Christopher Nolan, jeden z nehlasitějších tvůrců současné doby. A jeho filmy. Samostatná kategorie nebo pouze pozlátko bez přesahu? Tohle je náš redakční názor na jeho filmy.
Ať už vnímáte Christophera Nolana jakkoliv, neodmyslitelně se řadí mezi tvůrce naší současné generace. A každý jeho film má co svému divákovi říct. Proto jsme si připravili jeho zásadní filmy a ke každému napsali pár slov.
Sledování (1998)
Přiznám se, že jsem si o Sledování nic nezjišťoval a prostě si ho pustil. A totéž doporučuji i vám. Nolan se už ve svém prvním filmu prezentuje jako velmi slušný řemeslník, který rozhodně ví, co dělá. Ať už jde o vyprávění, práci s atmosférou, střihem případně to, jak si divákem hraje. A ta hra s divákem je na filmu to nejlepší. Ze začátku jsem se lehce nudil. Moc tomu nepomáhalo to přeskakování v časových rovinách. Ale jakmile to v poslední čtvrtině začne do sebe zapadat, tak jsem si řekl jen: VAU! Měl jsem to celou dobu před očima, ale stejně mě Nolan napálil a pak to korunoval výbornou pointou. Po herecké stránce mi to přišlo trochu slabší, a většinu scén si pro sebe krade Alex Haw. Sledovaní je povedený snímek, který umí překvapit. (Pavel Hrubeš)
Memento (2000)
Memento, nejspíš můj první „divný film“. Snímek, který se postupně rozevírá, ukazuje všechno, co chtěl říct a daří se mu to na plné čáře. Protože na to jde přesně tak, jak správně má: ve spoustě momentech nejenom že cítíte s hlavním hrdinou, ale vy se dokonce jako on cítíte. Způsob dávkování informací není zmatečný, pouze dodává autentický pocit zmatení. A když už přijdete na princip práce s časem a vzpomínkami, tak ten pocit tak jako tak nezmizí. Pořád si budete přát vědět víc a dojít dál.
Všechno je dokonalé právě o to víc, jak obyčejně film na první pohled vypadá a působí. Nebo je to jenom vzpomínka obyčejnosti? A možná je to všechno i o jiných vzpomínkách, těch našich osobních. Plus ta jedna důležitá otázka: Pokud si nemohu vzpomenout, zmatená to, že určitá vzpomínka přestane existovat nebo na nás prostě jenom někde trpělivě čeká? (Lenka Skříčilová)
Insomnie (2002)
Po úspěchu Mementa dostal Christopher Nolan poprvé příležitost natočit hollywoodský film s velkými hvězdami. Místo toho, aby se pustil do dalšího originálního scénáře, překvapivě sáhl po remaku norského thrilleru Insomnie. Na první pohled se může zdát, že právě Insomnie je v jeho filmografii tak trochu přehlíženým titulem. Nestojí na složité práci s časem jako Memento, nenabízí velkolepé sci-fi koncepty jako Počátek nebo Interstellar a ani nejde o blockbuster typu trilogie o Temném rytíři. Přesto už zde Christopher Nolan jasně ukazuje témata, která ho budou fascinovat po zbytek kariéry – morální nejednoznačnost, psychologii člověka pod obrovským tlakem a otázku, zda lze vůbec utéct před vlastním svědomím.
Detektiv Will Dormer v podání Ala Pacina není klasickým filmovým hrdinou. Nolan z něj od začátku nedělá neomylného policistu, ale člověka, který udělá osudovou chybu a následně se snaží žít s jejími následky. Právě od tohoto momentu se Insomnie mění z detektivky v psychologický thriller, ve kterém není největším nepřítelem samotný vrah, ale Dormerovo vlastní svědomí. Nespavost zde přitom není jen fyzickým problémem. Je symbolem výčitek, které hlavního hrdinu pomalu připravují o schopnost racionálně uvažovat.
