Druhá řada seriálu Andor se odehrává v období, kdy se válka blíží, a Cassian Andor (Diego Luna) se stává klíčovým hráčem Povstalecké aliance. Každý bude postaven před zkoušku a jak se sázky zvyšují, zradami, oběťmi a protichůdnými agendami se situace stane ještě komplikovanější…
Andor II – Návrat jedinečného Star Wars projektu
Seriál Andor byl před třemi lety doslova zjevením. Tvůrce seriálu Tony Gilroy ukázal, že je možné ke známému světu předaleké galaxie přistoupit zcela svěže a způsobem, který zaujme nejen fanoušky Star Wars, ale i ty, pro které není svět vytvořený Georgem Lucasem vyloženě srdeční záležitostí. Tony Gilroy pojal seriál jako špionážní politický thriller a je zároveň člověkem, který podle vlastních slov nikdy Star Wars zcela nepropadl. A přesto se stal tvůrcem něčeho, co působí nově, a přitom stále oplývá esencí Star Wars.
Původní Gilroyův plán pro seriál Andor počítal s realizací pěti sérií, které by postupně vedly až k ději zachycenému ve snímku Rogue One: Star Wars Story, kde byla postava Cassiana Andora poprvé představena. Gilroy si však uvědomil, že vize pěti sérií je nerealizovatelná, především kvůli rozsahu projektu (na masivní rozpočet ještě dojde řeč). Došlo tak k rozhodnutí, že se seriál dočká druhé a zároveň poslední série. Dvanáct dílů této série se skládá ze čtyř ucelených příběhů (12:3), přičemž bude docházet k vydávání tří epizod týdně. Podle samotných tvůrců tak v podstatě dojde k uvedení čtyř „Star Wars filmů“ během následujících čtyř týdnů. Každé tři epizody navíc poskočí v čase o jeden rok a již dávno bylo potvrzeno, že druhá série skončí přesně tam, kde začíná příběh Rogue One.
Otázka je tedy jasná – jaká je rozlučka s Cassianem Andorem?
Andor je nadále velmi specifický Star Wars projekt
Svět Star Wars je komplexní a nabízí prostor pro vyprávění celé řady různorodých příběhů. Snadno si lze například představit, že by v tomto světě mohl bez nadsázky fungovat i sitcom zasazený do prostředí kantýny v Mos Eisley. Sám Tony Gilroy navíc naznačil, že by se v Lucasfilmu mohl připravovat jakýsi Star Wars hororový projekt. Andor byl však už při svém prvním uvedení velmi specifickým projektem v rámci této franšízy — a u druhé série se na tom nic nemění.
Gilroyova vize má stále blíže spíše k Blade Runnerovi nebo 1984 George Orwella než k typickému vesmírnému dobrodružství. I druhá série si dává na čas s tempem, přestože ho tentokrát má o něco méně. Každý ze čtyř dějových oblouků působí jako velkolepé finále původní koncepce, která počítala s pěti sériemi. Příběh Cassiana a dalších klíčových postav pomalu směřuje k roku 1 BBY (rok před bitvou o Yavin).
Ačkoliv je pravděpodobné, že by původní vize seriálu s pěti sériemi poskytla více prostoru pro hlubší vývoj postav a tím i větší emocionální satisfakci při vyvrcholení jejich osobních příběhových oblouků, při sledování druhé série se nedostavuje pocit, že by Gilroy musel dělat zásadní změny nebo razantní škrty. Každý z dějových bloků, odehrávajících se v rámci jednoho roku, zachycuje události v horizontu několika dní. Je však obtížné z nich vybrat ten nejlepší — žádný výrazně nevyčnívá nad ostatní. Každý z příběhů druhé série Andora totiž exceluje ve své vlastní rovině.
Andor se odehrává v prostředí komplexního nečernobílého světa
Síla Andora i tentokrát spočívá v tom, jak dokáže odrážet skutečný svět a vykreslit komplexní prostředí, které by mohla závidět nejedna dystopická young adult série. Impérium je zde zobrazeno jako totalitní režim, s jehož existencí je obtížné se smířit. Napříč epizodami však zároveň sledujeme, jak náročné je bojovat s nepřítelem, když je samotný „dům vzdoru“ rozdělen vnitřními konflikty. Andor se nebojí ukázat, že v rámci revoluce je klíčové spolupracovat jako jeden celek a že je nezbytné si uvědomit, kdo je skutečným nepřítelem. Nebojí se vykreslit svět předaleké galaxie krapet jinak – méně černobíle – a daří se mu to stejně působivě jako Rianu Johnsonovi v jeho Posledním z Jediů (ano!). Andora jde definitivně snadno označit za drama, ve kterém primární roli hrají vztahy mezi postavami a jejich kroky. Konfrontace postav jsou tak fascinující, že vydají za tucet akčních sekvencí.
