Byl největším talentem své generace. Příběh muže, který žil až příliš intenzivně. Filmový příběh Karola Duchoně (Vladislav Plevčík) začíná během natáčení silvestrovského pořadu v televizi v roce 1984 a muži, kterému ještě nedávno ležel u nohou svět, proběhne během jedné noci před očima doslova celý život. Vidíme, jak chlapec z venkovské kapely dostal příležitost hrát v klubech na západě a také to, jak se po návratu díky jediné písničce stal ze dne na den skutečnou dobovou pop ikonou. Psali pro něj nejrenomovanější hudební skladatelé a textaři na Slovensku, získával ceny na nejvýznamnějších soutěžích a přijížděly mnohé zahraniční turné. Obrovský úspěch však začíná probouzet i jeho vnitřní démony…
Slovenský Tom Jones či slovenský Karel Gott. Slovenský zpěvák Karol Duchoň měl spousty přezdívek, jako mnoho komplikovaných umělců poté svět opustil předčasně, konkrétně v roce 1985 ve věku 35 let. Přičemž to neznamená, že by i za svůj relativně krátký čas na světě nebyl jeho příběh snadno zpracovatelný do nějaké hrané tvorby. Už v březnu 2019 uvedla dvojice Jiří Havelka a Róbert Mankovecký divadelní hru Zem pamätá, i za scénářem filmu Duchoň poté stojí opět Havelka a Mankovecký. Režie filmu se poté chopil Peter Bebjak, velmi produktivní režisér seriálů jako Devadesátky nebo Matematika zločinu, podobně produktivní se ovšem Bebjak stává i v rámci realizace celovečerních filmů. Zrovna Karol Duchoň se ovšem rychle projeví jako materiál, kterému by dost možná spíše slušel seriálový formát.
Duchoň má krásný vizuál, co jiného ovšem nabízí?
Duchoň začíná v roce 1984, v roce, kdy už je Duchoň víceméně vyhořelá hvězda. Od počátku film sází na retrospektivní vyprávění, kdy se občas vrátí do roku 1984, především se ovšem v rychlosti snaží ukázat Duchoňovo dětství, dospívání, postupný kariérní vývoj. Hrubiánský otec v podání Gregora Hološky, po kterém Duchoň zdědí slabost pro alkohol, upřednostnění hudební kariéry před studii, setkání s první manželkou (druhé Duchoňovo manželství, které bylo uzavřeno 8 měsíců před jeho smrtí, není v rámci filmu vůbec adresováno), postupně i úkaz toho, jak se z Duchoně stává známější hvězda. Občas přitom samozřejmě dojde i k nějaké rekonstrukci skutečných televizních záznamů.
Duchoň se odehrává především v 70. a 80. letech, kdy přeskoky mezi oběma dekádami jasně ukazují paralely mezi Duchoněm v 70. letech a Duchoněm v 80. letech, především ovšem poukázání na to, jak Duchoň sám spěje ke svému úpadku. Občas se nelichotivě vyjádří ke komunistům, pořád ovšem musí stáhnout ocas. Zřejmě se navíc moc nezajímá o svět kolem sebe (před tím, než je upozorněn na Chartu o ní nemá žádné povědomí), film to celé prezentuje tak, že když se už Duchoň k něčemu (v kontextu komunistické ideologie) nevhodně vyjádří, je to spíše omylem nežli vyloženě provokativně. Duchoň je sice hlavní postava, o to překvapivější ovšem je, že se toho o něm člověk moc nedozví. Má sklony k alkoholismu, postupně také k hazardu, nenechává si poradit, sám říká, že zazpívá vše, co mu někdo jiný složí.