Velkou roli hraje i samotné prostředí Aljašky. Nekonečné denní světlo vytváří nepříjemnou atmosféru, ve které není možné uniknout ani na okamžik. Zatímco většina thrillerů spoléhá na tmu, Nolan pracuje přesně opačně. Čím více světla film nabízí, tím větší psychický tlak na hlavního hrdinu dopadá. I díky tomu působí Insomnie odlišně od většiny kriminálních thrillerů své doby.
Obrovskou devizou filmu je také herecké obsazení. Al Pacino podává velmi civilní a uvěřitelný výkon, který stojí především na drobných gestech a postupném psychickém rozpadu jeho postavy. Robin Williams pak překvapuje v jedné ze svých nejlepších dramatických rolí. Jeho vrah nepůsobí jako přehnaný filmový psychopat, ale jako inteligentní manipulátor, který si velmi rychle uvědomí, že s Dormerem sdílí více, než by si policista kdy připustil. Právě jejich vzájemná hra představuje nejsilnější část celého filmu.
Přestože Insomnie není po formální stránce tak experimentální jako Nolanovy pozdější filmy, už zde lze poznat jeho režijní rukopis. Precizní práce s napětím, důraz na psychologii postav i morální dilemata vytvářejí film, který nestaví na velkých akčních scénách ani šokujících zvratech, ale především na atmosféře a postupném rozkladu hlavního hrdiny. Nolan zde dokazuje, že dokáže diváka vtáhnout i bez komplikované vyprávěcí struktury.
Insomnie možná nepatří mezi nejčastěji zmiňované filmy Christophera Nolana, zároveň ale představuje velmi důležitý mezník jeho kariéry. Právě zde si definitivně vyzkoušel práci s velkým hollywoodským studiem a zároveň potvrdil, že ho nezajímají jednoznační hrdinové ani jednoduché odpovědi. Je to nenápadný, ale mimořádně kvalitní thriller, který sice nedosahuje monumentálnosti jeho pozdější tvorby, přesto už jasně ukazuje, proč se z Christophera Nolana během následujících let stal jeden z nejrespektovanějších režisérů současnosti. (Tom Bejvl).
Batman začíná (2005)
Začátek netopýří trilogie, která se zapsala do historie. Nolan vstoupil do komiksových vod, který v tehdejší době zažívali velký vzestup v Hollywoodu a bylo jasné, že po Spider-Manovi, X-Menech a dalších na scénu se vrátí po letech slavný a ikonický netopýří hrdina, který brání město Gotham. Po filmu Batman a Robin z roku 1997 se mohlo zdát, že nového Batmana asi nikdo moc brát vážně nebude. Vždyť si vzpomeňte na ty Batmanovy bradavky…ehm, dobře pardon, asi jsem to nemusel vytahovat. Nolan se tedy pustil na novou verzi tohoto hrdiny. NO, a Batman začíná byl nakonec blesk z čistého nebe, který potvrdil, že komiksovky nejsou jen pro mladší publikum.
Batman začíná je parádní origin příběh slavného ochránce Gothamu, kde to celé působí hodně realisticky, přesně tak jak to Nolan umí. Výborně se zde divák dozví, jak (a proč) se dostal Bruce Wayne tam kde ho všichni známe. Celý děj bych označil ve zkratce – realisticky špinavý film, pojednávající o zločinu v tom nejhorším městě na světě. Pamatujete si na Batmany od Tima Burtona, kde se spokojil pouze s flashbacky na vraždu rodičů Waynových? Tak tady si Nolan získal od fanoušků další velké uznání. Nolan tady skvěle vyobrazil výcvik Bruce, trauma z dětství, a To hlavní, motivaci chránit Gotham. To je něco s čím se tenhle snímek může chlubit. V první polovině filmu Nolan nenasadí oblek Batmana Waynovy, a to možná může být mínus pro někoho, ale pro mě osobně, jde nejspíš o tu lepší část filmu.
