Téma: Hollywoodský remake lepší než originál – Část 1.
Hollywoodský remake se nikdy netajil tím, že vykrádá ostatní nebo sám sebe. Pojďme se podívat na první pětku těch, které dokázali, že remake je lepší než originál!
1. Mys Hrůzy (1991) rež. Martin Scorsese – remake Mys Hrůzy (1962)
Scorsese a De Niro byli v 90. letech na vrcholcích svých kariér se společnými hity jako jsou Zuřící býk, Mafiáni a Taxikář. K tomu všemu originál nikdy nepatřil mezi nedotknutelné klasiky, a tak mu remake vlastně vylepšil jméno. Scorsese si vypůjčil zápletku o pomstě Maxe Codyho (De Niro) vůči jeho obhájci (Nick Nolte), kvůli kterému si odpykal 14 let ve vězení za znásilnění.
I ústřední melodie (známá mj. z epizod Simpsonových s Levákem Bobem) zůstala beze změny. Původně měl Mys hrůzy režírovat Steven Spielberg. Studiu místo sebe doporučil právě „Martyho“, aby mu dopřál kasovní hit, který mu otevře dveře pro další mistrovská díla. Což se bez pochyb stalo.
Režijní styl si omotává diváka kolem prstu kamerovými jízdy a výborně buduje strach z nevypočitatelného zločince. Niro pro roli bývalého trestance začal cvičit, aby dostal hladinu tuku pod 20 %. K tomu si nechal od zubaře poškodit chrup, aby vypadal víc neudržovaně. Za zpětnou rekonstrukci zaplatil 5000 dolarů.
Z mladé Juliette Lewis, ztvárňující advokátovu dceru, se rychle stala vycházející hvězda. O ní dokonce koluje historka, kdy se při natáčení skutečně zamilovala do De Nira, který ji ve filmu svádí. Ten tomu nasadil korunu, kdy v jedné ze scén improvizoval a strčil ji prst do úst. Její nesmělá reakce je tedy autentická.
2. Zjizvená tvář (1983) rež. Brian De Palma – remake Zjizvená tvář (1932)
Kdo by neznal hlášku: „Say hello to my little friend“, kterou AFI zařadila mezi 100 nejpopulárnějších filmových hlášek. Málo kdo tuší, že originál patřil ve své době mezi nedotknutelné klasiky. Proto málo kdo věřil, že by remake snad mohl být i lepší. O režii se postaral dosud neznámý spolužák Spielberga a Lucase – Brian De Palma (Mission: Impossible, Neúplatní).
Ten přesunul děj z Al Caponeho Chicaga do Kubánci ovládaného Miami a vyměnil prohibici za kokain. Do role Tonyho Montany obsadil Al Pacina, který v té době střídal jednoho mafiána za druhým. Pomohl objevit herečku Michelle Pfeiffer a scénář aktualizoval, rovněž to té doby neznámý, Oliver Stone.
Příběh se točí kolem vzestupu a následném pádu Tonyho drogového impéria. Na režijním stylu je vidět mladá krev, díky níž stopáž 170 minut nenudí a je obohacena o chytlavý soundtrack. Zajímavostí je, že legendární závěreční scénu pomáhal točit právě sám Spielberg. Prvotní sestřih se zdál studiu příliš brutální a muselo se stříhat, aby Scarface dostal rating R, nikoliv X (dnešní NC-17).
I tak je scéna s motorovkou slušná řezničina. V tuto chvíli nás čeká další adaptace, kde by hl. roli měl ztvárnit Diego Luna (Terminátor 6) a o režii se postará Luca Guadagnino (Dej mi své jméno). Za zmínku stojí hra GTA Vice City, která se filmem dost inspirovala nebo přímo Scarface: The World is Yours, jenž pokračuje, kde film skončil.
3. Dannyho parťáci (2001) rež. Steven Soderbergh – remake Dannyho jedenáctka (1960)
Další důkaz, že mladá krev dokáže přijít s předělávkou, která ji lépe přiblíží novému obecenstvu. Původní Jedenáctka byla ve své době dost oblíbená díky sestavě, kterou tvořili Frank Sinatra, Dean Martin, Cesar Romero a další, kteří patřili mezi největší hvězdy 60. let.
Jak nejlépe znovu zaujmout než zopakovat recept a nacpat do jednoho filmu hvězdy typu Cloney, Pitt, Damon, Roberts, Garcia, Don Cheadle a Cassey Affleck (bratr Bena Afflecka). Ještě před příchodem Marvelovek se tak na obrazovce objevilo tolik velkých jmen. Soderberghovi se podařilo definovat žánr Heist movie tak jak jej známe.
