Ralph Fiennes a Jack O’Connell se vracejí do svých výrazných rolí v pokračování 28 let poté. Tentokrát pod režijní taktovkou Niy DaCosty. Příběh 28 let poté: Chrám z kostí přímo navazuje na extravagantní závěr filmu Dannyho Boyla z minulého roku, ve kterém Alfie Williams ztvárnil hlavní postavu Spikea. Ten teď společně s Jimmyho gangem šíří násilí a chaos mezi přeživšími. Vše se ovšem změní, když narazí na Dr. Kelsona a jeho chrám z kostí.
Americká režisérka Nia DaCosta stojí za režií filmu 28 let poté: Chrám z kostí, který rozšiřuje hororový svět vytvořený Danny Boylem a Alexem Garlandem ve filmu 28 let poté. V pokračování tohoto epického příběhu se Dr. Kelson (Ralph Fiennes) ocitá v šokujícím novém vztahu, jehož důsledky mohou změnit svět – setkání se Spikeem (Alfie Williams) a s Jimmym Crystalem (Jack O’Connell) se stává pro něho noční můrou, ze které nemůže uniknout. Infikovaní totiž nepředstavují největší hrozbu pro přežití – nelidskost přeživších může být ještě podivnější a děsivější. (oficiální text distributora)
Již minulý rok nastavil Boylův film 28 let poté laťku pro jeho pokračování i žánr samotný poměrně vysoko, a překonat ji rozhodně nebyl jednoduchý úkol. S Alexem Garlandem vytvořili jedinečný postapokalyptický snímek nabízející prostor pro podstatná témata a budování tohoto světa. Výrazný autorský rukopis, silný příběh, rozmanitost témat a netradiční přístup k postapokalyptickému hororu vytvořili z filmu ojedinělý divácký zážitek. To mnohým divákům nesedlo do vkusu i na základě odlišných očekávání.
V 28 let poté: Chrám z kostí jde pestrá stylizace stranou, prim zde hraje příběh
Dobrou zprávou je, že 28 let poté: Chrám z kostí Nia DaCosta zrežírovala podstatně komorněji bez výrazné stylizace, ale stále na vysoké úrovni. Film se tedy najednou stává o to přístupnější. Tam, kde 28 let poté bodovalo vizuálem, Chrám z kostí přináší znatelně prohlubující příběh konkrétně postav Dr. Kelsona a Jimmyho Crystala, ale i světu samotného.
Alex Garland ve scénáři nenechává nic náhodě. Veškeré motivy z předchozího dílu, ale i ty nové, jsou nadále smysluplně budovány s obstojnou gradací. Ta vrcholí jednou z těch nejvýraznějších audiovizuálních sekvencí roku 2026. A ačkoli tohle tvrzení může působit naivně, tak právě završením zásadních linek a témat funguje závěr snímku v nevídané symbióze. Příběh jako takový první polovinu spíše rozehrává šachovou partii a nenastavuje možná potřebné rychlejší tempo. To se ale ovšem následně mění. A to právě ve chvílích, kdy se jednotlivé linky začínají proplétat.
Jimmy Crystal a jeho gang sedmi prstů
Film také blíže nahlíží na kult osobnosti kolem Jimmyho, kterému jeho skupina oddanně podléhá a věří, že je dovede ke „Kotelníkovi” a obdrží nové instrukce, jak nadále šířit chaos celou Británií. Právě prostřednictvím Kotelníka, chápejte ďábla, který je podle Jimmyho jeho otec a má na svědomí celou nákazu, se dostává do popředí trauma z dětství. Vidíme zde, jak se Jimmy v tomto nebezpečném světě upíná k posledním vzpomínkám na normální svět a jeho otce. Přítomny jsou i výčitky z neochránění jeho matky se sestrou před nakaženými, jak jsme viděli v úvodu 28 let poté. A to nadále prohlubuje propast mezi vším násilím, které vykonává, a nadějí, že v něm zbylo alespoň nějaké to dobro.
Později ve filmu dochází ke střetu gangu se skupinou lidí, kteří chtějí jen nadále a v poklidu přežívat, do čehož se ovšem Jimmy začne vkládat. Skvěle zde v kontrastu funguje odlišný přístup ke způsobu života a lidskosti mezi skupinami. A právě dynamiku Jimmyho skupiny ozvláštňuje Spike, který se potýká s niterním morálním kontrastem. Na jednu stranu se mu příčí metody, které Jimmyho ďábelský gang vynucuje, ale na tu druhou potřebuje přežít a je pro to ochoten udělat mnohé. Zároveň scénář připomíná, že je to stále dítě, které na podobné věci a podřizování se autoritě není zvyklé, což se odráží v jeho jednání.