Celé to skvěle táhne výborný herecký výkon Christiana Balea, který je ve všech scén skvělý a se svými hereckými kolegy má super chemii. V čem snímek bohužel selhává je akční stránka. Tady si vybral Nolan slabší chvilku a šlo vidět, že se ještě v těchto věcech učí. Je to natočeno chaoticky, nepřehledně sestříhaný. A to je fakt velká škoda, protože při první scéně, kde se Batman objeví a natře to několika chlapům, tak si z akce nic divák neužije. Ale je to jen jediná věc na tomto filmu, co bych vytknul jinak je to skvělá věc, protože i přes tu slabší akci to Nolan nahoru tahá jinými věcmi jako je například atmosféra Gothamu. Plus je tady ten výborný soundtrack, kde dvojice Zimmer a Howard dokonale vytvořili nový motiv pro filmového Batmana a vždy je to radost poslouchat. (Marek Lízal)
Dokonalý trik (2006)
Nolan opäť pokročil vo svojom štýle nelineárneho rozprávania. Tentokrát vo viktoriánskom balení konkurenčného boja, pri ktorom je povolené všetko. Posadnutosť je témou Dokonalého triku a tento motív vidíme v odlišných úrovniach každej postavy, ktorú nám film predstavuje. Niekto je posadnutý svojou pravdou, niekto svojou výnimočnosťou, niekto tým, byť lepší a niekto iba túžbou po obyčajnom živote.
Za formálnou stránkou retrospektívneho rozprávania skrz súdne pojednávanie sa dostávame do spleti intríg vo forme denníkových záznamov dvoch konkurenčných stageových kúzelníkov zlatej éry. Jeden, z privilegovanej rodiny, ktorý išiel po tom čo chcel v živote robiť. Druhý, ktorého život doviedol k tomu, čo je jeho životným poslaním. Tieto dva odlišné štartovacie body sú predzvesťou ich vlastnej skazy, pretože ich túžba prekonať jeden druhého je formovaná prvotne pomstou, ktorá sa stane ich hnacím motorom. A ich súkromné životy sú iba divadelnou kulisou v ich ceste po tom byť lepší.
Elegantný Nolanov rukopis nás vedie v retrospektívnom rozprávaní retrospektívneho rozprávania v retrospektívnom rozprávaní, ktoré je vybudované tak umne, že sa v tom divák nestráca ani keď film vidí po prvý krát. Ale v tom je Nolnova sila, ktorú v Dokonalom triku dokázal rozvynúť naplno. Jeho filmy fungujú ešte lepšie pri opakovanom pozeraní, pretože pri ňom vidíte neustále nové a nové detaily tejto dokonalej mozaiky. Ani jedna veta v tomto filme nie je naviac. Každá vedie divíka ďalej po špirále motívov, ktorésa neustále prehlbujú až do finále samotného triku.
O hereckom obsadení alebo vizuále sa ani nemusíme rozprávať – je dotiahnuté na najlepšiu možnú úroveň. Hugh Jackman, Christian Bale, Michael Caine, Piper Perabo, Rebecca Hall, Scarlett Johansson, David Bowie a Andy Serkis. A k tomu dokonalá, temná a sužujúca hudba Davida Julyana. Neviem ako vy, ale ja si to idem pustiť znovu. (Martin Sugar)
Temný rytíř (2008)
Jsou filmy, o kterých už se napsalo dost a nemá cenu je stále opakovat. Temný rytíř je jedním z nich. Ale vím zároveň, že by to byla škoda, kdybych tady napsal v jedné větě, jaký je to film a šel dál. Pár vět tomu přeci jen věnuji.
Temný rytíř je jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob. Možná nejlepší, ale to už je na každém jednotlivci, co více preferuje. Nolan v Batman začíná skvěle vystavěl příběh Bruce Wayna/Batmana, dobře se vypořádal s noční můrou oné noci, kdy Bruce přišel o rodiče, a následně bezchybně postavil základy pro další díly téhle trilogie. Nolan v pokračování nasadil laťku výš, a dokonale předvádí, jak se mají natáčet sequely. Už jen úvodní sekvence přepadení banky, která je celá nasnímaná na IMAX kamery, je důkazem, že nás čeká výjimečné dílo, u kterého vám spadne čelist.
