Záběry policejní kamery odhalují, jak se ze sousedského sporu stal vražedný konflikt. Dokument o strachu, předsudcích a SUB: doktríně Stand your ground…
Dokument Dokonalá sousedka byl uveden již na začátku roku na Filmovém festivalu Sundance, který je vnímán jako největší každoroční přehlídka nezávislých filmů, Geeta Gandbhir na letošním ročníku poté dostala cenu za nejlepší režii dokumentu. Netflix následně koupil práva za 5 milionů dolarů, dorazil na něj 17. 10. 2025. Jen za první tři dny dokument na Netflixu zaznamenal 16,7 milionu zhlédnutí, začíná se poté pomalu mluvit také o možnosti, že by si dokument mohl dojít pro nominaci na Oscara. Jaký ovšem výsledný dokument je?
Dokonalá sousedka – Konflikt mezi sousedkami vedl k vraždě
Základem pro dokument je konkrétně skutečná vražda Ajike „A.J.“ Shantrell Owens. Ta byla 2. 7. 2023 zastřelena svou sousedkou Susan Louise Lorincz jednou přesně mířenou střelou do hrudi. Jednalo se o eskalaci dlouhodobého konfliktu dvou sousedek, kdy pachatelka měla především problém s tím, že si děti v prostoru sousedícím s jejím domem. Lorincz měla často sama děti verbálně napadat, i když poté nejde s jistotou prohlásit, je zřejmé, že celý incident, který vyústil ve vraždu Owens, měl rasový motiv, dle indicií byla Lorincz v první řadě rasistkou, která měla problém už jenom s černými dětmi ve své blízkosti.
Režisérka Gandbhir se k realizaci dokumentu dostala díky tomu, že její švagrová byla nejlepší kamarádkou oběti. K vraždě navíc došlo na Floridě, kde pachatelka mohla využít zákon o právu na sebeobranu („Stand Your Ground“), podobně jako George Zimmerman, který v roce 2012 zastřelil 17letého Trayvona Martina a tvrdil, že šlo o sebeobranu.
Právě proto se Gandbhir vydala na Floridu, aby mohla začít celý případ dokumentovat. Film konkrétně zkoumá spory vedoucí až ke střelbě pomocí záznamů z tělových kamer policistů a dodává tak nutný kontext. Do velké míry nevypovídá jenom o jednom konkrétním případu, ale společnosti jako takové.
Autentický dokument
Samotný dokument začíná vraždou, následně se ovšem vrací v čase, aby dokument jasně vykreslil, jak přesně postupně události k celému tragickému závěru vedly. Komplikované vztahy pomalu eskalovaly, konflikty mezi nevrlou sousedkou a matkou čtyř dětí postupně nabíraly grády. Od prvního volání na linku 911 po finální vyřčení soudu nabízí dokument velmi specifický true crime projekt. A navíc přesně takový, který už nyní vyvolává formu diskuzí.
Téma zákonů o sebeobraně může být snadno vnímáno jako kontroverzní, zejména proto, že tyto zákony lze někdy zneužít. Mohou totiž svým způsobem ospravedlnit násilné chování. Není překvapením, že smrt A. J. Owense vyvolala protesty komunity, která byla přesvědčena, že s Lorincz by bylo zacházeno jinak, pokud by situace byla opačná – tedy kdyby černá žena zastřelila bělošku.
Zákony o sebeobraně mohou být dlouhodobě zneužívané a mohou být snadným nástrojem na to, jak obhájit něčí vraždu. Dokument se skrze to stává formou sociální sondy, která poukazuje na to, jak mohou sousedské konflikty brutálně eskalovat. I když se poté pro Gandbhir jedná o poměrně osobní téma, přistupuje k němu s formou odstupu.
Dokument, ze kterého je snadné ledacos vyvodit
Žádné interpretování, žádný dodatečný komentář, žádný širší kontext k podobným případům. Pouze záznamy policejních tělových kamer a kamer ze sousedství, které rekonstruují eskalující konflikt od počátku do konce.
Lorincz se od počátku jeví jako žena, která primárně upřednostňuje volání na 911 a jeví se jako jasný prototyp Karen – jedná se o výraz pro privilegovanou bílou ženu, která zneužívá svou společenskou pozici k nadměrnému kontrolování ostatních, stěžování si a zastrašování, často vůči menšinám nebo lidem s nižším společenským postavením. Volání policie kvůli banalitám, snaha o kontrolu nad pozemkem sousedství, využívání svého sociálního postavení. Takové Městečko South Park si z termínu Karen nejednou utahovalo, Dokonalá sousedka jí prezentuje v nejčistší formě.
Nutně to ovšem neznamená, že by byla Susan Louise Lorincz hned ideálním kandidátem na ústřední postavu další série Monstrum. Dokument se nesnaží zakrýt, že děti Lorincz často provokovaly, nelze je proto vnímat jen jako čisté oběti rasistických urážek, jež by bylo možné obrátit proti ní samotné jako ‚bílé špíně´(obracování rasistického chování bílých lidí proti nim samotným) – i když by jistě mohli snadno argumentovat, že provokovat rasistickou ježibabu může být stimulující.
Dokument samozřejmě nemůže objasnit, co se Lorincz honilo v hlavě, každý si pak musí ujasnit, zda snad dokument v jeho očích dokáže nějak obhájit vraždu matky čtyř dětí jako polehčující okolnost. Dokonalá sousedka tím do velké míry vyvolává více otázek nežli odpovědi, svým způsobem se ukazuje, že se Gandbhir dotýká palčivějšího tématu, které nekončí jen u jednoho případu.
