Dezinformátor Ľuboš Mokrý (Peter Pavlík) je zpátky a opět zjistil, kteří mocní tahají za nitky ze stínů a mohou za to, že nemá ženskou, práci, peníze ani respekt. Židozednáři, farmaloby, Evropská Unie, Soroš… kdo z nich se pokusil spáchat atentát na Roberta Fica? A zvládne Putin zachránit Slovensko? V tom má Luboš jasno. Důkazy nemá, ale názor ano. A hodlá ho vykřičet do světa!
Původní OUCA – (NE)SKUTOčNí PRíBECH se uvedení dočkal v roce 2022. Režisér, scenárista a střihač Peter Pavlík se v rámci tohoto filmu konkrétně inspiroval dezinformaci spojenými s pandemií COVID-19 a mockumentární formou se v roli Ľuboše Mokrého všem těm „rozumným“ a „pravdou osvíceným“ lidem. Byť to samozřejmě mnozí tehdy nepochopili, především ti, kteří by nepochopili satiru ani v momentě, kdy by jí měl film ve fyzické podobě napsanou na čele. Jak nicméně naznačil závěr původního filmu, Ľuboš Mokrý svůj pohled na svět jen tak nezmění a snadno se chytí dalšího způsobu, jak dát najevo svůj názor a postavit se všem, kteří můžou za jeho smutnou existenci. Člověk by poté po závěru prvního filmu řekl, že již Ľuboš nemůže zajít dál. Ale očividně může!
DVOiKA OUCE – Ľuboš je prostě Ľuboš
Peter Pavlík již několik let umí dělat radost svou kreativitou a sympatickým minimalismem. DVOiKA OUCE si ponechává mockumentární formu a i díky vztahu Ľuboše s ambiciózní filmařkou Martinkou Slovákovou (Zuzana Varechová) navíc dochází k menším obnovám, především i díky faktu, že má Martínka slabost pro nelineární vyprávění. Zrovna ve formě nelineárního vyprávění se projevují drobné nedostatky této složité lineární formy, především krapet sráží gradaci a působí lehce navíc. Nejde ovšem o zásadní přešlap, protože samotný příběh i tentokrát probíhá svižně (délka okolo 80 minut je vděčná a střih samotného Pavlíka má nepřekvapivě spád) a byť je dvojka minimálně v rámci příběhových rovin poměrně ambiciózní, o žádné z nich se nedá říct, že by na ní nebyl dostatek prostoru a nedošla k nějakému uspokojivému závěru.
Ľuboš nachází novou lásku, snaží se nějak usmířit se svou sestrou Kamilou (Katarína Pavlík Smaczna), která ho viní ze smrtí rodičů, do toho je ovšem pořád sám sebou a neustále se snaží nějak prosazovat své myšlenky a dostat je k největšímu možnému počtu lidí. Pověření dokumentováním na Slovensku od záhadného Miloše Kryla (Petr „Hrošík“ Svoboda) je tak pro něj svým způsobem darem z nebes, všechno ovšem začne mít své následky. A navíc takové, na které sám Ľuboš není úplně připravený. A nadále platí, že je Ľuboš takový dezolát, že je vlastně zábavné s ním trávit čas. Byť překonává sám sebe z prvního filmu a občas provádí věci, na které by nejspíše mnozí neměli žaludek.
Peter Pavlík se opět přesvědčivě stává odpudivým idiotem
Peter Pavlík se může zdát sebevíce sympatický, přesto se mu přesvědčivě daří opět ztvárnit odporného idiota, který ztělesňuje to nejhorší z konspiračních teoretiků a dezinformátorů. Terorizuje svou sestru i svou neteř, přičemž zrovna o neteři se i díky jejím politickým názorům a osobním důvodům vyjadřuje způsobem, za který by mu kdejaký strýc nejradši rozbil nos.
Očividně nemá kontrolu nad sebou samotným a ukončené očkování u někoho známého pro něj znamená uvržení na osobní černou listinu. DVOiKA OUCE přesto obsahuje momenty, které se snaží alespoň částečně Ľuboše polidštit a jsou to momenty, kterým se to celkem daří. Především i skrze vztah s bývalou ženou Soňou (Monika Zaharová) a jisté vyhrocené momenty událostí, které zřejmě pokouší projevení alespoň nějaké základní lidskosti, kterou v sobě Ľuboš má. Je to ovšem pořád Ľuboš Mokrý, který zůstává sám sebou a svou specifickou povahou nejspíše pro něj neexistuje cesta k vykoupení. O to zábavnější jsou přesně ty momenty, kdy je Ľuboš konfrontován s realitou, zrovna tu ovšem Ľuboš zřejmě ani identifikovat nesmí, protože by jí zapřel kus sebe.
