Krásný zimní den vám přeji. Rád bych vás přivítal u dnešní seriálové recenze. V dnešním článku si rozebereme minisérii, kterou můžete objevit na Netflixu. Řeč bude o minisérii se jménem To monstrum ve mně. Minisérie má osm svižných a úderných dílů, a dostaneme v ní povedené psychologické drama. Úvodní a krátký text máme za sebou a teď jdeme na samotnou recenzi minisérie To monstrum ve mně!!!
PS: Pokud máte rádi minisérie, tak si určitě dejte Rána bleskem a Do posledního samuraje.
Recenze minisérie To monstrum ve mně
Slavnou spisovatelku vtáhne do zvrácené psychologické hry její bohatý a mocný nový soused, který má možná na rukou krev. (oficiální text distributora)
Šikovný tvůrce
Minisérii si vzal na starost tvůrce Gabe Rotter a podílel se i na samotném scénáři. Rotter nemá podle IMDb moc bohatou kariéru. Ale když se kouknete podrobně, tak zjistíte, že pracoval na posledních řadách slavného seriálu Akta X, a tam se zkušenosti dají nabrat velmi snadno a rychle. Rotter možná nemá svou filmografii natřískanou hity, ale to nic nemění na tom, že s touto minisérii odvedl kus dobré práce.
V první řadě bych rád Rottera pochválil za to, že jde o originální příběh. Žádná adaptace slavné knihy, žádné opravdové zločiny. Prostě originální příběh s nově vytvořenými charaktery. A tady ty charaktery stojí opravdu za to, protože jsou to lidé z masa a kostí, plný chyb, hněvu a zlosti. Mají obrovskou touhu uspět, nebojí se ubližovat druhým i sobě, a dokáží zajít dál, než ostatní. A tohle se Rotterovi a ostatním scénáristům povedlo skvěle prodat. Obrovskou pochvalu si scénáristé zaslouží za strhují a výborně napsané dialogové výměny mezi hlavními hrdiny. A nejen mezi nimi. Dialogy jsou silnou stránku tohoto projektu.
Výborní herci
Můžete mít nejlepší scénář na světě, ale pokud nebudete mít šikovné a kvalitní herce, tak to budou jen slova na papíru. Hlavním důvodem, proč jsem této minisérie dal šanci je herecké obsazení. To je zde luxusní. Claire Dance je herecká matadorka a za svou roli Carrie v seriálu Homeland získala všechny možné ceny. Dance byla v té roli výborná a podobný stylem hraje i zde. Herečka tyhle zlomené ženské hrdinky umí skvěle. Díky jejímu uchopení hned na první dobrou cítíte všechny emoce. Vnímáte s čím si prochází, s čím bojuje každý den, a jak moc se trápí. A taky si všímáte, jak v ní roste zlost, odpor a strach. Dance má komplexně napsanou roli a byla radost sledovat, jak se její postava chová a začíná si uvědomovat nepříjemnou skutečnost.
Matthew Rhys má velmi vděčnou roli a zahrál jí skvěle. Mám Rhyse rád od dob The Americans, kde byl perfektní, a i tady znovu dokazuje, že je to velmi šikovný a dobrý herec. Rhys si svou roli užívá, krade si jednotlivé scény a momenty pro sebe. Strhává na sebe pozornost, dokáže svým výkonem měnit tón scén a následně změní i celkovou atmosféru daného momentu. Je charismatický, sebevědomí a skvěle předstírá. A když mu spadne ta jeho pečlivě nasazená maska a on ukáže své pravé emoce, tak je to výborné.
Brittany Snow je tady hodně fajn a krásně svou roli zvládla. Její postava moc hezky klame tělem. Budete si myslet, že je to hloupá naivka, ale ve skutečnosti je mnohem chytřejší, než se na první pohled zdá. Potěšilo mě, že jsem po delší době viděl seriálového veterána Jonathana Bankse (Breaking Bad). Banks si svou roli užívá a propůjčil své roli obrovské charisma a dal jí náznak antické tragédie.
Hezká vizuální stránka
Hodně mi sedla audiovizuální stránka, kterou minisérie má. Od úvodních titulků, přes práci s kamerou a hudbou. Kamera je tady skvělá a vytváří nepříjemnou a hutnou atmosféru, a dokáže navodit pocit nebezpečí. Máme tu netypické úhly záběrování, odrazy skrze sklo a zrcadla, a pak detaily na tváře hlavních hrdinů, kde vidíte všechny emoce. Hudba parádně dotváří tísnivou a znepokojivou atmosféru, a když je potřeba, tak přijde trefně zvolený zvolená písnička – Psycho Killer od Iggyho Popa nebo Let’s Dance od Bowieho.
Zápory
Čistě z mého pohledu je největším nedostatkem to, že je to místy velmi předvídatelné. Tvůrci nás zkusí několikrát zmást, navodit pocit, že to celé bude komplikovanější a přijde tam nějaký nečekaný zvrat, jenž celý příběh obrátí naruby. Hezky k tomu směřují, aby si to následně rozmysleli a šli více přímočařejší cestou. Nicméně ta přímočařejší cesta souzní s hlavní myšlenkou a pointou, takže to tvůrcům nelze mít tolik za zlé. Přesto si myslím, že kdyby nechali diváky mnohem déle na pochybách, tak by to bylo o dost lepší.
Druhá věc, o které jsem přesvědčený, že mnoho divákům bude vadit jsou chyby a nelogické chování. Taky mě to štvalo, že se postavy chovaly hloupě a nelogicky. Na druhou stranu to v některých momentech byl účel. Tvůrci chtěli ukázat, jak se postavy chovají pod tlakem, že nejsou tak chytrý jak si osobě myslí, a že když na to přijde, tak dělají jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Zvláště pod vlivem emocí.
Pár slov na závěr a hodnocení minisérie To monstrum ve mně
To monstrum ve mně je povedená a zajímavá minisérie, která mi sedla a bavila mě. Trochu mě mrzelo, že tvůrci vyloží karty na stůl moc brzy a mnohdy sází na přímočařejší vývoj. Naštěstí pro nás jsou tady fantastický herci, kteří si to kradou pro sebe a sledovat jak hrají a mluví stojí za to. Není to dokonalá podívaná, ale pokud máte rádi psychologické dramata, tak budete hodně moc spokojený.
Hodnocení: 7/10
Toto byla má recenze na zajímavou a povedenou minisérii To monstrum ve mně. Pokud máte rádi psychologické hry na kočku a na myč, tak tady budete spokojený.
Zdroj titulního obrázku: Netflix
