Rok 2035. Kulový záblesk slunce zpustošil technologii na východní polokouli Země. Zanechal mutace, rozbitá města, kruté gangy a piráty nové éry. Na scénu vstupuje Jake (Dave Bautista), bývalý voják přetvořený v hledače pokladů. Jeho klienty jsou ti, co si dokážou dovolit platit – ale on touží po něčem víc. Spojuje síly s bojovnicí Dreou (Olga Kurylenko), aby získali Monu Lisu dřív než šílený válečný vůdce Volkov (Kristofer Hivju). Proti nim stojí rivalové hlídající dávná artefakty: Rosettská deska, korunovační klenoty a další symboly lidského dědictví. Přes zmutované krajiny Evropy, monstra z radiace a pirátské přepadení – Jake poznává, že svět potřebuje víc než obrazy: potřebuje naději…
J. J. Perry má za sebou dlouholeté kaskadérské zkušenosti, které šahají až někam k prvnímu filmovému Mortal Kombatu, jako mnozí jeho kolegové se poté Perry vydal na dráhu filmového režiséra. Jeho režijním debutem se stala akční podívaná Denní směna. Ta sice nejspíše sledovaností Netflix vyloženě nenadchla (po 3 letech pořád chybí informace o sequelu), Perry ovšem dokázal, že má akci poměrně v ruce. U svého 2. filmu s názvem Vražda hrou si poté očividně sedl s Davem Bautistou, který si zahrál hlavní roli v 3. filmu v režii Perryho. Ten nese název Afterburn a je adaptací stejnojmenného komiksu.
Původní komiks se odehrává několik let poté, co sluneční erupce zničila technologii po celém světě. Hlavní hrdina Jake je hledačem pokladů, který získává cenné předměty ze starého světa pro mocné klienty. Ve filmové adaptaci konkrétně Jake v podání Bautisty musí získat Monu Lisu od Leonarda da Vinciho, zakázku mu konkrétně zadává August v podání Samuela L. Jacksona, samozvaný král Anglie. Jake se tak musí vydat do dystopické Francie, kterou ve filmu hraje Bratislava. Jak tohle béčko může dopadnout?
Afterburn – Přiznané béčko, u kterého není nutno trpět
Adaptace Afterburnu se v Hollywoodu chystala mnoha let, kolem hlavní role kroužili Tobey Maguire či Gerald Butler, kolem režie zase Tommy Wirkola či Antoine Fuqua. Od traileru poté Afterburn vypadalo jako béčko na úrovni zhruba Čarodějnice a lovce, o to děsivější bylo dočíst se o rozpočtu ve výši 56,7 milionů dolarů. Došlo tady na nějaké tunelování? Ve finále dost možná. Afterburn sice za pochodu působí jako sci-fi, které by očividně slušelo více peněz, nikdy ovšem nepůsobí vyloženě lacině. Pokud tedy člověk přimhouří oči už nad faktem, že Paříž ve filmu vlastně není Paříž.
J. J. Perry dokazuje, že umí pracovat s choreografií akčních scén i jako režisér, bývalí kaskadéři v tomto ohledu platí v rámci akčního žánru za jednu z mála (alespoň většinou) jistot. Škoda, že akce není úplně nejvíce, protože daleko více prostoru zde dostává vykreslování světa, vysvětlování za pochodu, především navíc i nějaké ty parametry heist filmu. Post-apo stylizace je poměrně přesvědčivá, byť je naivní očekávat cokoliv z ranku Šíleného Maxe či dalších áčkových post-apo filmů. Je to pořád především béčková záležitost, ve které většina herců přinejlepším přehrává a těch nejlepších (Samuel L. Jackson) je zase ve výsledném filmu po čertech málo.
Afterburn si v podstatě na nic nehraje
Nikdo, kdo se rozhodne s filmem Afterburn strávit svůj čas, nejspíše nekupuje zajíce v pytli. Moc dobře ví, co za film ho čeká, dost pravděpodobně i moc dobře ví, jak se mu může takový film líbit. Dave Bautista se již několik let snaží všechny přesvědčit, že obstojí i jako víc nežli pouhý akční herec, v roli Indiana Jonese na steroidech mu ovšem moc jiných možností nezbývá. Kristofer Hivju se tu též objevuje jako typický záporák, klasicky ovšem funguje Hivjuova přirozená zábavnost i při snaze o vážnější polohu.
Je to jednoduše béčko se vším všudy, Afterburn si v tomhle ohledu na nic nehraje, protože moc ani nemůže. A svou přiznanou pitomostí je po celou dobu v podstatě zábavný. Moc tak ani nesejde na tom, že ve filmu sehrává úlohu jakýsi odboj, že hlavní hrdina prahne především po klidu s pivem Stella Artois. Film pořád kvapí dopředu a vlastně ani moc nesejde na tom, co za charakter hlavní hrdina má. Hlavní je honba za MacGuffinem, film nechce ničím ztrácet čas. Síla je nicméně neustále v uvědomění toho, co za typ filmu Afterburn je. Svou přiznanou hloupostí je od počátku tak akorát snesitelný.
Podobných filmů vzniká poměrně dost, většina z nich ovšem dopadne mnohem hůř
Moc nesejde na tom, že zasazení do Francie, které vládnou tyrani a buduje se v ní odboj, evokuje nacisty okupovanou Francii za 2. světové války. Stejně tak moc nesejde na tom, že si August v podání Samuela L. Jacksona nechává říkat král Artuš. A také to, že ruský záporák (byť ztvárněný Norem) snadno cosi podprahově evokuje. Filmu ubližují jakékoliv momenty, ve kterých se snaží tvářit jako alespoň částečně chytřejší. Naštěstí se film pořád dokáže většinu času držet v uvědomělých vodách a i díky skromné stopáži (106 minut) krásně kvapí dopředu.
Nejde to moc brát vážně, chvílemi to má vyloženě blízko k přiznané parodii, když už se poté film snaží vybudovat nějaký románek či vývoj hlavního hrdiny, opět z toho do velké míry vychází zkrátka. A přesto se při sledování těžce věří tomu, že to šlo za podobných podmínek zpracovat líp. Komiksová předloha zní rozhodně ambiciózně a šlo by na jejím základě vyprávět zajímavější příběhy (děj filmu za pochodu snadno evokuje videoherní narativ), výsledek ovšem přeci jen mohl dopadnout i daleko hůř. J. J. Perry dokazuje, že akci rozumí, jen těžko říct, zda by si zasloužil šanci u filmu s větším měřítkem. V rámci béčkových vod u Afterburn sice Perry neutváří z lejna vyloženě bič, přesto se projevuje jako akční režisér, který by mohl do budoucna ještě stát za pozornost. Ať už skončí u podobných filmů a nebo ho ještě čeká jakási forma kariérního posunu.
Afterburn závěrem
Afterburn je přiznané béčko. Takové, které nenabízí hluboký děj ani výraznou charakterizaci postav, ale především díky režiséru J. J. Perrymu funguje jako obstojná akční jednohubka. Perry dokazuje, že kaskadérské zkušenosti umí efektivně přenést do režie akčních filmů. Jen škoda, že své schopnosti musí projevovat zrovna u takových béček. Pořád ovšem může být hůř a Afterburn „vítězí“ především svou přiznanou hloupostí…
Verdikt: 5 z 10
Zdroj titulního obrázku: Inaugural Entertainment