Chrám z kostí je vizuálně atraktivní jízda
Akce a explicitní násilí v tomto filmu rozhodně nechybí a oproti předchozímu dílu je svou surovostí na podstatně vyšší úrovni. A to i díky poctivé kamerové práci Seana Bobbitta, se kterým už DaCosta spolupracovala na filmu Marvels. Ten chytře komponuje všechny násilné scény, jejichž součástí jsou až nechutné detaily, ze kterých jde mráz po zádech. Ale zato i ty více existenciální sekvence s Ralphem Fiennesem. V kontextu násilí je nutno zmínit i nakažené, kterých podobně jako v prvním dílu není hojný počet, což můžeme vnímat jako negativum z důvodu uvěřitelnosti tohoto fikčního světa. Ale v rámci příběhu, který zde tvůrci vyprávějí, to je pouze malý neduh.
Stejně jako tomu bylo ve 28 let poté, i zde je nedílnou součástí celého díla podmanivá hudební složka, která zcela přesně dokresluje jak motivy nezodpovědného lidského jednání, tak i motivy v jistém směru klidného světa a bytí.
Oscarový herecký výkon nebo i dva?
Ralph Fiennes už má na svém kontě několik rolí, které bychom mohli označit za oscarové. Role Dr. Iana Kelsona není výjimkou. Tuto klidnou a stoickou postavu ztvární s neuvěřitelným citem a pochopením jejího nastavení mysli. Film prozkoumává Kelsonovo pochopení pro druhé, což je jedna ze zásadních příběhových linek 28 let poté: Chrám z kostí. Hra s napětím a stupňováním situací v celém filmu funguje velmi dobře. Sledujeme taktéž Kelsonovu odvahu během několika setkání s děsivou alfou. Tyto scény se řadí mezi momenty, jenž posadí diváka na okraj sedačky. Postupně sledujeme, jak se s alfou sbližuje a vytváří přátelský vztah. To samo o sobě působí bizarně, ale v kontextu Kelsonova povolání tato setkání nabídnou zajímavé momenty.
V předchozím filmu jsme dostali pouze ochutnávku Jimmyho (Jack O’Connell), která ani nedokáže vystihnout, jak ďábelská postava to ve skutečnosti je. O’Connell precizně pracuje s Jimmyho neškodně působící pasivní agresivitou, nepředvídatelností a více či méně jistou pozicí v rámci jeho gangu. Tímto na plátna přináší dosti zajímavou postavu, pro kterou i na základě již zmíněných traumat z dětství člověk chová jistý soucit. Ale často tento soucit staví do opozice s jeho jednáním, díky čemuž ho budete pravděpodobně nenávidět. A to i na základě vztahu, který jakožto diváci máme ke Spikeovi. Protože ten se stává jeho terčem v nejeden moment.
Postava Jimmyho filmu dodává přesah v rámci církevního vnímání světa, konkrétně satanismu. Tím vzniká pozoruhodná linka, na kterou můžeme nahlížet jako paralelu ke Kelsonovu chrámu z kostí. Výsledek je v podstatě stejný, ale způsob kterým je toho dosaženo a jak je na život a smrt nahlíženo je diametrálně odlišný. A právě tento motiv filmu společně s humánností můžeme vnímat jako ten nejsilnější. A to i slovy Dr. Kelsona, která několikrát v průběhu rezonují. Memento amoris. Memento mori.
28 let poté: Chrám z kostí závěrem
Chrám z kostí je přístupnější a vyprávěním soustředěnější pokračování, které sází méně na styl a více na silné postavy, morální dilemata a brutální realitu přežití. Nabízí výrazně syrovější násilí, výbornou kameru, podmanivou hudbu a především skvělé herecké výkony Ralpha Fiennese a Jacka O’Connella. Pokud hledáte postapokalyptický horor s přesahem, který vás nešetří, ale zároveň má co říct o lidskosti, moci a víře, tak tento snímek stojí za zvážení.
Hodnocení: 10/10
Zdroj titulního obrázku: Sony Pictures Entertainment
