Na Netflix dorazil očekávaný seriál Do posledního samuraje. Jak se povedl? Rýsuje se tady adept na akční seriál roku 2025? Víc v recenzi seriálu Do posledního samuraje.
O čem je seriál Do posledního samuraje?
Nacházíme se v roce 1878, deset po občanské válce a pádu šógunátu, kdy život není snadný pro nikoho. Protože s chudobou jde ruku v ruce u cholera, která momentálně zabíjí každého, a na věk se neptá. Když Saga pohřbí svojí dceru, je to poslední kapka toho, co zvládne unést. Rozhodne se tedy zúčastnit turnaje, jehož vítěz na konci získá tolik peněz, že by mu to vystačilo na tři další životy. Ale co se na první pohled zdálo jako lákavá šance, se ukáže jako smrtící past, která je součástí mnohem většího plánu.
Pár důležitých slov do začátku…
Je hned několik důvodů, proč je oblíbená jak literární, tak filmová tvorba právě z doby během pádů šógunátů a po jejich pádech samotných. Přeci jen, jak z hlediska historického, tak i toho lidského, je to zajímavé období a nejlépe se na něm pozorují všechny ty změny v lidech. Především, když jim vezmete jejich základní identitu a směr, kterým byly celý život vedení a cvičení, a teď se v tomhle novém světě těžce orientují právě kvůli tomu kompasu v sobě. Seriál Do posledního samuraje je tedy možná hned od začátku průhledný ohledně toho, proč se tenhle celý turnaj odehrává (seriál se vám to nestydí říct hned v prvním dílu). Přeci jen, v době, kdy se děj odehrává, by ani jiný teoretický důvod smysl nedával. A tak vám poměrně rychle dojde, že tady jde víc o následky v myslích aktérů samotných.
Všechno na svém dokonalém a správném místě…
Do posledního samuraje vás proto nechá do poslední chvíle zpochybňovat hned několik věcí, které jste viděli. Jestli je všechno opravdu tak, jak jste to viděli. Nebo jsou věci, které jste neviděli, nebo je viděli z jiného úhlu a proto působí úplně jinak. Zároveň to ale nemůže být frustrující, protože se vám děj ve svých šesti dílech nesnaží namluvit, že po tomhle všechno končí. Přeci jen, je spousta důvodů, proč tohle nemůže být jenom seriálová jednohubka. Už jenom proto, jak se hned po pár dílech naladíte na tempo vyprávění.
Zároveň se jedná o dost návykový seriál. Pokud jste na podobné náměty a nepřišli jste si jenom pro akci. Protože pokud se podíváte na jméno hlavního tvůrce seriálu (Mičihito Fudžii), tak by vás ani na vteřinu nemohlo napadnout, že budete sledovat pouze krvavé lázně, kde na konci posledního dílu jednomu bojovníkovi pogratulují k výhře a spadne opona. Do posledního samuraje na to na první pohled možná nepůsobí, ale ve skutečnosti má spoustu vrstev, významů a symboliky. Tedy spíš pro toho, kdo se naladí a akceptuje, co dostal. Protože v ten okamžik dostane všechno správně vyvážené, jak očekává a nezklame nic z dodaného. Takže pokud očekáváte jenom akci, zde opravdu ne, tady je všechno správně nadávkované a tvoří dokonalý celek.
Když je akce skvělá, přesto není hlavní atrakcí…
Pokud tvoříte seriál zasazený do určité doby, můžete se spolehnout na jednu věc. Z pozadí každého keře hned vyskočí jeden dějepisář s blokem plným poznámek, které si během sledování udělal. Jak tohle nesedí a jak je tamto nepřesné. Do posledního samuraje je fikce, která se od své předlohy (román následně zpracovaný jako manga) utíká poměrně zajímavým způsobem.
Místo aby všechny události ještě víc nafoukl pro wow efekt během sledování na velké televizi, tak se snaží se být víc při zemi. Víc civilní a ještě víc reálnější (ne historicky reálný a přesný na 100%), aby případně mohl diváka překvapit v pokračování s fantasy prvky přesně jako v předloze. Zatím si příběh vystačil s kagurou. Můžeme se tedy těšit na překvapení, zda si pokračování tuhle cestu zvolí nebo ne.