Dokonalá sousedka nemůže mít ironičtější název
Dokument sice v jistých momentech neočerňuje Lorincz za každou cenu, na druhou stranu se jí ovšem nesnaží nějak přehnaně bránit. Z dokumentu postupně vyplývá, že je Lorincz velmi manipulativní osoba, která dokáže tahat za nos své okolí i policejní orgány. Drobné incidenty prezentovala ve svůj prospěch, zkreslovala skutečnost, aby z ní ve finále vyšla jako lepší člověk.
A mohla snad teoreticky z vraždy vyjít jako žena, která bude zproštěna viny a ponechána na svobodě. I díky diskuzím, které jsou od uvedení filmu s dokumentem spojené, může do velké míry záležet na úhlu pohledu, do velké míry se ovšem může snadno ukázat, že sousedství nebylo problémem – byla jím samotná Lorincz. A je opravdu těžké snažit si v jejím případě hrát na ďáblova advokáta.
Gandbhir je vynalézavá a očividně si dokáže s materiálem dostatečně vyhrát. Když už tak archivní záznamy nutně nějaký stěžejní moment neukazují přímo, Gandbhir se alespoň opírá o zvuk z nejbližší kamery.
Svým způsobem je to sofistikované rozhodnutí, protože sázka na rekonstrukci osudné střelby by svým způsobem shodila formu celého dokumentu. Gandbhir si tak za svou vizí stojí, nutně ovšem vždy nemusí dodávat tu nejlepší satisfakci. A je pravděpodobné, že nejspíše forma vyloženě neosloví ty, kteří nemají rádi když je i dokument nechává tak trochu tápat. Vize je to ovšem působivá a dost možná minimálně v rámci true crime dokumentů revoluční.
Profesionální a hodní policisté nebo pouze póza?
Výraznou roli ve filmu samozřejmě sehrává policie. Dokument jí nějak nesoudí, policisty skrze záznamy z jejich tělových kamer prezentuje profesionálně, jako ty rozumné, kteří se snaží de-eskalovat, jednoduše jako ztělesněné obránce zákona a pořádku, kteří přesto pasivním přístupem umožňují, aby rasistické sklony Lorincz postupně eskalovaly.
Dokument vychází z oficiálních zákonů, odmítnutím intepretací či společenských kontextů tak nemůže moc adresovat selhávání policejního systému. Často takových, které jsou zakořeněné v předsudcích, policisté si tak nutně nemusí vždy uvědomit, že nadržují bílé pachatelce, černé oběti jsou naopak často snadno zvýhodněné kvůli tomu, že jsou černé. Všichni policisté nemusí být nutně rasisté, celý systém nicméně stojí na principech, které rasové nerovnosti do velké míry udržují.
Gandbhir je tvůrkyně, která dokáže pracovat s emocemi. Zvolením těch ideálních záběrů, které snadno vyvolávají emoce v těch správných momentech. Nejvýraznější na něm pořád bude především audiovizuální forma, za pochodu přesto zamrzí, že se dokument dotýká palčivějších témat, na které by se mohl zaměřit ještě důrazněji. Vražda A. J. Owens je sice tragédií, nejedná se ovšem o ojedinělý případ, který by snadno poukazoval na selhávání systému. Kvalitních satir přeci jen nikdy není dost.
V tom do velké míry spočívá největší síla i slabina Dokonalé sousedky – Gandbhir zachycuje děsivý portrét sousedské nenávisti, zároveň ale poukazuje na to, že je nejspíše nadále příliš málo prostoru pro skutečnou systémovou sebereflexi. Film pouze poukazuje na symptomy hlubšího problému, přitom si přímo říká o to, aby bral větší důraz na jeho řešení. V rámci své formální stránky je to film poměrně chladný, vyvolává nicméně otázky, které v divákovi budou ještě nejspíše nějakou dobu doznívat. I proto se určitě jedná o dokument, který stojí za pozornost. Spíše ovšem může fungovat jako jasná motivace pro to, aby někdo realizoval další dokument, který dokáže dojít až k jádru společenských problémů.
Dokonalá sousedka závěrem
Dokonalá sousedka není jen true crime dokumentem, ale zrcadlem společnosti, přitom nutně ne jenom té americké. Gandbhir dokáže zachytit detaily každodenní nenávisti a napětí, které mohou vést až k tragédii, přitom diváka snadno nutí přemýšlet o širších společenských souvislostech. Spoléhá na chladný a analytický přístup, snaží se vyhýbat snadno nabízejícím se jednoznačných soudům, vyvolává otázky a očividně i diskuze. A tím plní svůj nejdůležitější úkol – nechává diváka nahlédnout do hlubších problémů a zamyslet se nad tím, jak může eskalace drobných konfliktů ovlivnit nejeden lidský život.
Je tak pouze škoda, že se dokument dotýká mnohem širších problematik a sázkou na svou formu záznamů z tělových a sousedských kamer a absencí komentářů a dodatečných interpretací případu nemůže jít k jádru pudla. A svým způsobem to tak může snadno působit, že se dokument bojí trošku nazývat problémy pravými jmény. Autenticky dokumentuje fakta, nedává nicméně jasnou morální nebo společenskou interpretaci. Mnozí to jistě budou brát jako klad, přesto dokument na problémy jasně poukazuje. A přesně proto zamrzí, že o problémech systému nakonec neřekne vše, co se tak snadno nabízí…
Verdikt: 6,5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Netflix