Temný rytíř je dokonalý snímek, kde se na plno předvede hlavní nemesis Batmana, Joker. Toho zde ztvárnil dnes bohužel zesnulý Heath Ledger, který předvedl nezapomenutelný výkon, za který byl oceněn Oscarem. Ledger dal do role VŠE, a na jeho výkonu to jde znát. Joker přinesl s sebou chaos. V prvním díle jsme dostali motiv strach. Jokerova motivace s proříznutým úsměvem je jasná už od samého začátku, chce být KRÁL. Král ve městě strachu, kde neexistují pravidla. A pokud něco Joker umí dokonale, pak je to rozhodně zakládat chaos, a strach.
Snímek má výborné napětí, kdy to celé vygraduje v to parádní finále, kde není akce, ale úžasná napíná konverzačka, která nikdy neomrzí. Jedna z věcí, co Nolan na svých filmech umí parádně jsou konce. Umí je vygradovat, chytnout diváka, a i několik minut po skončení ho nepustit. Temný rytíř je snímek, který se neokouká a je vždy radost ho sledovat i po stopadesátý. Celé to pak perfektně podtrhává soundtrack skvělého skladatelského dua Hanze Zimmera a Jamese Newtona Howarda. (Marek Lízal)
Počátek (2010)
Počátek je možná nejčistší ukázkou toho, proč je Christopher Nolan považován za jednoho z nejvýraznějších filmařů současnosti. Po úspěchu Batman začíná a Temného rytíře dostal možnost realizovat svůj dlouho připravovaný originální projekt a výsledkem se stal nejen jeden z nejlepších sci-fi filmů 21. století, ale také důkaz, že Nolan dokáže vytvořit obrovský filmový svět bez opory v existující předloze. Myšlenka cestování ve snech je zde rozpracována do fascinujícího konceptu, který má vlastní pravidla, ale zároveň nikdy nepůsobí jako samoúčelná hra s divákem.
Na první pohled je Počátek velkolepým špionážním blockbusterem o týmu, který se snaží vnuknout myšlenku do mysli cílového člověka. Nolan ale pod touto atraktivní zápletkou vypráví mnohem osobnější příběh o vině, ztrátě a neschopnosti odpoutat se od minulosti. Postava Dominica Cobba v podání Leonarda DiCapria není jen vůdcem akčního týmu, ale především člověkem, kterého pronásledují vlastní vzpomínky a rozhodnutí. Právě emocionální rovina dává filmu další vrstvu a ukazuje, že Nolanovi nikdy nejde pouze o velkolepý koncept.
Počátek je zároveň jedním z těch filmů, které s každým dalším zhlédnutím odhalují nové detaily. Nolan dokáže spojit komplexní vyprávění, chytrý scénář a obrovskou blockbusterovou podívanou způsobem, který působí téměř unikátně. Akční sekvence jako honička v Mombase, nulová gravitace v hotelu nebo závěr v horách jsou nejen technicky působivé, ale zároveň mají jasnou funkci v rámci příběhu.
Velkou zásluhu na síle filmu má také audiovizuální stránka. Kamera Wallyho Pfistera vytváří nezapomenutelné obrazy, zatímco hudba Hanse Zimmera patří mezi jeho nejvýraznější soundtracky a dodává filmu obrovskou intenzitu. Počátek je ukázkou toho, jak mohou vedle sebe fungovat inteligentní sci-fi, emocionální drama i obrovský letní blockbuster.
Právě v tom spočívá jeho největší síla. Nolan vytvořil film, který dokáže fungovat jako čistá zábava, ale zároveň nabízí množství témat k přemýšlení. Stejně jako Temný rytíř nebo Interstellar je Počátek filmem, který odměňuje opakované sledování a potvrzuje, že Nolan patří mezi režiséry, kteří dokážou spojit uměleckou ambici s velkolepou hollywoodskou podívanou. (Tom Bejvl)
Temný rytíř povstal (2012)
Ať už jsi si myslíte cokoliv o předchozích filmech režiséra Christophera Nolana jedno je nepopíratelný fakt. S každým dalším filmem překonává jisté hranice. I tady se mu to povedlo do jisté míry. Po konci Temného rytíře snad každý fanoušek spekuloval co bude dál, a protože se vědělo, že Nolan chce natočit jen tři filmy, tak logicky muselo přijít epické vyvrcholení. Nedovedu si představit, jak velký tlak musel být vyvíjen na Nolana, a to jak ze strany fanoušků, tak i studia.