Druhá série Andora skvěle graduje emoce, byť je nezbytné mít zhlédnutou první sérii a mít s postavami už něco „odžitého“. I vzhledem k současné situaci v USA působí Andor mimořádně aktuálně, zároveň je však intenzivní podívanou sám o sobě. A to především díky tomu, jak silně vyznívá každé vyvrcholení jednotlivých dějových oblouků – především díky pečlivé práci s postavami a jejich vývojem (Syril Karn!), kterým Gilroy nepodkopává stabilními základy vytvořené 1. sérii.
Andor je autorský projekt s velmi jasnou vizí
Ani tentokrát příliš nezáleží na tom, že zde není prostor pro světelné meče ani pro redefinování Síly jako takové (k tomu se snad jednou opět vrátí Rian Johnson…). Klíčové je, že Andor funguje přesně v tom, v čem exceloval už před třemi lety. Je rozhodně sympatické, že se Tony Gilroy nevydává po snadno vyšlapaných cestách a příběh druhé série Andora zpracovává velmi specifickým způsobem. Možná dokonce natolik osobitým, že se nemusí líbit každému — a Gilroy se tak může dočkat podobně nespravedlivé kritiky, jaké svého času čelil právě Rian John… (…).
Andor nicméně působí jako autorský projekt s jasnou vizí. Vizi, která nesází na nejvelkolepější akční scény, ale na silnou atmosféru, kterou lze doslova krájet — nejen v akčních momentech, ale především ve skvěle napsaných dialozích, do nichž herci vkládají maximum. Dialozích, kteří si diváka omotají kolem prstu a jen tak ho nepustí. I díky ním Andor funguje jako skvělé válečné drama, které diváka semele. A většina Star Wars projektů přeci jen náhle vedle Andora skutečně působí jako pouhé pohádky bez přidané hodnoty.
Výteční herci se opírají o výtečné dialogy
Diego Luna dokáže Andorovi dodat zcela nové vrstvy a přispívá k tomu, aby jeho postava více odpovídala verzi Cassiana, jakou známe z Rogue One: A Star Wars Story. Cassian zde prochází výrazným vývojem, formovaným událostmi, které se na něm různě podepisují. Sám Diego Luna uvedl, že pro něj druhá série Andora znamená definitivní rozloučení s touto postavou – a díky závěrečné scéně lze říci, že se s ní loučí ve vrcholné formě. Je téměř jisté, že se na Rogue One po zhlédnutí Andora bude nutné dívat z poněkud jiného úhlu pohledu.
Nejde však jen o Lunu, ale i o další skvělé herecké výkony. Mon Mothma v podání Genevieve O’Reilly dostává další komplexní příběhovou linku, Stellan Skarsgård si jako Luthen Rael znovu krade všechny své scény pro sebe, a Kyle Soller pokračuje ve výtečném ztvárnění zmíněného Syrila Karna. Výrazně se poté projeví i další známé tváře, především Adria Arjona či Denise Gough. Vrací se navíc Orson Krennic v podání Bena Mendelsohna, a je znát, že si Mendelsohn návrat do této role ze zmíněného Rogue One skutečně užívá. A jak se dalo očekávat, stejně jako v případě Rogue One si všechny své scény opět ukradne K-2SO a jeho představitel Alan Tudyk.
Masivní rozpočet je na seriálu i podruhé vidět
Nicholas Britell pokračuje v tom, co mu šlo tak dobře už v první sérii. I jeho soundtrack k druhé sérii Andora je v kontextu světa Star Wars výjimečný. Jde o hudbu, která dokáže vyvolat silné emoce a zároveň v mnoha momentech výrazně přispívá k budování atmosféry. Právě díky ní funguje vyvrcholení celého seriálu s o to větší intenzitou. A byť Brittelův soundtrack nemůže být vzdálenější hudbě Johna Williamse, Britell potvrzuje, že jde k soundtracku ke Star Wars přistoupit jinak a přesto funkčně.
Druhá série Andora se opět natáčela na reálných lokacích, což je na výsledné výpravě jasně znát – stejně jako na celkové vizuální a produkční úrovni. Jako celek je Andor seriál, na kterém je investovaných 645 milionů dolarů skutečně vidět. Těžko však říct, zda právě tento masivní rozpočet nakonec nezlomil vaz původní vizi čítající pět sérií. I tak je ale radost, že vůbec něco takového mohlo vzniknout, byť o peníze samozřejmě pořád jde až na 1. místě. Andor má nicméně díky omezenému počtu sérii štěstí v tom, že se koncept nezvládl vyčerpat a končí prakticky na svém vrcholu. Těžko říci, zda by něco takového šlo o seriálu říct v případě, že by skutečně vzniklo původně plánovaných pět sérií.
