Na Netflix dorazil nový seriál, který vás donutí si během jeho sledování položit hned několik otázek. Dá na ně sám odpovědi nebo jde o to, aby si odpověď našel každý sám v sobě? Víc v recenzi seriálu Spoušť.
Pár slov úvodem…
Co se stane, pokud vezmete lidem něco, čím mohou teoreticky ublížit ostatním lidem? Zmizí násilí nebo vznikne jiná forma násilí z následků potlačování emocí, které vedou také následně k násilí? A co se stane, když se to mezi lidi dostane zpátky? Zůstanou věci stejné nebo někteří neukočírují své emoce, přestože teď mají znovu tu možnost?
Slova jsou možná silnější než pěsti (nože, kladiva, mačety atd), ale občas je zbraň ještě o trochu silnější. Způsobí totiž nejvíc škody za nejkratší možnou dobu. V ten okamžik se zdá logické je plošně zakázat. A potom doufat, že se nedostaneme do situace, kdy ani složky, které by jinak měli vědět, co dělat, jsou najednou absolutně ztracené. Přeci, kdo jiný by si měl být schopný poradit právě v téhle situaci? Být připravený a obezřetný totiž není známka slabosti…
Není totiž nic horšího, než když v sobě držíte emoce a nemáte je jak ventilovat. Může se potom snadnou stát, že hranice mezi dobrým a špatným člověkem bude najednou tak slabá, až bude sotva viditelná. Protože ať už máte problém jakýkoliv, a všem je to jedno nebo odvrací zrak („hlavně ticho, ať se to potom nestane mě“) nebo vám neví/nechtějí pomoct („no, skvělý, teď to budu řešit, když jsem už měl jít dávno z práce“), nemůže to potom dopadnout dobře.
„Každý má ve svém srdci spoušť. Ale člověk se zdravým rozumem by takovou spoušť nikdy nestiskl.“
Tak je potom hodně lehký přijmou první nabízenou ruku. Nehledě na to, co vám v ní daný člověk podává. Když se cítíte tak na dně ve fázi, že už není kam níž spadnout, tak je vám to jedno. Ať tam je tam zbraň, jeho pravda, obecná lež … všechno z toho je lepší než to ticho předtím. A je tak snadné vinit toho, koho máte jako prvního po ruce. Protože pouze vinit systém je sice snadné, ale napravit ho na první pohled skoro až nemožné.
Hlubší myšlenka zabalená násilnou a krvavou mašličkou…
Uvědomuji si, že podobný řízený chaos není nic nového. Ale už ta samotná představa zvládne vytvořit dostatečnou paranoiu. Když mám teď zbraň já, co když jí má i ten druhý? Ale Spoušť umí podat to, co moc dobře známe způsobem, který je zajímavý a chytlavý. Proč? Protože ukazuje obyčejné lidi z masa a kostí, jak se s danou situací vypořádávají. Což je v kontrastu pohledu na lidi, kteří celou tuhle situaci využívají k vlastním mocenským šachům, aby to byli právě oni, kdo na konci ostatní obere, přidaná hodnota.
Otázkou potom zůstává, jestli nakonec každý učiní rozhodnutí, která se od nich očekávají. Proto je důležité s nimi stavit nějaký ten čas. Stejně jako s poldou, který je najednou uprostřed toho všeho zmatku, a jak se zdá, je víc než hodně momentů, kdy by to i sám Lee (Kim Nam Gil) vzdal, ale kromě toho, že to není jeho styl, tak by to ani nemohl s čistým svědomím udělat.
„Pokud ti pomsta zničí život, stojí to za to?“
Zmáčkni spoušť … ale co potom?
Tohle je ta část, kdy bych se měla nadechnout a podívat se na Spoušť z dálky, abych objektivně viděla i ty drobné nedostatky. Ale když vám tvůrci dodají něco, co ve svém přístupu k věci chytne vaší náladu a líbí se vám práce s hlavní myšlenkou, je to hned o dost těžší. A občas je snazší přiznat, že na to nemáte. Což nejspíš bude i vaše první myšlenka po dokoukání Spouště. A nejspíš vám bude chvíli trvat uvědomit si, jak by jste se i vy ve stejné situaci zachovali, pokud by tu ruku podal někdo vám.
Co ale nejde nezmínit je krásně vyvážená dynamika mezi stranami mincemi, kde budete sice doufat, že tahle bromance mezi hlavními hrdiny nikdy neskončí … ale jak jinak by mohla skončit, když jeden si slíbil, že už nikdy nevezme zbraň do ruky a ten druhý si až moc užívá právě tuhle slibnou situaci nastalého chaosu. Přestože jsou všechny postavy v příběhu důležité, tak právě tihle dva (klidně si je představte jako anděla na jednom rameni a ďábla na tom druhém) jsou hlavní esencí celého seriálu, a jak Kim Nam Gil, tak Kim Young Kwang, oba pánové si zaslouží klobouček. Stejně jako celý vizuál a provedení, protože vás ani na vteřinu nenapadne, že někdo nevěděl, co má dělat. Že máte občas pocit chladu? Dobře tak. Svět není hezké místo. Ať se zbraněmi nebo bez nich.
Stojí seriál Spoušť za vaší pozornost?
Spoušť má sílu vás vtáhnout vás a nepustit vás až do své poslední minuty, pokud během úvodních dílů zjistíte, že je seriálový materiál právě pro vás. Přičemž myšlenku samotnou a to, jak všechno končí si každý musí přebrat po svém a podle svého vlastního náhledu na svět a věci, které se v něm dějí. Protože tady se nikdo nepřiklání ani na jednu stranu. Je to čistě o tom, co se odehrává v srdci každého z nás. A jak si představuje budoucnost svou i všech ostatních…
Hodnocení: 9,5/10
Tohle byla recenze seriálu Spoušť. Další novinky, přehledy a recenze najdete na našich stánkách.
Zdroj obrázku: Netflix
Zdroj titulního obrázku: Netflix