Kdo to podle filmu Duchoň vlastně byl Karol Duchoň? Těžko říct
Byl to talentovaný zpěvák, který neměl kontrolu nad sebou samotným. 99 minut dlouhý film toho chce říct hrozně moc, není na to úplně čas. Platí to ohledně linky s Duchoňovi rodiči, v podstatě i o jeho komplikovanějším vztahu s 1. manželkou. Moc přitom tak nezáleží, že se na (vhodně obsazeném) Vladislavu Plevčíkovi maskéři vyřádili a on díky tomu vypadá jako Duchoň i v momentech, kdy mu už zdraví dvakrát nesloužilo a k idolovi dívčích srdcí měl již dávno daleko. Celé to působí jakoby někdo musel za každou cenu v rámci 100 minut odvyprávět příběh Duchoně v kostce. Občas mu přitom vypadnou nějaké důležitější části, občas se naopak příliš rýpe ve zbytečných pasážích, které film ani nutně nepotřebuje. Platí to mimo jiné i o Karlu Gottovi v podání Vojtěcha Kotka. Naprosto skvělá castingová volba, kdyby ovšem scény s Gottovým Kotkem náhodou skončily na podlaze střižny, vlastně by se nic nestalo.
V roce 2021 byl ve filmu Zátopek od režiséra Davida Ondříčka vztah Emila Zátopka ke komunismu a komunistickému režimu vykreslen poměrně opatrně a spíše neutrálně až smířlivě, Zátopek byl v ní byl hlavně člověkem, který byl omezen totalitním režimem. Ještě opatrněji je poté vykresleno v rámci Duchoně. Slovenský Gott se občas dopustí komentáře ve smyslu, že je rád, že nedopadl jako Marta Kubišová, přeci jen je ve filmu zobrazená jeho zřejmá ambice emigrovat. Duchoň by v tomto ohledu zřejmě rád vypovídal o životě v režimu, překáží mu v tom ovšem i lineární forma. Přitom ne v tom smyslu, že by bylo těžké se v ní orientovat, spíše v tom, že Duchoň svým vyprávěním někdy působí vyloženě nesoustředěně. Ano, hezky to vypadá a hezky to kvapí dopředu, zrovna v tomto případě se ovšem ukazuje, že by stálo za to si u příběhu Duchoně dát na čas.
Krásně natočený film
Je to určitě minimálně krásně natočené. Už od první scény z roku 1984 se podaří věrohodně vykreslit dobovou atmosféru, funguje to poté i při skocích do minulých let, které vedly k pádu titulního zpěváka na dno. Bebjak dokáže vykreslit specifické kouzlo 70. a 80. let, především v rámci kulturního průmyslu. Dobový biopic je natočen moderně a navíc takovým vizuálním způsobem, kdy je snadné věřit, že by se Baz Luhrmann při jeho sledování minimálně přihlouple usmíval při škrábání svojí brady. I když je tak třeba z dramaturgického hlediska tečka za vyprávěním filmu diskutabilní, působivě zrealizovaná hudební scéna má nejspíše především symbolizovat to, že se Duchoň stal skrze jeho písně nesmrtelný a jeho odkaz žije dál. Je jen smutné, že emoce dokáže film dolovat pouze skrze vizuální formu, nikoliv v rámci vyprávění ústředního příběhu.
Duchoň většinu času vlastně působí jako videoklip, kdy se i zajímavým vizuálním způsobem zpracovává Duchoňovo vystupování po světě. Přesně tyto momenty dokážou vyvolávat pocit, že nad audiovizuálním vyprávěním někdo přemýšlel, byť to spíše nakonec působí jako forma audiovizuálního vyblbnutí se. Duchoň v podstatě působí jako energická estráda, kdyby se v rámci televizní estrády někdo pokusil vyprávět audiovizuální příběh. Jisté je, že film jako Duchoň se nevidí každý den. Minimálně v rámci české/slovenské tvorby.
Rukáv plný nápadů, který přesto nestačí
Peter Bebjak potvrdil, že je velmi šikovný tvůrce, který se nebojí využít rukáv plný audiovizuálních nápadů. Film díky ním působí výpravně, většinu času velmi kreativně, samotná stylizace do 70./80. let působí přesvědčivě. Škoda, že v rámci biopicu Duchoň působí spíše povrchně. Dává naprostý smysl, že na film Duchoň bude slyšet hlavně na Slovensku, největší cílovkou jsou poté tak nějak automaticky jeho fanoušci, kteří ho zažili ještě za jeho života. Pokud ovšem náhodou k filmu Duchoň někdo přijde jako slepý k houslím, bude nejspíše o Duchoňovi vědět pouze o ždibec informací více nežli před projekcí filmu.