Všichni jsem doufali, že třetí část překoná vynikající dvojku, a nebo se jí alespoň vyrovná ve všech ohledech. To se bohužel u mě nestalo. Přesto nemusím být smutný, protože výsledek je jen o trochu, horší než předchozí díl. Jeho největší síla a zároveň slabost je v tom, že se chce rozloučit s ochráncem Gothamu ve velkém stylu. Nolan tento film zasytil opravdu velkým počtem postav, kterým se nemůže rovnoměrně věnovat. Nejvíce to platí o ženských postavách. Hodně je na filmu vidět, že je krátký. Několikrát mě při sledování napadlo, že by to chtělo některé scény trochu prodloužit. Samotný film odstartuje příjemný prologem, který ukáže směr jaký film půjde. Pak se rozběhne příběh a divák nestačí skoro dýchat potom co vidí. První půlka je pomalejší a působí překombinovaně. Naopak druhá působí jistěji, a ví co chce říci a ukázat, a v každé scéně nás připravuje na epické vyvrcholení.
Samotný konec je skoro geniální až na posledních pár minut. Technická stránka filmu je snad vymazlenější než u Počátku. Všechny kulisy a město působí neuvěřitelně realisticky. Díky tomu se Vám atmosféra filmu dostane pod kůží mnohem snaž. Akční scény jsou parádní a to nemusí předvádět nějak ohromnou velkolepost. Mrazilo mě v zádech při prvním souboji Batmana s Banem a strašně moc jsem si ho užil. A tento souboj je pak překoná v závěrečném duelu uprostřed města. Herci jsou parádní ať už jde o stálici – Bale, Oldman, Freeman či Caine, tak i o nováčky Anne Hathaway, Hardy, Gordon-Levitt či Marion Cotillard. Christoper Nolan natočil parádní vyvrcholení trilogie, které skvěle funguje, i přestože má několik chybiček. (Pavel Hrubeš)
Interstellar (2014)
Nolan to opět dokázal a natočil skoro dokonalou podívanou, ale tentokrát ne pro všechny. Většina režiséru si chce v průběhu kariéry natočit nějaký ten osobní film. Film, který točí pro sebe a doufá, že se bude líbit i fanouškům. A jelikož je Nolan velký fanda do 2001: Vesmírné odysey, tak se rozhodl, že natočí něco podobného pro naše století. Je velmi hezké, že dostal velkou podporu od studií, které si ho váží za všechny jeho předchozí filmy, což se v Hollywoodu už, tak často neděje. A Nolan z toho vytěžil maximum.
A já mu to sežral i s navijákem. Největším problémem Interstellaru bude velké očekávání od všech. Nolan je prostě značka prvotřídní kvality a bezkonkurenční filmařiny. Divák, který viděl trailery bude očekávat trochu něco jiného, než dostane. Na jednu stranu je to fajn, jelikož Interstellar klame tělem, ale na tu druhou to spoustě lidem nesedne a nikdo jim to nemůže mít za zlé.
Tohle není typický sci-fi blockbuster, ale komorní sci-fi s rodinnými hodnoty za 165 miliónů. Jakmile si tohle uvědomíte a přistoupíte na to, tak Vás čeká neskutečně silný film. Jsem moc rád, že Nolan dokázal obyčejný scénám dát patřičné emoce, které nás dostávají do kolen.
Co se týče samotného vyprávění, tak jsem hodně spokojený, jelikož co se ze začátku jeví jako trochu zbytečně zdlouhavé, je pak ve správné okamžiku uvedeno na správnou míru a díky tomu se na to dá nahlížet jinak. První půlka je správně spielbergovská. Seznámení s postavy, vykreslení světa a hlavně rodinné vztahy mezi otcem a dcerou. Navíc je tam ta správná atmosféra, která pohání postavy kupředu.