Zápletka se nijak nezměnila – vykrádání kasin v Las Vegas. Zatlačilo se víc na humoru, který ještě obohatil dravý střih a kameru. Svěží vyprávění udržuje pozornost do příchodu tradičních zvratů, kdy nic nešlape tak jak má. Díky tomu je to nenáročná látka pro širší publikum. Druhý díl má jinou premisu o krádeži vzácného vejce. Casting obohatila Catherine Zeta-Jones nebo cameo Bruce Willise.
Ve trojce se vracíme zpět do Vegas a tentokrát velká Jedenáctka okrádá kasino samotného Al Pacina. Vznikl i dámský spin-off Debbie a její parťačky, který kopíroval stejný recept v čele se Sandrou Bullock, Cate Blanchette, Anne Hathaway nebo Rihannou. Bohužel se nechytá na původní partičku a potvrzuje zbytečnost těchto příběhových odboček.
4. Insomnie (2002) rež. Christopher Nolan – remake Insomnie (1997)
První výkop nejtalentovanějšího režiséra současnosti do brány Hollywoodu. Kariéra Chrise Nolana je sice čerstvá, ale za to zatraceně produktivní. Nechce se věřit, že stále nemá na kontě ani jednu sošku Oscara. Originál pochází ze Švédska, kde si roli detektiva si střihl Stellan Skarsgård (Piráti z Karibiku, Thor, Černobyl), kterému se rovněž naskytla cesta do Hollywoodu.
Příběh se točí okolo vraždy středoškolačky, kterou přijíždí na Aljašku vyšetřit detektivové Dormer (zase Al Pacino) a Eckhart (Martin Donovan). Po příjezdu je vítá místní detektivka Ellie (Hilary Swank), která je zasvětí do případu, v němž je hlavním podezřelým spisovatel Walter (Robin Williams).
Případ se nejeví nijak komplikovaný do doby, než je Eckhart zastřelen a detektiv Dormer přichází o rozum z nedostatku spánku – insomnie. Na Aljašce totiž zrovna panuje polární den (6 měsíců v kuse je světlo!). Až se nechce věřit, že takové místo na Zemi existuje a lidé v něm běžně žijí. Pro Williamse to zde byla první role padoucha a ve společných scénách hravě zastiňuje Pacina.
Nolan dokazuje, že umí budovat napětí a hrát si s lidskou psychologií tak, že si rychle omotá diváka kolem prstu. Sám pravidelně točí příběhy o hrdinech, kteří nejsou tak úplně hrdiny (Batman, Počátek, Memento). Jeho dvorní kameraman Wally Pfister (trilogie Temný rytíř) snímá Aljašskou krajinu stejně mrazivě jako švédské pustiny.
5. Trestná lavice (2005) rež. Peter Segal – remake Nejtěžší yard (1974)
Naši první pětku zakončíme veseleji. U Trestné lavice by se dalo říct, že se jedná o další ze Sandlerových komedií. Není to úplně pravda. Nabízí mnohem víc než oplzlé vtípky a průhlednou zápletku. Sandler si z originálu vypůjčil Burta Reynoldse, který si zde střihl opačnou roli. Původně hrál roli trestaného fotbalisty, zde hraje vysloužilého kouče, jehož úkolem je naučit bandu vězňů americký fotbal a připravit je na zápas s dozorci.
Děj se točí kolem uvadající kariéry Paula Crewese (Sandler), o kterém se traduje, že tzv. „pustil zápas“. Paul po jednom večírku sedne opilý za volant, což má za následek dlouhý pobyt v texaském vězení. Tomu šéfuje zarytý fanoušek fotbalu (roli ředitele tu ztvárnil asi po padesáté James Cromwell), který má ve zvyku pořádat zápas vězňů proti dozorcům.
Zvláštní je, že se originál drží mnohem dramatičtějších vod a některé scénu jsou na svou poměrně drsné. Oba dva snímky si však drží humornou stránku. Jen ta novější je čistokrevnou komedií se spoustou zlidovělých hlášek („Mám hranolky, co jsou na holky. A burgery…no prostě burgery.“).
Dále se ve vedlejších rolí objeví známé tváře ze Sandlerovy party jako je Chris Rock, Terry Crews, Rob Schneider nebo William Fichtner. Spousta scén či samotný závěr dokonce umí chytit za srdce stejně jako uspokojující nakládačka proti dozorcům. Troufnu si tvrdit, že je to po Vykoupení jeden z mála povedených filmů z vězeňského prostředí. Zřejmě nejsem sám, což potvrzuje překvapivě červené hodnocení na ČSFD.
Souhlasíte, že někdy je remake lepší než originál? V druhé části si posvítíme na režiséry, kteří uhodili dvakrát do stejného místa. Kteří to budou? Uvidíme se přesně za týden.
Zdroje: imdb.com, csfd.cz
Zdroj titulného obrázka: Universal Pictures
