Slavný herec Bořivoj Vojan (Tomáš Töpfer) přijíždí na studentský filmový festival v malém městě zcela neočekáván. Samolibý stárnoucí muž si cestou narazil žebra a jeho frustrace se prohlubuje s každou další minutou pobytu – amatérská organizace festivalu, mizerné jídlo, ubytování v soukromí u popletené babičky Pánkové (Iva Janžurová). Navíc ještě netuší, že ho čeká setkání z nejnepříjemnějších, s místní podnapilou novinářkou Merhautovou (Klára Melíšková).
Dusno ale vládne také mezi studenty, kteří festival organizují – Míra (Zdeněk Piškula) je ambiciózní a záletný, Šárka (Ema Klangová Businská) hodná a naivní, Jana (Simona Lewandowska) krásná a manipulativní a Matyáš (Filip František Červenka) věčně zhulený a dětsky zamilovaný. Komedie o tom, že před vlastní minulostí utéci nelze a že nikdy není pozdě začít znovu a lépe…
O vedení České televize si může každý myslet svoje, mnozí budou jistě z různých důvodů nadávat, ať už bude vývoj událostí jakýkoliv. Co se ovšem v České televizi nemění, to je neustávající produkce televizních filmů a pokusů o zábavné pořady. Mnohým konzumentům televize 21. století musel například v televizi utkvět velmi specifický pořad Trapasy, který ovšem zůstává zpětně zastíněn cyklem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem.
Z posledních let poté stojí za zmínku třeba film S písní v tísni od Jiřího Vejdělka, jehož pointa tkvěla v tom, že byl homofobní hlavní postavě do análního otvoru zaveden dilatátor, aby došlo k vyléčení tlustého střeva. Ano, Vejdělek v roce 2022 nastavil laťku opravdu vysoko a to v nás nadcházejících dvou týdnech ještě čekají jeho nové televizní snímky Tom je v tom a Když lumpa trápí pumpa, které sice budou mít problém trumfnout dilatátor, Vejdělek má ovšem potenciál překvapit. A to nejen díky faktu, že si v jednom z těchto filmů zahraje Zdeněk Godla bývalého fotbalistu, kterého trápí nejen srdeční pumpa.
Kotrmelce pana herce – Dno nebo příjemné překvapení?
Zmínění S písní v tísni dává smysl i proto, že za novým televizním filmem s názvem Kotrmelce pana herce stojí scenárista Marek Epstein. Držitel Českého lva za scénář k filmu Ve stínu, nominován také za scénáře k filmům Klec, Šarlatán, nebo Bratři. Kromě S písní v tísni stojí Epstein i za dalšími televizní filmy Vejdělka – Ruce v záruce, Ledviny bez viny, Bezva zuby na zásnuby – jejichž názvy mluví za vše (a dle všeho je nevymýšlí AI!). Název Kotrmelce pana herce poté díky rýmování, slovnímu humoru a absurditě názvu evokuje další spolupráci Vejdělka a Epsteina, ve skutečnosti je ovšem pod Kotrmelci pana herce podepsán pouze Epstein.
Za režii tohoto televizního filmu nestojí Jiří Vejdělek, ale Tomáš Bařina, tvůrce prvních Bobulí nebo Románu pro muže. Právě pro Bařinu jde o první film od Románu pro muže z roku 2010, mezi tou dobou realizoval pouze roce 2018 kriminální seriál Vzteklina. Je poté těžké necitovat oficiální synopsi – „Komedie o tom, že před vlastní minulostí utéci nelze a že nikdy není pozdě začít znovu a lépe“. Je vlastně sympatické si tuhle synopsí přečíst před zhlédnutím filmu, protože se Kotrmelce pana herce popisují poměrně těžko. Kdo ovšem čeká další dilatátor, bude nejspíše nevyhnutelně zklamán.
Peklo z ranku S písní v tísni se (bohužel pro některé) nekoná
K análnímu peklu mají Kotrmelce pana herce poměrně daleko už jenom díky faktu, že tu titulního herce Vojana trápí spíše naražená žebra. Snadno se dá nabízet otázka, zda je tato informace jakkoliv důležitá pro pochopení děje a odpovědět se na ní dá vlastně docela těžce. Velkou výhodou Kotrmelců pana herce je nicméně to, že i když se v nich toho kombinuje dostatek nesnesitelného, na rozdíl od S písní v tísni nepůsobí vyloženě nelidsky.
Kotrmelce pana herce nejspíše tak nějak splňují nějakou tu hrubou představu o tom, jak by měl televizní komediální film, který se bude vysílat v neděli večer, vypadat. Zápletka není nejkomplikovanější, do hlavních postav se obsadí herci, kteří umějí hrát a své postavy si nějak užít (v tomhle případě především Klára Melíšková), možná se to celé dotkne nějakých vážnějších témat, ale vlastně ne tak na sílu, aby to pořád splňovalo nějakou tu hrubou představu o nedělní večerní zábavě. Námět Kotrmelců pana herce by stejně jako předchozí televizní komedie se scénářem od Epsteina zapadl jako koncept do zmíněných Trapasů, případně i do starších Bakalářů. Cílovka nejspíše bude spokojená, náhodní návštěvníci poté nebudou muset volit mezi savem nebo dilatátorem. Kotrmelce pana herce jsou ve finále zklamáním tím, jak neurážející vlastně jsou.
