Na letošním festivalu v Cannes se promítal nejdražší jihokorejský snímek, který soutěžil také o Zlatou palmu. V Cannes Hope sklidil rozporuplné reakce hlavně za to, že nikdo nechápal, proč tento megafilm bojuje o takovou prestižní cenu. Nepanovali ale negativní ohlasy. Nyní od 10.9. vstoupil film do našich kin. My z redakce jsme na tuhle novinku byli zvědaví. V tomto článku se tedy s vámi podělíme, co na tento nejdražší snímek z Jižní Koreji říkáme. Tohle je recenze redakce na snímek Hope.
Recenze redakce na Hope
V odlehlé jihokorejské vesnici Hope Harbor dojde k sérii záhadných a násilných incidentů, které místní připisují neznámému tvorovi. Policejní náčelník Bum-seok a policistka Sung-ae se vydávají zjistit, co se skutečně stalo. Mezitím se do nedalekého lesa vypraví skupina lovců v čele se Sung-kim, aby záhadnou bytost vypátrali. Brzy se však z lovců stává kořist. Nic není takové, jak se na první pohled zdá, a to, co lidé považují za skutečnost, může být pouhým klamem. Z neznalosti a strachu se rodí nedůvěra, která postupně přerůstá v konflikt mezi lidmi. Události se začnou vymykat kontrole a zdánlivě izolovaný incident nabývá rozměrů katastrofy, jejíž důsledky mohou být až kosmické. (Vertical Entertainment)
Lenka Skříčilová
Hope Harbor je městečko, kde je větší pravděpodobnost, že se vám udělá blbě po domácí samohoňce než že se bude dít něco, co stojí za větší zmínku. Když žijete v DMZ, tak si svoje lokální problémy řešíte sami a svými vlastními způsoby. Ale co když přijde až tak velký trabl, že to možná nedáte a pomoc nikde? Co začne jako mrtvý zvíře na cestě, skončí něčím o dost víc … kosmickým. A hlavní otázkou proto je, jestli se povedlo skloubit všechny části a postupně se měnící žánry ve filmu, který svojí stopáží buď odradí a otráví, nebo na jeho konci nebudete chápat, kam všechny ty minuty zmizely, protože už se jde domů.
Hope je totiž film, který se celou dobu snaží tvářit jako obyčejný blockbuster plný akce a popkornu. Na druhou stranu nahazuje ať buď nápadně skoro až okatě, ale zároveň hodně nenápadně témata, které se dají přebrat i trochu jinak. Film se tedy dostává do bodu, kdy si divák může vybrat, jakou variantu by chtěl raději. O to víc je vtipné, že vlastně samotnou odpověď na tohle velké rozhodnutí nedostaneme. Místo toho divák dostane pocit, že ho film buď podvedl. Přeci jen, současný divák je zvyklý na to, že nedostane odpověď na všechny otázky. Ale výměnou za to požaduje alespoň něco, co ho na konci uspokojí tak moc, aby alespoň přemýšlel, jestli půjde i do případného pokračování.
A pokud jste neutekli hned během první tmy na konci filmu, tak vás tvůrce odmění tím, že vám místo bonusové scény do budoucna na přemýšlení, ukázal tu nejvíc zbytečnější informaci v historii současného filmu. Chci tím říct … po tom všem, mohlo by to být jako jinak? Nebo jde tou vstřícnější cestou, že vlastně šlo jenom o to bavit se dvě a půl hodiny nad něčím, co vám možná na konci nedávalo úplně smysl, ale byla to alespoň ta správná potřebná zábava.
Protože co dodá Hope, je nejdřív tajemná jízda ve své první hodině. Kdy od momentu odhalení monster přišla jízda už bez jakéhokoliv tajemství, pořádně krvavavá, pořádně monster a ano, místy i s dost nehezky vypadajícím CGI (čti s CGI na které jsme byli dekádu dvě zpátky zvyklí). Aby závěr přišel s úplně něčím jiným než se očekává od závěru podobného typu filmů. Kdy se ona cílová rovinka vlastně dost těm všem očekávání vysmívá.
Co je ale velice osvěžující, ale zároveň pro někoho může být problém, je nulové napojení na postavy úplně stejně jako na monstra samotná. Naznačení jakési možné mytologie? Jistě, máme. Koukej diváku na tu fešnou loď, která přistála v lese a je na ní poznat, že tam je už nějakou dobu bez toho, aby její majitelé dřív vyrazili na výlet z lese do města, a nikomu do té doby neublížili. Jenže my už víme, co byl důvod, proč vyrazili právě teď. Ale proč to víc rozebírat, když lidi tak jako tak monstra chtějí jenom zabít. Proč by tedy o postavách měl někdo chtít něco vědět, aby mu nebyli úplně ukradené, když ani lidé ve filmu nechtějí vědět nic o monstrech?
Protože jako obvykle narazíme na klasiku v žánru a důvod proč se na ní lidé rádi dívají: „Kdo je tedy skutečné monstrum tohohle příběhu?“. Ten, kdo zběsile střílí a teprve potom se ptá, co vlastně zastřelil? Jenže tím se dostáváme do toho, co jsem psala předtím. Opravdu to tak je nebo to má tak pouze působit? Ano, tenhle film bude lidi hodně rozdělovat. Takže se o něm bude hodně mluvit a hodně psát. Svým způsobem: mise splněna.