Naděje je základem povstání
Už George Lucas se u původní trilogie u Impéria inspiroval Třetí říší, Tony Gilroy ovšem v tomto ohledu zachází ještě dál. 2. série Andora je skutečně válečné drama, kterému by se snadno věřilo, že jde o jakousi aktualizaci 2. světové války, sci-fi aktualizaci konfrontace s nacisty. Propaganda, pohrdání cizími kulturami, vlastně i základními formami lidskosti. Jistě, i někteří členové Impéria jsou vykresleni takovým způsobem, že nejde o nutně černobílé zlo. Jinak jde ovšem přesně o ty představitele režimu, které je nutné svrhnout, protože zacházejí až příliš daleko. Především i proto, že ani členové Impéria nemohou věřit sami sobě a stejně jako u politiků se odehrává boj o moc, kdy se leckdo nebojí někomu bodnout kudlu do zad a dělat zvěrstva pro „vyšší dobro“.
Andor i tímto odráží skutečný svět, především i formou vzdoru proti zdánlivé mocnosti, kterou snad ani nejde srazit na kolena. Právě díky Andorovi dostává boj proti Impériu v původní trilogii Star Wars i dalších doprovodných projektech jako knihy a animované seriály zcela nový rozměr. Impérium je krutý režim stvořený monstrem jménem Palpatine. Přesto Andor pojednává o statečných (vyloženě) jednotlivcích, kteří riskují mnohé, aby se pokusili Impériu nadělit alespoň malé trhliny. Někdo v boji proti útlaku zachází až příliš daleko, bitvy proti totalitnímu režimu zanechávají leckomu šrámy nejen na duši, přesto ovšem platí už to, co padlo v Rogue One – naděje je základem povstání.
Z naděje na lepší zítřky, ve kterém na členy Impéria dojde. A moc přitom nesejde na tom, zda Andor a spol. mají nějakou reálnou šanci. Stačí totiž věřit a už jenom to je základ pro to Impériu nějak škodit. Cesta ke snaze o pád Impéria není jednoduchá, o to sympatičtější je sledovat linky Cassiana, Luthena i Mon Mothmy, kteří pro lepší svět v předaleké galaxii toho osobně musí obětovat opravdu hodně.
Star Wars nejsou (jen) pro děti
2. série má samozřejmě tu nevýhodu, že už nepůsobí jako takové zjevení, jakým byla série první. Přesto se zcela jasně ukazuje, že ke světu Star Wars lze přistupovat jinak – bez zbytečné nostalgie (byť známé lokace nepochybně potěší nejednoho Jediistu), dospěleji a především jako k prostoru pro příběhy, které reflektují reálný svět. Star Wars sice nikdy nebyly čistě pohádkovým světem bez hlubších myšlenek, a moc nesejde na tom, co si o tom myslí třeba Freddy Prinze Jr. Andor nicméně ukazuje, že je v tomhle ohledu prostě jinde. A i když Tony Gilroy prohlašuje, že světu Star Wars dal maximum, které mohl, jeho přístup může být inspirací pro každého, kdo chce v rámci této slavné ságy vyprávět jiné, kreativnější příběhy.
Andor je i napodruhé velmi specifickým zážitkem v rámci Star Wars. Právě díky své jedinečnosti má potenciál zůstat v nadcházejících letech významným milníkem celé franšízy. Bylo by snadné rozebírat každý z jeho čtyř příběhových oblouků a detailně se věnovat jejich výtečně napsaným momentům. Přesto je vhodné některá překvapení ponechat divákům (a navíc je stále třeba respektovat prosbu o to, aby se ideálně vyzradilo, co nejméně). Důležité ale je, že většina fanoušků dostane přesně to, co po první sérii očekávali. A Andor bude bezesporu seriálem, na který budou mnozí vzpomínat s láskou. Naprostým právem.
Andor – 2. série závěrem
Druhá série seriálu Andor dokázala udržet vysokou laťku, kterou nastavila už série první. Jde o završení jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších Star Wars projektů, který skutečně působí jako čtyři Star Wars filmy v jednom. I tentokrát o něm lze mluvit s nadšením, podobně jako v případě první řady. Tony Gilroy zůstává věrný své vizi a i ve druhé sérii ji důsledně naplňuje – a výsledek je více než uspokojivý. Ke světu předaleké galaxie přistupuje svěže, s důrazem na politický podtext, atmosféru a vývoj postav. Je tak vzorem pro všechny, kteří chtějí ve Star Wars vyprávět jiné, krapet dospělejší a narativně ambicióznější příběhy.
Druhá série však obstojí i sama o sobě jako výtečná temná sci-fi podívaná, která by nejspíš potěšila i George Orwella. Andor bude minimálně projektem, na který se bude dlouho vzpomínat. A bez přehánění jej lze označit za milník této franšízy – milník, o kterém se bude mluvit ještě minimálně za deset let…
Verdikt: 9 z 10
Zdroj titulního obrázku: Lucasfilm