Ano, film obsahuje jeho výhru Bratislavské lyry či vystoupení v Cannes, tím to ovšem jaksi hasne. Duchoň by zřejmě rád měl blízko k moderním hudebním biopicům ze zahraničí, ty se ovšem většinou skutečně nebojí jít hlavním postavám pod kůži a představit je divákům v dobrém i špatném světle. Duchoň smrdí opatrností a díky tomu také snadno působí neupřímně.
O to více to zamrzí přesně díky těm momentům, které Duchoně vykreslují jako krapet komplikovanější osobnost. Ve vztahu k manželce, kolegům z oboru, občas i přátelům. Když se náhle objeví epizodka o tom, jak Duchoň chvíli uvažoval o emigraci po vzoru Waldemara Matušky, dle očekávání tato epizodka vyšumí přesně tak rychle jako většina ostatních epizodek tohoto filmu. Film nakonec zobrazí to, jak je Duchoň důrazně varován, aby již nepopíjel, Duchoň si přesto pořád jede (respektive pije) svoje. Není náhodou, že se mu osudnou stala cirhóza jater, i ten alkoholismus ovšem ve filmu hraje úlohu typu „chlastá… protože prostě chlastá“.
V Duchoňovi je toho tolik… až vlastně není
Snadno by se mohlo zdát, že byť byl možná život Karla Duchoně na první pohled zajímavý, možná není úplně nejnosnější na vyprávění. A zrovna to je něco, nad čím se dá jistě diskutovat. Stačí se jenom podívat na to, kolik postav a motivů se v rámci Duchoně objeví. A kolik motivů vyšumí do prázdna, kolik postav je ve filmu jen tak mimochodem (moc zrovna nezáleží na tom, jak moc dobří herci je zrovna hrají). Duchoň si prostě plní svůj sen, sen o slávě se ovšem klasicky zvrtne, kdy následuje alkoholismus, hazard, strašáci bolševici, manželská krize, strasti s financemi, nakonec i kariérní úpadek a pozice vyhořelé hvězdy, která se už svým zevnějškem ani nehodí do televizní estrády. Ano, prakticky se na to celou dobu hezky kouká a je to minimálně film, o kterém se dá hodně přemýšlet. Přesto by ovšem potěšilo, kdyby měl film také „něco navíc“.
Muselo to dát strašně moc práce a přitom se nehodí hned citovat Pelíšky. Těžko říct, zda by Duchoňovi více prospěla forma minisérie s alespoň šesti hodinovými epizodami, případně alespoň ujasnění toho, co pro tvůrce Duchoň představuje a koho příběh dle vlastního názoru vyprávějí. Bez toho je Duchoň pouze krásně natočený film, který zvládne výpravou, kostýmy i atmosférou evokovat období, ve kterém se odehrává, škoda jenom, že po celou dobu naznačuje, že by mohl příběh vyprávět zajímavěji. Především i množstvím toho, o čem by zřejmě chtěl (a především mohl) vyprávět.
Duchoň závěrem
Mohl to být zajímavý film o umělci přežívajícím v totalitním režimu. Mohl to být film o umělci, kterému ani sláva nevykoupila jeho nepříliš pozitivní dětství. A nebo film o umělci, který si začíná uvědomovat, že je jeho 15 minut slávy pryč, přičemž právě ty propil a prohazardoval. Duchoň chce být film o zajímavém umělci, jeho obsah se ovšem rozpadá. Je přitom těžké označit Duchoně za prázdné nic, protože jde pořád o film s působivým audiovizuálním zpracováním a Duchoň je minimálně ten typ filmu, který může být zajímavé analyzovat po stránce jeho obsahu. Tečka tohoto filmu má sice vypovídat o tom, že je Duchoň odkazem svých písní nesmrtelný, bylo by ovšem fajn, aby sami tvůrci objasnili, čím byl Duchoň tak výjimečný, aby jeho odkaz přežil i 4 dekády po jeho úmrtí. Škoda, že to spíše vypadá, že v osobnosti Duchoně nemají sami tvůrci úplně jasno…
Verdikt: 6 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Continental Film