Druhá půle mě bavilo o dost více, jelikož je taky divácky vděčnější. Jakmile se podíváme do vesmíru, tak je to naprostá lahoda pro oči. Je to pomalé, ale atmosféra je tam skvělá. Průlet kolem Saturnových prstenců je naprosto perfektní. To samé nemohu říci o červí díře, ale to je dáno úhlem pohledu a diváckou preferencí. A pak konečně přijde objevování nových světů, které je správně dobrodružné a nechybí mu adrenalin, akce a pointa. Rád bych se rozepsal podrobněji, ale to by bylo až velké spoilerovaní a navíc čím méně víte, tím líp. Řeknu, jen že každá návštěva nového světa je perfektní a je radost na to koukat. Mnohým se nelíbí doslovné zakončení snímku, ale já s ním tedy problém nemám ani v nejmenším, jelikož mi to opět připomnělo Spielberga.
Herci to tady nemají vůbec lehké. Největší prostor dostal Matthew McConaughey, který doslova nese film na svých bedrech. Jeho zarputilost, odvaha, a to že se nevzdává v tváří v tvář jasné prohře, je tak inspirující. Ke všemu navíc je to obyčejný hrdina, se kterým se může každý ztotožnit, milujíce otec od rodiny, který se vydá zahranit svět pro celé lidstvo a hlavně pro svoje děti. Je to patetické a kýčovité, ale mě to neskutečně bere. Anne Hathaway hraje dobře a nemám s ní žádný problém a bavila mě. Totéž mohu říci o Jessice Chastain, od které jsem čekal trochu více. Wes Bentley a David Gyasi mě mile překvapili, jelikož nebyli do počtu. Nezklamal ani Michael Caine či John Lithgow (Trinity z Dextra). Jsem hodně rád, že trailery neukázaly Matta Damona, který je ve své roli hodně dobrý. Přesto se Nolanovi povedlo ještě něco zajímavějšího, udělat inteligentního robota, který nás bude dojímat, bude nás bavit a někteří si ho oblíbí více, než lidské postavy.
Po vizuální a zvukové stránce je to naprostá paráda. Nádherné záběry, které na velkém plátně jsou působivé, jako málo co. Zvuk je občas puštěn na maximum, jako při startu raketoplánu, abychom se dostali do správné nálady. Zimmer umí nahnat správné mrazení v zádech několika skladbami.
Co se týče scén, tak se mi hodně líbila úvodní honička, odchod z domu, prolétání kolem Saturnu, celá sekvence na první planetě, staré video záznamy (měl jsem co dělat, aby mě neukáply slzy), druhá planeta, boj o záchranu, připojování na padající část lodi (nejskvělejší moment filmu), hodinky, časoprostorová knihovna a závěr. Je to napsáno dost stručně, abych nespoileroval, ale kdo to viděl pochopí.
Trošku mě mrzelo, že pozemská linie není úplně vygradovaná a spoustu věcí mi tam chybělo. Mrzelo mě jakým způsobem Nolan pracuje s lidmi, kteří zůstali na Zemi, že prostě řeknou pár dialogů a jede se dál. Jsou to chybí, které mi přijdou, že jsou tam jen kvůli tomu, aby se stáhla délka stopáže. Interstellar je jeden z nejlepších filmů od Chrise Nolana, a je to jeden z nejkrásnější kino-zážitku, kdy jsem se na tři hodiny přesunul do jiného světa a fandil hlavnímu hrdinovi, aby se mu podařilo zachránit lidstvo. (Pavel Hrubeš)
Dunkerk (2017)
Po Počátku, Interstellaru a trilogii o Temném rytíři se Christopher Nolan rozhodl natočit film z úplně jiného prostředí – válečné drama inspirované skutečnými událostmi evakuace z Dunkerku během druhé světové války. Právě proto mohl být Dunkerk pro některé diváky překvapením. Nolan byl dlouhodobě známý především díky chytrým sci-fi konceptům, nelineárnímu vyprávění a závěrům, které dokázaly diváka šokovat. U Dunkerku ale žádný velký zvrat ani fantastický prvek nepřichází. Nolan místo toho ukazuje, že jeho filmařský rukopis funguje i v rámci zdánlivě tradičního válečného filmu.