Kotrmelce pana herce nějakým zázrakem drží při sobě
Snesitelnost, to je to správné slovo! Tomáš Töpfer sice bude i nadále především Karel Arazím, v roli samolibého herce Bořivoje Vojana přesto může cosi předvádět a postava si dokonce zdánlivě prochází jakýmsi charakterním vývojem. Tedy možná, protože cestou ke svému finále a podivuhodnému dodatku se Kotrmelce pana herce začnou krapet rozpadat. Přesto je vlastně zajímavé sledovat, jak tenhle televizní film drží při sobě. Byť se vedlejší postavy projevují sebevíce karikaturně (Iva Janžurová přeci jen pořád zvládá být v roli senilní důchodkyně roztomilá) a propletený romantický čtyřúhelník organizátorů stěžejního filmového festivalu, na kterém má být Vojan host, se odvíjí zhruba takovým směrem, jak se dá očekávat.
Každý si musí nároky na produkt jako Kotrmelce pana herce ujasnit sám. Výrazná část televizních filmů od České televize ovšem dokázala nasadit laťku tak nízko, že jsou Kotrmelce pana herce svým způsobem zjevením. Trapných momentů je poměrně málo, sexistických zdánlivě ještě méně. Těžko říct, zda Epsteina zpětně osvítil dilatátor, jeho televizní novinka ovšem skutečně zvládá jaksi držet pohromadě. Těžko říct, zda jde věřit ve světlé zítřky a nebo si ty největší bomby Epstein šetřil na návrat Vejdělka v rámci nadcházejících dvou televizních filmů? Samé otázky, neurážející kvality Kotrmelce pana herce nicméně dokazují, že si člověk nemůže být v současné době ničím jistý.
Čtyři mladí perspektivní herci
Ambice (asi) nebyly největší, je to celé docela nenáročné, kromě Töpfera, Melíškové a Janžurové je tu navíc čtveřice šikovných mladých herců a hereček, kteří se zvládá v nepříliš komplexních rolích docela předvést. Největší prostor tu z nich určitě má Ema Klangová Businská, právě ta zvládá dodat své postavě nějaký zdánlivý vývoj a když už emoce ve filmu fungují, je to díky jejímu výkonu. Všichni mladí aktéři – kromě Klangové Businské také Zdeněk Piškula, Simona Lewandowska a František Filip Červenka – se musí sice spoléhat na poměrně karikaturní role (ambiciózní a záletný/hodná a naivní/krásná a manipulativní/věčně zhulený a dětsky zamilovaný – přesně to je to jediné, co jde o těch postavách v podstatě říct), přesto nemají šanci vyloženě urazit.
Je škoda, že se vlastně v průběhu projeví, že moc nesejde na tom, že se děj zdánlivě točí kolem filmového festivalu, také to, že celé lince ohledně arogantního herce chybí nějaká smysluplnější pointa. Samotná zápletka poté neposkytuje prostor ke kdovíjaké záplavě humorných situací, především v těch momentech, kdy se Kotrmelce pana herce snaží být krapet vážnější, moc jim to ovšem nejde. Neboť pro něco takového minimálně nejsou položené ideální základy a když film tak trošku přepne, působí vyloženě prazvláštně.
Z jistého úhlu pohledu film může zklamat
Samolibý herec si tu má zřejmě projít nějakou duševní očistou a vlastně na tom ani moc nesejde. Stejně jako na té části synopse, která se snaží tvrdit, že jde o „komedii o tom, jak před vlastní minulostí utéci nelze a že nikdy není pozdě začít znovu a lépe“. Nějaký závan ambic téhle podívané spíše škodí, protože není natolik sofistikovaná, aby to čemukoliv prospělo. I v nejslabších momentech ovšem člověk čeká náhle zjevení (rozumějte dilatátor) a ono nepřijde. To nejlepší, co se dá tak o Kotrmelcích pana herce říct, je to, že si na ně nejspíše už za půl roku nikdo nevzpomene.
Těžko říct, co přesně nás čeká od úspěšného kreativního dua stojící za S písní v tísni v následujících dvou týdnech, tak nějak snadno se ovšem věří, že z trojice těchto snímků vyjdou Kotrmelce pana herce vítězně, z jistého úhlu pohledu naopak poraženi. Z jistého úhlu pohledu Kotrmelce pana herce jednoduše zanechávají propast v oblasti očekávání něčeho, co bude bolet. Snad ovšem koncesionářské poplatky přinesou v podobě projektů Tom je v tom a a Když lumpa trápí pumpa to pravé zadostiučinění. Dilatátor se nicméně bude pořád překonávat těžko.
Kotrmelce pana herce závěrem
Po S písní v tísni se snadno čeká peklo, televizní komedie Tomáše Bařiny ovšem překvapí tím… jak je vlastně docela oukey. Žádný dilatátor, žádná trapnost a sexismus, žádné základní hodnoty, které by člověk očekával od televizního pekla. Je to prostě jenom „oukey“, těžko říct, co v dalších dvou týdnech nadělí snad výživný návrat Jiřího Vejdělka. Kdo se nicméně rád trápí u špatných filmů, Kotrmelce pana herce pro něj nebudou tím pravým ořechovým, na to jsou až příliš neurážející…
Verdikt: 5 z 10
- Zdroj titulního obrázku: Česká televize