Hodnocení: 10/10
Tom Bejvl
Hope je v mnoha ohledech přesně tím velkým filmem, kterým chce být. Hong-džin Na dokáže servírovat působivou akci, která má energii, nápady a především vlastní rukopis. Potěší také žánrová rozmanitost a fakt, že se film nebojí vedle velkolepé podívané pracovat i s černým humorem. Přestože má Hope 160 minut, díky neustálému střídání různých typů scén dokáže pozornost udržet a ve svých nejlepších momentech nabízí opravdu strhující podívanou.
O něco méně přesvědčivá je samotná mytologie a svět filmu, které zatím působí spíše jako příprava půdy pro další dění. Některé otázky zůstávají nezodpovězené a několik postav působí spíše jako příslib něčeho, co teprve přijde. I přesto Hope funguje jako zajímavá a především řemeslně sebevědomá žánrovka, která dokazuje, že Hong-džin Na má na to natočit blockbuster světových měřítek. Teď už jen zbývá zjistit, zda se jeho velké plány v dalších dílech skutečně podaří naplnit.
Hodnocení: 7/10
Marek Lízal
Očekávání nebyla zrovna malá, a i přes ty rozporuplnější reakce z Cannes jsem se těšil. Den před projekcí jsem si doplnil od režiséra Hong-džin Na jeho deset let starší kousek Kvílení, abych se naladil na jeho styl (film doporučuji). Druhý den jsem tedy viděl Hope a já můžu říct, že se pro mě jedná bohužel o zklamání.
Má to parádní úvod. Výprava, kamera, atmosféra, a tajemný nádech mě pohltilo a bavil jsem se. Měl jsem pocit, že sleduji jednu z nejlepších věcí tohoto roku. Tady se poznala ta režijní práce Hong-džin Na, kdy mu jde hezky vybudovat atmosféru a diváka si zaháčkovat. Pak, ale pro mě přišel tvrdý náraz v podobě hnusných digitálních efektů, které vypadaly jak ze starých videoher. A co hůř? Všechno se odehrávalo za denního světla, takže o to více to bilo do očí. Pořád jsem se to ale snažil nevnímat tolik a nekazit si v té době skvěle našlapaný film. Problémy ale začali být bohužel i jinde.
Poté výborně zrežírované úvodní pasáží se pomalu začne skládat nějaký ten „děj“ okolo kterého jsou vystavěny nezajímavé postavy. Kdyby v tom filmu všichni umřeli, nikomu by to nevadilo. Jelikož se jedná o Korejský snímek, tak i zde dojde na pár humorných scén a jedna je opravdu šťavnatá. Při scéně, kdy jedna postava vypráví o tom, jak potřebovala na velkou a měl stažený půlky, jak nikdy v životě bude rozhodně patřit mezi ty nejzábavnější scény tohoto roku. Což je docela paradox, kdy se jedná o drsné, atmosférické scífko.
Samotné akce je hodně, ale ve většině případů se jedná o honičky, které se stanou hrozně rychle repetitivní, a to hnusné CGI tomu dvakrát nepomáhalo (finále bylo k smíchu). Je tady pořád do konce filmu povedená kamera, solidní hudba od skladatele Michaela Abelse (hudba k Nope od Peela), ale nemůžu se zbavit pocitu, že po tom skvělém úvodu to režisér asi přenechal někomu jinému ať si zablbne a on si může jít odpočinout. Protože ten úvod a zbytek filmu je strašný rozdíl. Čím blíže se blížil konec, tím více jsem si říkal, že to fakt převzal někdo jiný.
Film Hope má také naprosto zbytečnou dlouhou stopáž, která je ve finále nezasloužená. Přiznám se, že jsem chtěl z kina odejít, a to se mi dlouho nestalo. Ve filmu se začnou dít strašný kraviny, některý postavy přežijí nemožné a závěrečný 3 minuty, kdy se z prdele vytáhne mytologie, protože prostě to nemohli udělat dříve a lépe si připravit svět a půdu pro další díly (má to být trilogie), jsem jen nechápavě koukal na plátno. Za mě je konec filmu urážkou pro diváka, který chce vědět, proč se ve filmu dějí věci, které se dějí, ale místo toho sledujeme 160 minut běhání, neustálé pokřikování, podprůměrný scénář, kde hodně často slyšíme „ksindle chcípni…ksindl zasraný“. Za mě je Hope ve finále zklamáním a velmi neuspokojivým filmem, který měl být mnohem lepší. Úvod filmu budu opakovat byl parádní, zbytek už radši bez komentáře. Další díly ne, děkuji a na shledanou.
Hodnocení: 4/10
Tohle jsou naše dojmy a názory na nejdražší jihokorejský snímek Hope. Doufáme, že se vám text líbil a rozhodnete se podle něho zda se na film podíváte.
Zdroj titulního obrázku: Vertical Entertainment