DVOiKA OUCE nabízí přesně to, co by měla průměrná dvojka nabídnout
OUCA vyznívala především tragikomicky, OUCE je minimálně o kousek vážnější a Pavlík minimálně zvládá naplnit ty klasické předpoklady, které se očekávají od pokračování – rozvoj postav i světa, zároveň by měla fungovat samostatně (OUCE nabízí na samotném počátku shrnutí událostí z prvního filmu), vývoj ústředních témat, zároveň i nějaká větší forma emocionálního dopadu. To všechno OUCE splňuje a dá se tak minimálně označit za pokračování důstojné. Všichni herci se navíc opravdu snaží a tento mockument tak v jistých momentech působí autentičtěji a uvěřitelněji, než většina dokumentů.
Zaměřovat se na podobná témata přitom není lehké a i tentokrát se musí ocenit, že hlouposti lidí, které může leckomu drásat nervy, zvládne někdo vzít a použít jí jako nástroj k audiovizuálnímu dílu, které může něco někomu předat. Je samozřejmě naivní věřit, že tento film někomu rozšíří obzory (stačí se podívat na některé reakce k prvnímu filmu, které trailer na OUCE vtipně reflektuje), stěžejní informací ovšem je, že je u některých lidí svět ještě v pořádku. A byť tak závěr OUCE zobrazuje jistý nepěkný potencionální vývoj událostí (samotný film adresuje, že minimálně k 1. 3. 2025 Slovensko směřuje do pxče a zbytek světa možná s ním), alespoň snaha na něco poukázat se musí ocenit tak nějak sama. A byť se to někdy možná nezdá, stále existují lidé, kteří vnímají svět kolem sebe a umějí se k němu smysluplně vyjádřit.
Ľubošové jsou všude kolem nás
Už u prvního filmu platilo, že se Pavlík inspiroval teoriemi a frázemi z Facebooku, i druhé OUCE poté vychází z reálných událostí a jedno je tak jisté – Ľubošové jsou všude kolem nás. OUCE tak podobně jako OUCA nastavuje nutné zrcadlo. Někteří pravděpodobně opět nepochopí, že Ľuboš Mokrý neexistuje a budou ho brát za svého hrdinu ,který se toho alespoň nebojí (ano, takoví lidé se skutečně po uvedení prvního filmu našli!), jiní zase opět budou psát o tom, jak je to celé neskutečná propagandistická pixovina a film si utahuje z lidí, kteří to s nimi myslí dobře. Oukey… Ľubošové holt zřejmě skutečně existují.
Odvaha něco takového realizovat se přesto musí ocenit a jak sám Ľuboš konstatuje, není nutné mít mnohamilionový rozpočet k natáčení. Limity v podobě prakticky téměř nulového rozpočtu jsou tak možná vidět, ničemu to ovšem zásadně nepřekáží. A minimálně vedlejší herci hrají lépe nežli minule (Miloš Kryl v podání Petra „Hrošíka“ Svobody potřebuje svůj spin-off!), to má za následek také funkčnější emoce a nakonec i směřování k finále… které je tak ľubošovské, že to ani nejde lépe popsat. Těžko říci, zda se dočkáme třetího příběhu s Ľubošem (všechno nasvědčuje tomu, že si bude hodně rozumět s Donaldem Trumpem), druhým filmem s ním ovšem Peter Pavlík dokázal minimálně dodržet nastavenou laťku. A to je aktuálně to hlavní.
DVOiKA OUCE závěrem
DVOiKA Ouce je důstojným pokračováním původního OUCA – (NE)SKUTOčNí PRíBECH a Ľuboš Mokrý je pořád tak zábavný idiot, že je snadné s ním trávit čas. Ľuboš je očividně schopný zajít ještě dál, než minule, mnozí poté nejspíše budou mít opět problém pochopit, že vlastně sledují mockumentární satiru a ne skutečného dezinformátora s IQ na hranici houpacího koně. Pokud se v něm ovšem náhodou najdou, je to pochopitelně shoda „čistě náhodná.“
Kdo byl spokojený s OUCOU před 3 lety, bude nejspíše naprosto spokojen s tím, co mu nabízí DVOiKA Ouce. A byť se možná zdá, že Ľuboš už nemůže zajít dál, Peter Pavlík má zřejmě pořád dostatečnou vyřídilku, aby dokázal u případné trojky překvapit. Střihač je to navíc nadále perfektní a střih tak filmu dává opravdu výraznou energii. I tentokrát minimalistické, přesto i na podruhé velmi povedené…
Verdikt: 8 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Peter Pavlík