Síla Dunkerku spočívá především v jeho formě. Nolan příběh rozděluje do tří vzájemně propojených linií – pláž, moře a vzduch – přičemž každá se odehrává v jiném časovém úseku. Tento přístup vytváří specifický pocit napětí a dezorientace, který dokonale odpovídá atmosféře chaosu a nejistoty, ve které se vojáci nacházejí. Dunkerk není klasickým válečným filmem plným dlouhých dialogů nebo velkých proslovů, ale především intenzivním zážitkem o přežití.
Nolan se soustředí na obyčejné vojáky a jejich strach, vyčerpání i zoufalou snahu dostat se domů. Postavy nejsou budovány prostřednictvím dlouhých životopisných scén, ale skrze samotné situace, ve kterých se ocitají. I proto zde vedle známých herců jako Tom Hardy, Kenneth Branagh nebo Mark Rylance dostávají prostor především mladší představitelé, kteří filmu dodávají potřebný pocit autenticity.
Obrovskou roli hraje také audiovizuální stránka. Kamera Hoyteho van Hoytemy dokáže v IMAX formátu zachytit obrovskou intenzitu bojů ve vzduchu i bezmoc vojáků na pláži, zatímco hudba Hanse Zimmera patří mezi nejsilnější prvky filmu. Neustálé napětí, zvuk letadel a tikání hodin vytvářejí pocit, že hrozba může přijít kdykoliv.
Dunkerk možná není Nolanovým nejkomplexnějším filmem po stránce myšlenek a nenabízí typický „nolanovský“ mindfuck jako Počátek nebo Interstellar. To ale ani není jeho cílem. Nolan místo toho vytvořil jeden z nejintenzivnějších válečných filmů moderní doby, který dokazuje, že k vytvoření silného filmového zážitku nepotřebuje složitý koncept – někdy stačí samotný boj člověka o přežití. (Tom Bejvl)
Tenet (2020)
Tenet je ten druh film, který čím víckrát vidíte, tak je díky tomu lepší a lepší. Tenhle na první pohled nesourodý mix, by se nejspíš jinému tvůrci rozpadnul pod rukama a do půl hodiny by nedával smysl (a nejspíš i hodně nudil), je ve skutečnosti nezapomenutelný zážitek. Tenet je příjemná skládačka, která s každým dalším kouskem dává zase o trochu větší smysl. Zatímco vám klasické tvůrčí triky odvádí pozornost, aby jste se chtěli podívat znovu, protože nemáte šanci pochytat všechny míčky.
A byla poměrně zábava vyjít z kina za stavu, že každý měl vlastně říct co jiného, myslet si něco jiného. Včetně toho, jestli to chce vidět znovu, aby si mohl říct, že potom už pochytal všechno. Tedy, je velká šance, že něco zůstane skryto napořád. Ale není tohle tím nejlepším důkazem dobrého filmu? Že si ho máte chuť pustit znovu. Ať už je individuální důvod jakýkoliv. (Lenka Skříčilová)
Oppenheimer (2023)
Po trilogii o Temném rytíři, Počátku nebo Interstellaru už bylo jasné, že Christopher Nolan patří mezi nejvýraznější filmaře současnosti a že i zdánlivě vyčerpaným žánrům dokáže dodat něco nového. U Oppenheimera se proto nedalo čekat obyčejné životopisné drama a Nolan opět dokázal, že dokáže známou historickou událost převést do podoby velkolepého filmového zážitku. Příběh J. Roberta Oppenheimera, otce atomové bomby, nevypráví jako jednoduchý portrét génia, ale jako komplexní studii člověka, který stojí na hraně mezi vědeckým úspěchem a morální katastrofou.
Nolan se vyhýbá černobílému pohledu na hlavního hrdinu. Oppenheimer není vykreslen ani jako bezchybný vizionář, ani jako čistý viník. Je to člověk, který pomohl vytvořit jednu z nejzásadnějších technologií v dějinách lidstva, zároveň ale postupně začíná čelit pocitu viny a důsledkům svého objevu. Film díky tomu místy působí téměř jako psychologický thriller, kdy sledujeme člověka, kterého vlastní úspěch začne postupně ničit.