A s veškerou akcí se v seriálu pracuje podobně. Realisticky, ale zároveň s přidáním současným prvků, takže je vytvořený originální způsob, kterým je samotná akce zobrazená. Skoro až jedinečně, že tohle jinde neuvidíte. Ano, je jí poskromnu (tvůrčí záměr byl především o ukázání přežití v podobné situaci i bez použití násilí v každé situaci, když by to šlo vyřešit i jinak, jinak lidsky), ale když už přijde, všechno je prostě nádherné.
Džun’iči Okada se na přípravách seriálu podílel nejenom jako představitel hlavní role, ale i jako producent a choreograf akčních scén. Kdy se rozhodl nejít cestou klasické akce (tedy kromě jedno záběrových sekvencí, kde je přiznána pocta tvorbě Akira Kurosawi), ale s přidáním současných akčních prvků. Protože jestli se v něčem Džun’iči Okada vyzná, je to právě akce. Jak její samotné provedení, tak i její přivedení od myšlenky k životu. Což je v kombinaci s hlavním tvůrcem seriálu jasná trefa do černého.
Vizuální krása v každé záběru i přes tíhu tématu…
Do posledního samuraje je seriálový kousek, kde všichni moc dobře věděli co dělat, aby divák dostal ten nejlepší možný zážitek. Od samotné přípravy, aby všechno vypadalo věrohodně a zároveň dobře dost zajímavě, byť s tvůrčí hranicí být stále blízko realitě. Proto je těžké ubránit se myšlence a jejímu vyslovení nahlas: „Tady se sešlo všechno správně.“. Přestože je jasné, že za tou zdánlivou náhodou je hromada příprav (když si přečtete rozhovory o to, jak probíhaly přípravy, možná o to ještě víc oceníte výsledek samotný) a spousta hodin vydřeného potu.
O to víc je třeba si vážit, že podobné seriály (dějem i kvalitou) stále vznikají. Navíc se nemohu zbavit příjemného dojmu, že všechno s čím má Mičihito Fudžii autorsky (nebo alespoň jako producent) jakoukoliv spojitost, tam je výsledek vždy zárukou kvality. A tady se po tvůrčí stránce schází všechno nejlepší z jeho tvorby v top kvalitě. Z každého záběru, z každého detailu cítíte, že seriál byl tvořen lidmi, kteří ho neberou pouze jako další práci, ale jako něco, na čem skutečně záleží.
Stojí seriál Do posledního samuraje za vaší pozornost?
Do posledního samuraje přináší správný a vyvážený mix starého i nového. Klasicky pojaté akce, oživené současnými prvky, soustředí se na své postavy. Možná jsme na cestě, která skončí smrtí někoho, kdo je nyní náš spojenec nebo možná i tou naší vlastní, ale to neznamená, že se přestaneme chovat jako lidi. Tohle jsou principy vyprávění, které fungují vždy, a tady fungují o to víc, protože je všechno na správném místě, dává smysl, je skvěle provedené, zahrané a natočené. S příběhem, který chytí a nepustí, a s postavami, se kterými se snadno sžijte. Tak snadno, až vám bude líto, že budete muset nějakou dobu čekat na druhou kapitolu jejich příběhu.
Do posledního samuraje je seriál, který si vás na chvilku ukradne a s velkou pravděpodobností budete pro svět nějakou dobu úplně nedostupní. Už jenom proto, aby jste se na tohle všechno mohli podívat najednou a užít si každou vteřinu téhle seriálové dokonalosti. A zda se na konci dozvíme odpověď na původní otázku? Je do Do posledního samuraje adeptem na akční seriál roku? Za mě rozhodně ano.
Hodnocení: 10/10
Tomhle byla naše recenze seriálu Do posledního samuraje. Další články, recenze a přehledy najdete na našich stránkách.
Zdroj obrázků: Netflix
Zdroj titulního obrázku: Netflix
