Držitel dvou Oscarů za výkony ve filmech Mlčení jehňátek a Otec, který mimo Hannibala Lectera a Anthonyho Evanse stihl za svou kariéru ztvárnit spousty dalších pamětihodných rolí. Anthony Hopkins sice 31. prosince oslavil 86. narozeniny, do hereckého důchodu se ovšem zdánlivě nechystá, ani na stará kolena se poté nezajímá zajímavým rolím.
Pro druhého Oscara si ostatně došel teprve před 3 lety, role v Jeden život poté bude zcela jistě patřit mezi další silné Hopkinsovi výkony. Tématika ohledně ochrany židovských dětí před nacisty ostatně zvládne evokovat i legendární Schindlerův seznam, i z dnešního pohledu se navíc jedná o velmi citlivé téma. A Jeden život je silným zpracováním silného lidského příběhu.
Ten, kdo zachrání jeden život, zachrání svět
Srovnávat Oscara Schindlera s Nicholasem Wintonem by nebylo dvakrát nejrozumnější, na rozdíl od Schindlera ostatně Winton nikdy nebyl i přes německý původ členem NSDAP, stejně tak svou humanitární činnost prováděl ještě před začátkem 2. světové války.
Oba je ovšem spojuje hrdinství v oblasti humanitární pomoci, stejně tak fakt, že i přes početný počet zachráněných (Winton konkrétně zachránil zhruba 669 dětí a díky tomu má dodnes žít 6000 obyvatel naší planety) je oba sužovali výčitky spojené s tím, že dle nich mohli zachránit lidí ještě mnohem více.
Winton, označován jako britský Schindler, byl tak muž velkých činů, který ovšem své velké činy považoval pořád za příliš malé. A Anthony Hopkins emocionální rozpolcenost Wintona, včetně jeho zřetelné pokory, pořád jistou formou výčitek a zasaženost tragickými zážitky, zvládá perfektně ztvárnit.
Jeden život je poctou obdivuhodnému úsilí a velkému projevu lidskosti. Doposud televizní režisér James Hawkes možná tak za pochodu nepřekvapí nějakou výraznější tvůrčí invencí nebo kdovíjak strhujícím vizuálem. Jeden život vlastně nepřestane působit jako velmi solidní televizní produkce. Jenomže rozhodně nejde o urážku. Je to pořád působivá řemeslná práce, které především nechybí to nejdůležitější – síla samotného tématu. Výsledek tak skutečně nejspíš nezvládne strhnout pouze ty, kteří mají srdce z kamene a stojí si za tím, že je nic nedostane do kolen. I ti největší „tvrďáci“ to ovšem nejspíš budou mít těžké.
Film svádějící k zamyšlení
Film se dostal kritiky od Matthewa Reisze, syna Karla Reisze, který patřil mezi děti zachráněné Wintonem. Jeho pohled na film má sice několik zajímavých myšlenek, zároveň se s nimi rozhodně ovšem nejde shodnout. Jeden život rozhodně není filmem, který by nevybízel k zamyšlení. Naopak díky citlivosti tématu a i formě autentičnosti (závěrečné titulky zmiňují, že počet uprchlíků nebyl tak vysoký od dob 2. světové války) k zamyšlení svádí velmi snadno.
I když se může poté zdát krapet podivné vypracovat klimax filmu na pochybném satirickém pořadu That’s Life!, konfrontace Hopkinsova Wintona s jím zachráněnými dětmi (které hrají potomci těchto skutečných dětí) dodává tu skutečnou sílu. Ve filmu padne zmínka o tom, že Winton jednoduše nemůže zachránit všechny a že je jeho snaha něco jako ruleta. V rámci dramatizace tak závěr rozhodně zvládá splnit svůj účel a fungovat i jako forma emocionální tečky.
Film je založen na knize „If It´s Not Imposibble…: The Life of Sir Nicholas Winton“ od Barbary Winton, Wintonovy dcery, Hopkins poté roli přijmul na její samotnou žádost. Johnny Flynn je poté ideální volbou na ztvárnění mladšího Wintona, stejně tak je působivá Helen Bonham Carter jako Wintonova matka Babi, která v záchraně dětí též sehrála velkou roli. Celý film se nevyhnutelně veze na vlně sentimentu, ten ovšem vždy nemusí být nutně sprostým slovem. Filmu se nedá vyčítat emocionální manipulace s divákem ani sázka na jistotu. Je to jeden z těch příběhů, který se prostě vyprávět musí, nejen díky faktu, že je silný a dojemný.
Příběh, který nesmí být ignorován
Jak se může zdát linka se starším Wintonem zpočátku navíc (především při skocích do období před 2. světovou válku), v průběhu se ukáže, že se dvě roviny navzájem ideálně prolínají a Hopkinsův další komplexní výkon opodstatňuje přání Winton, aby si jejího otce zahrál právě on. Silné emocionální projevy totiž zvládne prodat i ve formě zdánlivého minimalismu, přemítání nad jeho minulostí a velebeným statusem jsou tak stejně emocionálně silné jako vhledy do jeho snahy zachránit děti, které pomalu čekají na status obětního beránka. Právě Hopkinsův lidský výkon je jedním ze stavidel filmu.
Dobová výprava je adekvátní, hudba Volkera Bertelmanna (Oscar za hudbu k poslední adaptaci románu Na západní frontě klid) chvílemi ne zrovna sedí k tomu, co se děje na plátně, přesto i ona nabízí nějakou formu emocionální satisfakce. Kamera Zaca Nicholsona poté neurazí, film samotný pořád nabízí solidní řemeslo, kterému jenom chybí nějaká nadstavba. Jde ovšem pořád o film, který má více výpovědní hodnotu a nutně nestojí na samotném audiovizuálu. Slušné řemeslo někdy bohatě stačí.
Jedná se o neuvěřitelný příběh o neuvěřitelném muži, který zvládl neuvěřitelné věci. A i když jde snadno přihlédnout k pochybnému pohledu Matthewa Reisze na film, úvahám nad tím, zda filmu přeci jen nechybí ještě něco a také nad tím, že jde o film spíše se silným tématem nežli tím nejsilnějším zpracováním, výsledkem je pořád film se silnou emocionální výpovědí, který si svou pozornost bez pochyb zaslouží. A to nejen nutně díky dalšímu výkonu Hopkinse ve skvělé formě.
Jeden život závěrem
Příběh britského Schindlera, který má pro Československo silnou hodnotu. Doposud televizní James Hawes plní pozici schopného televizního rutinéra, kromě lidského výkonu Anthonyho Hopkinse ovšem Jeden život stojí za pozornost především díky skutečně působivé a především emocionální výpovědi o lidském příběhu, který svádí k zamyšlení a je nevyhnutelně aktuálnější, než by člověk sám chtěl. Ten, kdo zachrání jeden život, zachrání svět….
Hodnocení: 8 z 10
Zdroj titulního obrázku: Waner Bros. Pictures