Stejně jako u Dunkerku nebo Počátku Nolan opět pracuje s unikátní strukturou vyprávění. Kombinace barevných a černobílých pasáží, různé úhly pohledu a postupné skládání jednotlivých částí příběhu vytvářejí dojem obrovského puzzle, jehož význam naplno doceníme až v závěru. Oppenheimer tak není jen historický film, ale především tragédie o vědecké ambici, politice a odpovědnosti.
Velkou zásluhu na síle filmu má také technická stránka. Kamera Hoyteho van Hoytemy, hudba Ludwiga Göranssona i Nolanův důraz na praktické efekty vytvářejí mimořádně intenzivní zážitek, přičemž samotný test Trinity patří mezi nejsilnější momenty filmu. Nolan dokáže i bez tradiční akční podívané vybudovat obrovské napětí a ukázat, že největší hrozby mohou vzniknout z lidské touhy posunout hranice poznání.
Oppenheimer v závěru přerůstá v silné politické a soudní drama, které ukazuje následky Projektu Manhattan a dopad studené války na samotného Oppenheimera. Film zároveň působí až děsivě aktuálně, protože připomíná, jak nebezpečná může být schopnost lidstva vytvořit něco, co už nedokáže plně kontrolovat.
Cillian Murphy v hlavní roli předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů a společně s výborným hereckým obsazením dodává filmu potřebnou lidskost. Oppenheimer je tak dalším Nolanovým zásadním dílem – filmem, který není jen životopisem slavného vědce, ale komplexní úvahou nad vinou, mocí a budoucností lidstva. (Tom Bejvl)
Odyssea (2026)
V době, kdy vzniká tento článek se jedná o nejnovější a prozatím poslední snímek, co Nolan natočil. Odyssea je první film v historii, která je natočena kompletně na IMAX kamery. A proto díky velké práci všech na tomto filmu, kdy se kamery, technická stránka a všechno okolo dokonale sešlo, že se postarali o to, že i za spousty let Odyssea nebude stárnout a budeme se kochat nad tou perfektní filmařskou prací.
Odyssea je majestátní snímek, kde se řeší téma o tom, jaké drtivé následky pro jedince i společnost má to, když se v cestě za vítězstvím překročí všechny hranice a popřou se hodnoty, které do té považovaly za jasně dané. Od začátku do konce to má fantastické tempo, kdy Nolan klasicky vypráví nelineárně, hraje si s perspektivou a hluchá místa zde prakticky nenajdeme. Při stopáži 3 hodin se to nevleče a měl jsem pocit, že to má něco přes 2 hodiny. Byl jsem na tom 3x v kině a pokaždé to krásně uteče a nemám pocit, že by tam bylo něco navíc.
Film je technicky, herecky, hudebně, zvukově, a i po režijní práci naprostá špica! Nolan nedávno v rozhovoru zmiňoval, že by rád někdy natočil horor. Tady do tohoto mého oblíbeného žánru párkrát vkročil (pasáž s Kyklopem je skvěle zpracovaná) a v jeden moment předvedl totální body horor (vrtěl jsem se radostí). Odyssea je dalším krásným příkladem toho, proč milujeme filmy a chodíme na ně do kina. Aby, když se zhasnou světla, jsme zapomněli na okolní svět a ponořili se do jiného světa, postav a toho, co film chce odvyprávět a královsky se bavit. Jako fanoušek kinematografie jsem byl naplněn. Christopher Nolan je geniální tvůrce, vizionář a režisér jenž baví miliony diváků a věřím, že bavit bude ještě mnoho let. (Marek Lízal)
Jaký je váš nejoblíbenější film Christophera Nolana? Shodnete se s našimi názory na jeho tvorbu? Klidně se podělte o své názory.
Víc článků, seznamů, seznamů a recenzí najdete na našich stránkách.
Zdroj titulního obrázku: Christopher Nolan
