Co kdybychom vám vyprávěli o vynálezu století? Jeden pár, jedna pravda, která vyjde najevo. Fanny (Alexandra Lamy) a Tom (François Cluzet) jsou šťastně manželé už 20 let. Jednoho dne však vyjde najevo tajemství: Fanny nikdy nezažila orgasmus. Tom, inženýr, se proto rozhodne přijmout odvážnou výzvu: vytvořit předmět, který revolučním způsobem změní ženské potěšení. Společně se vydávají na tuto stejně bláznivou jako dojemnou cestu, která promění jejich vztah…
Michael a Brigitte Lenkeovi jsou německý manželský pár z Bavorska. Michael byl technicky zaměřený vynálezce a kolem roku 2014 pracoval na nápadu, který měl využívat pulsující proud vzduchu ke stimulaci klitorisu. Výsledkem se stala technologie Pleasure Air, na níž byl následně založen Womanizer, jeden z nejznámějších ženských stimulátorů. Tento skutečný příběh se stal základem pro film Dobrá vibrace, komedii režisérky a scenáristky Reem Kherici s Françoisem Cluzetem a Alexandrou Lamy v hlavních rolích. Na první pohled se může zdát, že jde o komedii s poměrně absurdní zápletkou, na ten druhý se nicméně ukazuje, že tato komedie přeci jen skrývá něco trochu víc.
Dobrá vibrace – Lechtivé téma zpracováno citlivým způsobem
Tom v podání Françoise Cluzeta je šikovný, ale nepříliš doceněný inženýr, který nedávno přišel o práci. Úspory postupně dochází, a tak hrozí, že bude muset prodat dům, ve kterém prožil prakticky celé dosavadní manželství. A do toho mu jeho žena Fanny v podání Alexandry Lamy prozradí, že nikdy nezažila orgasmus. Pro manžela je zjištění něčeho takového samozřejmě potupou, i proto se se svou ženou začne snažit, aby mohla orgasmu dosáhnout. Od série patálií přes nečekané komplikace až po odhalení něčeho, co může tomuto manželskému páru změnit (nejen) sexuální život.
Fakt, že za touto komedií stojí žena, nejspíše hraje roli v tom, že je toto snadno lechtivé téma zpracováno tak citlivým způsobem. Na poměry komedií, které pojednávají o sexu, je Dobrá vibrace poměrně cudná. Je pak na každém, jak moc to bude brát jako zásadní chybu. Absenci expresivní erotiky nicméně Lamy a Cluzet v hlavních rolích kompenzují výtečnou a uvěřitelnou chemií. A ta jim funguje nejen v komediálních scénách, ale i v momentech, kdy se začíná hrát na trochu vážnější a emocionálnější strunu.
Poměrně odvážná komedie, která může vyvolávat úsměv i v nevhodných chvílích
Je snadné Dobrou vibraci označit za poměrně odvážnou komedii – už jen proto, že se otevřeně pouští do tématu ženského orgasmu, sexuálního uspokojení a tabuizované otázky, o níž se ani v dlouholetých partnerských vztazích nemusí vždy snadno mluvit. To ostatně ilustruje Cluzetův hlavní hrdina, kterého zásadní odhalení a snaha se s ním vyrovnat zavádí do nepříjemných situací, při kterých nezůstane minimálně jedno oko suché (doslova!). Dobrá vibrace je nicméně nakonec zajímavější, než se na první pohled tváří. Pod zdánlivě jednoduchou komediální zápletkou se totiž ukrývá příběh o dlouholetém manželství, ve kterém se dva lidé po letech soužití musí znovu naučit otevřeně mluvit o svých potřebách. Zpočátku se sice může zdát, že Toma žene kupředu jeho vlastní ego či mužská ješitnost, přes všechny neduhy se ovšem ukáže, že je to dobrý manžel, který chce pro svou ženu udělat maximum. A tahle cesta za „nápravou“ sexuálního života má i díky tomu sympatické srdíčko.
Kherici natočila komedii, která dokáže poměrně dobře balancovat mezi humorem a vážnějšími momenty. A to i způsoby, které ze zdánlivě nepříjemných situací dokáží vytěžit alespoň drobky komediálního zlata. Snadno by přitom mohla hrozit až děsivá přítomnost laciných vtipů, ty ovšem překvapivě (alespoň většinu času) absentují. A Dobrá vibrace tak může vyvolávat úsměv i v momentech, kdy hlavním hrdinům není úplně do zpěvu.
Ideální příručka pro tvůrce tuzemských komedií
Dá se snadno říct, že z námětu, který nabízí poměrně neotřelý prostor pro komedii i partnerské drama, Kherici nedostává úplně maximum. Na takové žánrové experimenty tu ani není prostor. Je to prostě poměrně vděčná francouzská komedie, která za pochodu dává jasně najevo, že by se z ní třeba česká předělávka (samozřejmě, že s Jirkou Langošem!) udělala snadno. Zároveň ovšem nepůsobí tak úplně rutinně, což dokládá nejen scéna, která několika kamerovými švenky dokáže snadno shrnout pozadí hlavního hrdiny, ale třeba i poměrně hravé zpracování některých momentů. Není to žádné oscarové veledílo, nikdo se ovšem naštěstí ani netváří, že by jím být mělo.
Vedlejší postavy (dcera ústředního páru, sestra Fanny, kamarád Toma…) tu působí spíše jako záminka k humorným situacím a verbálním výměnám, Kherici si nicméně alespoň zdánlivě na tělo napsala zábavnou postavu sexuální terapeutky. Na vedlejších postavách tu nicméně zase tak moc nezáleží, protože je tu pořád ta velmi zábavná a sympatická dvojice, která se sice honí za orgasmem, při snaze jej docílit ovšem narazí na něco mnohem cennějšího – mimo jiné vzájemné porozumění.
Pod všemi těmi sexuálními narážkami, patáliemi a honbou za vyvrcholením je tak docela obyčejný příběh o dlouholetém manželství, které potřebuje trochu oprášit nejen ložnici, ale především vzájemnou komunikaci. A očividně to celé jde natočit tak, aby to nebylo sexistické (je to ovšem nutně tím, že jde o film natočený ženou?), chlípné a hloupé. Naopak je Dobrá vibrace překvapivě laskavou komedií, která si ze svého tématu dokáže dělat legraci, aniž by se svým postavám vysmívala. A právě díky tomu funguje nejlépe ve chvílích, kdy přestává být jen komedií o orgasmu a stává se filmem o dvou lidech, kteří se po letech společného života znovu učí být k sobě upřímní. I díky tomu jde o poměrně milý film. A to přece jen občas stačí.
Dobrá vibrace závěrem
Dobrá vibrace je přesně tím typem filmu, který mohl velmi snadno skončit jako laciná sexuální komedie plná prvoplánových vtípků. Kherici se ale naštěstí daří držet většinu času nad touhle hranicí a pod veškerou tou honbou za orgasmem nabídnout příběh o manželství, komunikaci a vzájemném porozumění. Cluzet s Lamy jsou navíc natolik sehraní, že dokážou utáhnout i momenty, kdy scénář trochu šlape vodu. Škoda jen, že tvůrci z tak neotřelého námětu nevytěžili ještě o něco víc. Dobrá vibrace tak není žádným překvapením roku, rozhodně ale ani filmem, u kterého by člověk litoval, že mu věnoval svůj čas…
Verdikt: 7 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Vendôme Films
