filmu. Kdy v přeleštěném závěru dochází k výbuchu emocí a ukázání karet toho, kdo jaký ve skutečnosti je, a ta změna barev tedy dává smysl v rámci celku. Přeci jen, my se na konec musíme dostat postupně přes ty skoro tři hodiny. Tomu pomáhá i herecké obsazení, kdy představitelé obou dvojic působí, jako kdyby se pro své role narodili a jiný casting byl opravdu špatným rozhodnutím.
Stojí film Případně láska za vaši pozornost?
Případně láska je silný film, který pomalu buduje ve své první polovině a připravuje diváka na to, co mu ve své druhé polovině už říká úplně narovinu a bez servítek. Zároveň je snímkem z té kategorie, kde ať už si dopředu přečtete cokoliv, vždy časem zjistíte, že jedna z vrstev byla opomenuta. Stejně jako divákovi postupně vždy něco vyplave na povrch o trochu později. Něco dalšího, co tam den zpátky nebylo. A možná se vám stane to stejné, co i mě samotné: na konci při pohledu na titulky úplné prázdno, protože tenhle příběh ve vás postupně dozrává. A co je důkazem větším než právě tohle, že za sebou máte kvalitní filmový zážitek?
Hodnocení: 10/10
Tohle byla naše recenze filmu Případně láska. Víc recenzí, seznam, přehledů a seznamů najdete na našich stánkách.
Zdroj obrázků: Netflix
Zdroj titulního obrázku: Netflix
